Nepiš o tom, čemu rozumíš



komentátor ilustraceZavolal mi onehdy jeden vcelku slušný novinář z jednoho vcelku slušného periodika. „Napiš mi něco do rubriky o médiích," říká. „Ale hlavně nic o knížkách a o mediálních radách," ihned dodává. Dobrá, není problém. Rád napíšu nejen o věcech, které mě živí a jimž dobře rozumím. Napíšu o věcech přilehlých, o nichž též leccos vím a s těmi, jež mne živí, úzce souvisí. Nicméně je to důvod k zamyšlení.

 

 

 


Ten novinář jednal nepochybně v dobré vůli (abych snad nepsal do jeho listu o něčem předpojatě či angažovaně). Když to však obrátím a otevřu takřka kterékoli noviny, vidím pravý opak: Zástupy diletantů píšou, o čemkoli se jim namane, ačkoli (nebo právě proto?) tomu zbla nerozumějí. Komentářové stránky listů se plní stále týmiž jmény externích přispěvatelů, kteří s mentorským akcentem rozumují tu nad Benešovými dekrety, tu nad politikou stranických sekretariátů, tu nad penzijní reformou, osudy světového Židovstva, vracením katolických majetků, moderní literaturou, zkrátka nad čímkoli, co zřejmě nevyžaduje hlubší odborný vhled, kde si lze vystačit s efemérně moralistním postojem či stanoviskem.

 


Někteří z oněch autorů dokonce proměňují v závislosti na zvoleném tématu odbornost, kterou přidávají ke svému podpisu pod článkem. Jeden takový už byl na stránkách tisku či ve vysílání rozhlasu a televize v roli rusisty, docenta, posléze profesora, historika, literárního vědce, odborníka na gender a sexuální odlišnosti, experta na moderní křesťanství, ale též aktivisty, svého času (poznámka pro zapomínající ) dokonce otevřeně nabízejícího své služby politickému hnutí Impuls 99. Jistě nemusím představovat, koho mám na mysli. Stačil se už, jak říká Werich v Císařově pekaři, mnohokrát a plnou měrou „historicky znemožnit".

 


Což by vše nevadilo, kdyby se skutečně věcně zabýval ve své publicistice ruskou literaturou, moderním křesťanstvím nebo prostou, ale otevřenou a transparentní politickou agitací. Jenomže on prezentuje především vyhraněný, jednostranný a hlavně jako jediný přípustný názor: na odsun Němců, na situaci ve veřejnoprávních médiích, na presidentskou volbu, tedy vesměs věci, o nichž neví nic, nebo o nic víc, než kdokoli jiný, a proto není důvodu, aby nás o těchto věcech poučoval právě tento brouk Pytlík našich akademií a médií...

 


Řeknete, že jsou výjimky: obecně respektovaná elitní osobnost má právo se vyjádřit k věcem obecného zájmu. Odpovím: samozřejmě, ale uvítal bych, aby tato obecně respektovaná osobnost odvozovala svoji obecnou respektovanost ze svého života a díla, ne jen z kamarádšoftů s vlivnými žurnalisty. Tak jako tak bych ale vždy upřednostnil názor odborníka: k Benešovým dekretům nechť mluví historik - ne agronom, k modernímu křesťanství teolog případně astrofyzik - ne fotbalista, nu a k České televizi? Hlavně ekonom, neboť i tam – jako obvykle – jde hlavně o peníze, nikoli o svobodu slova, jak se nám pro změnu snaží průběžně namluvit zástupy rusistů a takových podobných.

 


Nenapsal jsem tedy – pro toho zmíněného slušného novináře – nic o knihách, a dokonce ani o mediálních radách. Ačkoli právě v ty dny mi vyšla knížka, s kterou bych se docela rád pochlubil. Ne proto, že jsem ji napsal já, nýbrž proto, že je popisem výseče našeho občanského a politického zápasu od listopadu 1989 po naše dny, a tedy snad je trochu i kronikou, byť subjektivní, o našem politickém dospívání.

 


Tedy ne, nenapsal jsem nic o tom, co mě živí, co dobře znám a co považuji za významné pro ten malý kousek světa, který obývám. Napsal jsem o něčem jiném, snad též důležitém a snad též zasvěceně. Ale jistá pochybnost ve mně hlodá dál. Kdo bude teď psát o mediálních radách? Rusisté, nebo agronomové?

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 07 Září 2018 15:25 )  

Petr Žantovský

P Žantovský foto Jiří SkupienPůvodní profesí novinář, dnes docent na VŠE v Praze. Napsal asi 15 knih 
rozhovorů s čelnými osobnostmi české politiky a kultury (V.Klaus, 
M.Zeman, O.Vávra, E.Urbanová, J.Poměšil atd.) a řadu prací z oblasti 
teorie a historie médií, zejména vztahu mezi médii a politikou po r. 
1989. Kromě toho je autorem beletristickým ( básnické sbírky a eseje mu 
vycházejí v ČR i slovensky v SR - je členem Slovenského centra PEN). V 
roce 2017 obdržel od prezidenta republiky Vyznamenání 1. stupně za 
zásluhy v oblasti kultury a školství.
(foto Jiří Skupien)

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB