U knihovny s Petrem Bílkem č.5

Email Tisk PDF

 

U knihovny 05 2017Reiner Stach: Kafka/ Rané roky (Argo 2016/ překlad Vratislav Slezák)

 


Famózní výkon, fundamentální práce, strhující zážitek. Franz Kafka vnímaný a zobrazený ve svém zakořenění do doby a prostředí, do bohatě zalidněné Prahy přelomu 19. a 20. století, do města tří národů, do ulic plných národnostních šarvátek i pohledných a kyprých českých služek. Celonočně otevřené kavárny, bordely s kvalitní hudbou, výlety do údolí Berounky i Sázavy, asanace ghetta a stavba nových moderních domů, úmorné biflování na gymnáziu i právnické fakultě, nepředstavitelnost Žida ve státní správě. I když téměř všechny reálie budete znát například od Wagenbacha, Wagnerové, Bašíka, Amanna, Zischlera, Demetze nebo Broda, tady je najdete omyté do původní působivosti. A to je teprve první díl ze tří!

 

Libuše Moníková: Eseje o Kafkovi (Nakladatelství Franze Kafky 2000/ překlad Petr Dvořáček)
Moníková (1945 – 1998) a Kafka do sebe zaklesnutí, úporná přetlačovaná, žádný krátký proces, nýbrž double bind a geneze paranoidního systému. Autorka se dokonce pouští do variantních verzí Kafkových motivů ze Zámku pod titulem Čtyři pokusy o rehabilitaci Barnabášovy rodiny. Jako by přiložila elektronický mikroskop ke slovům Kafkových vět, exponuje detaily k očividné názornosti a v Procesu rozlišuje tři roviny klamu: rovinu mentálního zmatení, rovinu logického zabřednutí a rovinu klamu v symbolu. Exegeze Moníkové je povýtce abstraktní a bezprostředně poté, co si přečtete pasáže o konkrétním předmětném vnímání Kafkově ve Stachově biografii, klade se tu stín podezření.

 

Vladimír Křivánek: Vrátka do ticha (Aleš Prstek 2016)
Opět luxusně pojednaná básnická knížka z tohoto nakladatelství. Ke Křivánkovým (1951) veršům se v jeho deváté sbírce pojí jako rovnocenná složka grafiky Miloslava Polcara. Znalec Holana se sluchem naladěným na máchovskou notu nechává odkapávat do ticha krátké básně a jejich ozvěny měří plynutí nemilosrdného přírodního času jako kontrastu k lidské pomíjivosti. Tóny rezignace („Neumím víc než slova;/ ta světu nevládnou.") si drží hysterické kvílení nad marností na distanc a přesvědčují mužnou lapidárností. Nezní tu lkání nad tristním osudem básníka v době, která zapomněla na poezii, místo lítosti a sebelítosti potkáváme vzpurné přijetí tohoto faktu a čteme verše vznikající navzdory.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 05 Únor 2017 10:30 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB