Rudolf Křesťan: Fejeton O



chodnik ilustraceFejeton z první knihy fejetonů Rudolfa Křesťana Kos a kosinus z roku 1969.

 

 

Když proti mně běží pes, nevyhne se, ale proskočí. Nemám mu to za zlé. Lidem, co se mi smějí, těm mám za zlé. Jsou velice vtipní. Všichni se mě ptají, jestli jezdím na koni.

 

„Ne," odpovídám, „ale na borůvky."

 

Jezdil jsem na ně s jistou dívkou. Když jsme byli v nejlepším, řekla mi, že bych měl nosit široké nohavice, že zakrývají.

 

Rozloučil jsem se s ní a vzal jsem nohy na ramena.

 

Nohy na ramenou jsou těžké břemeno, ale zase ušetřím podrážky.

 

Už tak nesu ty nohy na ramenou tři měsíce, nesu je pořád dál a dál, otlačily mi celý krk, jak tíží.

 

Když jsem na dně, dám jednu nohu z ramene do zastavárny, naposled ve Štrasburku. Brzy budu v Paříži. Už se rozmýšlím, jak to nejlíp střihnout dál do Afriky, jestli rovnou nebo přes Gibraltar.

 

Obhlížím svět, s nohama na ramenou, co mi zbývá, když mě ta borůvková slečna nechtěla beze zbytku.

 

Těsně před Paříží jsem spatřil na pasece slečnu s krásnýma nohama do O. Poprvé se mi zastesklo po domově, dostal jsem chuť na borůvky.

 

Podívali jsme se na sebe a hned jsme si ohromně rozuměli.

 

Byla veselá a ptala se mě, proč jsem tak smutný, řekl jsem jí, že to přece musí vědět sama. Nevěděla. Sejmul jsem tedy s ramenou své nohy a nasadil jsem si je se slovy:

„Vidíš tu ostudu, ne?"

 

„Máš krásná očka." řekla uznale.

 

Hned začala své nohy porovnávat s mýma. Bylo nám fajn a v nejlepším mi vůbec neříkala, že bych si měl pořídit široké nohavice, že zakrývají.

 

Pozvala mě do Paříže. Cestou jsem jí vykládal, že je holka modrooká a že sedává u potoka.

 

Ona mi zase vykládala, že je číšnice a že ji zná celá kulturní Paříž, hlavně šoféři.

 

A já jí zase vykládal, že v potoce se voda točí, podemele tvoje oči.

 

Zrovna jsme vcházeli do Paříže, když mi řekla:

„Známe se už čtyři hodiny. Mohli bychom se vzít."

 

„Proč ne," povídám, „jdeme." Když jsme vešli do svatební síně, všichni čumilové vykřikli: „Oóóóó!"

 

A bylo to právě ono správné a veliké 0, jaké má být.

 

Jestli jsme nezemřeli, žijeme šťastně až dodnes.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB