Mimochodník Rudolfa Křesťana: Na zdraví

Email Tisk PDF

chodnik ilustraceLékař vyšetřil pacientku a řekl jí: „Přineste mi moč za čtrnáct dní." Jaké bylo jeho překvapení, když mu po dvou týdnech donesla požadovanou tekutinu v demižonu.


Zní to jako anekdota, ale jde o jednu z reálných 608 svérázných příhod z lékařského prostředí, které ve své knížce zaznamenal docent MUDr. Petr Bartůněk, CSc.

 

Už více než čtyřicet let trpělivě shromažďuje úsměvné historky z prostředí ordinací, operačních sálů a taky poslucháren lékařských fakult.

 

Minulý měsíc jsem byl svědkem křtu už šestého – rozšířeného – vydání autorovy knižní sbírky rozličných nevážných příhod z míst povětšinou vážných. Knížka se jmenuje Doktoři jsou taky lidi. V literární tradici navazuje na kdysi populární Alarichovu Medicínu v županu.

 

Úvodem citovaná demižonová příhoda je jednou z těch, které bezděčně poukazují na riziko slovních formulací a zároveň na ošidnost jejich vnímání.

 

Lékaři jsou profesionálové, takže jejich vyjadřování se při hovoru s nemocným primárně snaží o určitou přesnost. Hůře jsme na tom my pacienti. Jsme ve svém oboru trvalými amatéry. Pacientství se nikde nestuduje a nejsme tudíž školeni, jak náležitě popisovat své potíže.

 

Náš nejasný a leckdy zmatečný popis vlastních trablů může být pro lékaře rébusem. A někdy taky důvodem k doktorovu pousmání, ovšemže vnitřnímu, neboť tváří v tvář nám pacientům by se to jaksi nehodilo.

 

MUDr. Jarmila Popelářová, moje bývalá spolužákyně z gymnázia a pozdější neuroložka, mi nedávno sdělila, že po řadu let si zapisovala specifické pacientské výroky. Na rozdíl od zmíněného docenta Petra Bartůňka je nikde nepublikovala, ale kdyby se k tomu náhodou někdy rozhodla, tak si myslím, že název by mohl v parafrázi znít Pacienti jsou taky lidi.

 

Snad si takové odvozené pojmenování mohu dovolit navrhnout vzhledem k tomu, že jsem původcem názvu Doktoři jsou taky lidi. Když mě docent Petr Bartůněk před časem požádal, jestli bych mu pro knížku nevymyslel nějaký titul, pokusil jsem se o to a návrh se posléze proměnil ve skutečnost.

 

Doktorka Popelářová však neuvažuje o vydání svých zápisků. Jednak se pokládá jen za jejich zapisovatelku a taky jich nemá tak velké množství. Ale ty, které jsem četl, stojí za to. Nikdy jsem nebyl pacientem jmenované, ale kdybych byl, umím si představit, že bych možná taky něčím spontánně bizarním obohatil její sbírku, z níž teď cituji.

 

Bolí mě to vleže, když si sednu / Z léků beru jen Thymolin / Ztratila jsem zuby a vadí mi to v orientaci / Když jsem nastoupil na pilu, dělal jsem se ženskejma a začal jsem mít závratě / Viděla jsem kudrnatě / Pracuji vsedě, ale pořád u toho stojím / Když zavřu obě oči, nevidím nic / Nižší tlak mám vyšší a ten vyšší zase nižší.

 

Vrátím-li se ke křtu Bartůňkovy knížky z lékařského prostředí, pak příjemným potvrzením, že ani přední odborníci v oboru nepokládají humor za něco dehonestujícího, byla skutečnost, že kromě zástupkyně studentů byli kmotry i uznávaní lékaři – profesor Přemysl Strejc a profesor Jan Žaloudík.

 

V publikaci je uvedeno i následující autentické znění dopisu, který obdržel současný přední pražský plastický chirurg.

 

Dobrý den, ráda bych se vás zeptala, zda by bylo možné podstoupit plastiku prsou (zvětšení asi jen o číslo) a jestli by bylo možné nějakým způsobem vložit do silikonového implantátu popel mého zemřelého psa Andyho, kterého jsem milovala. Přála bych si, aby byl pořád blízko mému srdci. S pozdravem H. M.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 03 Listopad 2014 16:01 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB