U knihovny s Petrem Bílkem č.1

Email Tisk PDF

 

U knihovny 01 2017Boyer d'Argens: Tereza filozof. Láska v době liberinů (Prostor 2016/ překlad Miroslav Petříček)

 


Druhé české, tentokrát sólové vydání klíčového libertinského románu, který se zrodil v plodové vodě francouzského osmnáctého století, fascinuje ani dnes neuhasínajícím jiskřením mezi explicitní extatickou pornografií a racionalistickou metafyzickou meditací. Nedokážu posoudit, zda onen ironický úkrok, jejž cítím za každým napsaným slovem, byl autentickým záměrem údajného autora (dílo vyšlo anonymně), nebo zda jej má na svědomí současná relativistická etika. Dobového čtenáře obklopovaného nároky náboženskými musela mnohem mohutněji než dnešního ateistu přitahovat snadnost proměny vztyčeného prstu kazatele v něžný nástroj laskající klitoris.

 

Miroslav Bárta, Martin Kovář, Otakar Foltýn /eds./: Na rozhraní. Krize a proměny současného světa (Vyšehrad 2016)
Podobný soubor textů vydal tento editorský tým už jednou, jmenoval se Povaha změny. Kdo jej měl v ruce, nebude už tak překvapován v tomto případě. Mateřské znaménko nevyrovnanosti a rozdílné úrovně přípěvků zdědil i tento nový počin. Vzdělanecké exhibice (Karel Havlíček) se střídají s expertními šlehy (Gazdík, Fiala, Pokorný) a vůbec většinou dostáváme spíše komentované bibliografie cizích příspěvků k tématu. Originalita přístupu, případně schopnost ji v textu vyprofilovat se bohužel nedostavují. Na humanitně založeného čtenáře zapůsobí nejvíce oddíl Bezpečnost (Landovský, Riegl, Foltýn, Batěk, Řehka).

 

Karel Čapek: Jak se co dělá (in Spisy, Československý spisovatel 1984), Život a dílo skladatele Foltýna (in Spisy, Československý spisovatel 1989), Kritika slov, O věcech obecných čili Zóon politikon (in Spisy, Československý spisovatel 1991)
Pravidelně si o Vánocích vzpomenu na Karla Čapka. Zemřel na Boží hod 1938. Letos jsem myšlenku přetavil v čin a začal si po letech s autorem povídat. Pročesával jsem jeho texty a těšil se svými nálezy. No jen si to poslechněte.
„Nuže, pokud jde o tyto mladé lidi, jež potkávám v říši potištěného papíru, řekl jsem už, že se mi nijak zvlášť nelíbí. Ne proto, že jsou mladí, nýbrž proto, že nejsou mladí. Nacházím v nich z valné části onu starou a malichernou literátštinu a politikářství, o kterém bych jinak soudil, že už by mělo být dvacet let za námi. Konstatuji na nich hašteřivý a partikulární duch kotérie, malodušnost a nesnášenlivost intelektuálního štamtiše. Rozneste mne za to špatné mínění na kopytech; ale nemohu si pomoci, tohle nejsou noví a mladí lidé, nějak lépe rostlí, nějak vnitřně neomezenější; jsou to malí pedanti kulturní nebo političtí, hrající si s několika škatulkami, pohněvaní na všechno, co není jednou z jejich ideových pěti švestek. Nemám jim za zlé, že jich dosud neotrhali víc ze stromu života; ale nepříjemná je jejich sufizance. Ze srdce jim přeju jejich pocit povýšenosti; ale přál bych jim, aby se více vypínali tím, co jednou mohou udělat, než tím, nač přísahají a s čím nesouhlasí teď. Je jedna skoro věčná iluze: že ,překonávajíce' to nebo ono jaksi tím vystupujeme výše. Přátelé, na tohle je škoda času: nikdo nepřidá pídě k své postavě tím, co starého překoná, nýbrž tím, co přinese nového. Abych tak řekl, nestojíme o mladé lidi; stojíme o lidi nové." 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 02 Leden 2017 10:42 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB