Mimochodník Rudolfa Křesťana: Za zády

Email Tisk PDF

chodnik ilustracePři publikovaných rozhovorech bývá nejednou zvykem, že dotyčný zpovídaný je zobrazen v bytě před svou knihovnou. Je za jeho zády a pokaždé přitahuje mou pozornost, neboť si říkám, že knížky o dotyčném leccos vypovídají.


Svým způsobem jsou jeho rozvinutou zástavou, před níž je vyfocen.

 

Taky v televizi se snažím dešifrovat, před jakými to knížkami dotyčný stojí. Jenže kamera těká a většinou nemám čas očně zachytit jednotlivé nápisy na hřbetech knih. Jsou v mlze (jako Rusko – viz hřbet knihy H. G. Wellse).

 

Televizní výjimkou, která mi jde na ruku, jsou novoroční projevy prezidentů. Při nich je dost času ke zkoumání knižního pozadí. Jenže jde většinou o důstojnou klasiku. Co bych dal za to, kdybych tam za prezidentovými zády objevil něco překvapivého. Třeba Káju Maříka!

 

Nejcennější a nejvíc sdělující jsou záběry před domácí knihovnou. Ta v kanceláři, případně v jiné pracovní místnosti, nebývá tak vypovídající, neboť jsou tam většinou naštosovány svazky erární.

 

Hřbety knížek v bytě mají naopak ráz osobní, eventuálně rodinný. Žel někdy mívám potíž, že za zobrazeným člověkem je knihovna zasklená a leskne se, což je matoucí. Jindy je knihovna na fotce v příliš velké vzdálenosti za fotografovaným a já si nepočtu.

 

Ještě horší to bylo na snímku jednoho z našich čelních církevních představitelů. Knihovna za ním byla z velké části neviditelná v dřevěných skříních. Tím pádem jsem byl ochuzen o nějaké možné překvapení. Třeba o hřbet Darwinova díla O původu druhů.

 

Zajímavým jevem jsou pro mě pohledy na knihovny za zády lidí plus minus v sedmdesátnickém věku. Mnohdy mají totiž stejné knížky jako já.
Například z edice Světová četba – s větrnou růžicí na obálce. Nebo z Klubu přátel poezie. Taky vídám Tři kamarády, Hlavu XXII, Kdo chytá v žitě, Zbabělce, Hrabala, Sešity směšných lásek, Ferlinghettiho...

 

Zastoupeny jsou samozřejmě i knihy novější až nejnovější, ale bývalý fundament obvykle zůstává u nás pamětníků trvale ubytován. Mám-li někdy výčitky, zda jsem nezamrzl v šedesátých letech, tak pohledy na časopisecké snímky rozličných jedinců před jejich knihovnami mě upokojují, že v tom nejsem sám.

 

Možná jde dílem o sentiment, ale dílem i o úctu k síle tehdejší doby. Zároveň je to však záludná past, protože knihovna se jednoho dne naplní a na přírůstky tam už není místo.

 

U generace mladší vídám při fotografických závěrech i televizních rozhovorech za zády dotyčných dominujícího Viewegha, Topola, Šabacha... Šmíringem tam souběžně spatřuji ve značném zastoupení i literaturu faktu. Zřejmě jsou tam i audioknihy a nosiče s filmy, ale u těchto médií jsou hřbety už jenom hřbítky, takže okem nedosáhnu.

 

A už vůbec nedokouknu na to, co je uskladněno v počítači.

 

Předpokládám, že nejsem jediný, kdo se tomuto zkoumatelskému koníčku věnuje. Je levný a nenáročný, máte-li dobrý zrak, případně spolehlivé a vyčištěné brýle.

 

Zároveň je to záliba bez rizik, byť jde o nahlížení do cizího soukromí. O něco hůř jsou na tom fotografovaní. Mohlo by se stát, že za zády zobrazeného jedince někdo objeví na snímku knížku, kterou mu kdysi půjčil a on mu ji nevrátil.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 24 Listopad 2014 10:55 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz