Pravda nestárne


Poláček Karel foto archivPovolební čas, a to i ten letošní, provázený nekonečnou tahanicí o nové vlády ve městech a obcích, bývá příležitostí, nebo chcete-li záminkou, ke zpomalení běžného tempa, zastavení se u věcí, na které jindy nezbývá čas. Už proto, že do obecních dějin našinec raději (po špatné zkušenosti z minula) nestrká nos, a než by se v jednom kuse rozčiloval, proč věci na první pohled tak snadné dělají se tak komplikovaně, vyhledá první možnost k úprku od hlučícího davu.

 

 

 

Já jsem si pro tento účel odstěhoval z bytu na chalupu značnou část knihovny, zejména klasiky, kteří doma zapadali prachem, ale v horkém (obrazně i doopravdy) podzimu přijdou vhod. Člověk se pak nad zažloutlými stránkami nestačí divit, jak aktuální mohou ti sto a více let staří autoři být.

 

Příkladně Karel Poláček (nahoře na snímku). Před víc než půlstoletím vyšel výbor z jeho fejetonů a sloupků, jimiž možná nejosobitější český humorista kdysi zásoboval denní tisk. Stačí si projít titulky, a hned víte, jak málo se některé věci v čase mění. Například: Výprodej kultury, O nepřiměřené reklamě, Filmy, před nimiž se varuje, Filosofie pro denní potřebu, nebo Oč prosí generální ředitel. V letošní, ale vlastně každé povolební bitvě o moc lze zvlášť doporučit vtipnou sondu do psychiky mocných ve sloupku O stavu panovníků.

 

Nejen pro novináře je určen text Urážky na cti spáchané tiskem. Poláček komentuje tehdy (1938) nově zavedené soudní řešení situací, kdy se občan cítí dotčen novinovým článkem natolik, že se chce domoci ochrany své cti právní cestou. „První následek této reformy byl, že soud byl zavalen nevídanou spoustou žalob. Rozkřiklo se, že v tiskovém soudnictví nastala okase, že reparaci uražené cti možno docílit za ceny lidové, širšímu obecenstvu přípustné. Tato láce povzbudila přirozené sudičství, oživila kverulanty a stvořila množství svévolných žalob... Jest poučné, že první tiskový spor podle nového zákona podnítila žaloba jednoho sochaře, který žaloval pro přečin proti bezpečnosti cti kritika, jenž nepříznivě posoudil jeho dílo. Nejvíce kverulantů je mezi umělci. Žízeň po popularitě, ustavičně drážděná, zřídka však zcela ukojená, zavádí soudnost do bludů a může stupňovati pocit ublíženosti až k stihomamu. Umělec jest nakloněn považovat za spravedlivé posouzení pouze kritiku pochvalnou.“

 

Poláčkova slova samosebou neplatí jen na umělce. V ješitnosti jim statečně konkurují politici. Ti právě tu a tam propadají touze dát médiím nějaký náhubek, vymýšlet tiskové soudy. Vypadá to demokratičtěji, než obyčejná cenzura. Nedejme se však mýlit a poslyšme znovu Karla Poláčka: „Bez tiskové svobody není demokracie. Hájíce tudíž svobodný tisk, hájíme i demokracii. Tradiční mínění jest, že největší nepřítel tiskového projevu je úřední cenzura. Po zkušenostech, které jsme učinili, považujeme tento názor za jednu z oněch známých pokrokových pověr. Úřední cenzura bývá, pravda, ustrnulá a často obmezená, avšak jsouc jako všechny úřední projevy neosobní, nebývá zlomyslná. Nelítostný kat svobodného tisku je veřejné mínění. Nejhorší cenzor je čtenář, čtenář vždy popuzený, pořád něčím nespokojený a ustavičně uražený. Na úřední cenzuru si tisk otvírá ústa jako vrata, ale před veřejným míněním se malomyslně krčí a obává se, aby nevzbudil jeho hněv.... Veřejné mínění jest naduté, snobistické, stále baží po lichocení, a proto se snadno stává kořistí demagogů. Nemá náklonnost k pravdě, opovrhuje fakty a v nelásce má humor.“

 

Co dodat? Snad že pravda nestárne.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Petr Žantovský

P Žantovský foto Jiří SkupienPůvodní profesí novinář, dnes docent na VŠE v Praze. Napsal asi 15 knih 
rozhovorů s čelnými osobnostmi české politiky a kultury (V.Klaus, 
M.Zeman, O.Vávra, E.Urbanová, J.Poměšil atd.) a řadu prací z oblasti 
teorie a historie médií, zejména vztahu mezi médii a politikou po r. 
1989. Kromě toho je autorem beletristickým ( básnické sbírky a eseje mu 
vycházejí v ČR i slovensky v SR - je členem Slovenského centra PEN). V 
roce 2017 obdržel od prezidenta republiky Vyznamenání 1. stupně za 
zásluhy v oblasti kultury a školství.
(foto Jiří Skupien)

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB