Když lékař je bohem



Glosar M SichtaroveNa jednotce intenzivní a resuscitační péče ústecké Masarykovy nemocnice zavolal lékař na matku policii. Zavolal ji, protože matka chtěla na oddělení zůstat se svým pětitýdenním chlapečkem se zápalem plic. A skandál byl na světě.

 

 


Část veřejnosti se postavila za matku. A část se postavila za lékaře. Prý je třeba dodržovat určitý režim a řád nemocnice. Prý matka nemá na oddělení co dělat, protože tam překáží.


Jsou věci, na které lze pohlížet z různých úhlů. A pak jsou věci, které víc výkladů nemají, jen jeden. Prostě jsou neprůstřelné. A jednou z takových neprůstřelných věcí je, že (nehrozí-li spáchání trestného činu) matka a dítě nemají být odděleni. Je to v zákoně 372/2011 sb. Je to v řádu nemocnice. Je to dnes již uznáváno ve všech pediatrických učebnicích. Je to jediné morálně přípustné. Argumentovat, že matka je či není hysterická, že nemocnice na to není zařízená, že bla bla... to všechno je mimo mísu a omáčka kolem. Matka nesmí být oddělena proti své vůli od dítěte. Přes to v civilizovaném světě nejede vlak.


Jenomže režimem vycepované ovečky se opět ozvaly. Je tolik lidí, kteří chtějí režim div ne jako z koncentráku! Chtějí svého dozorce, který jim určí, co smí a nesmí. Chtějí někoho „osvíceného", kdo jim řekne, jak se chovat. Je tolik lidí, kteří si pletou nemocnici s vězením! Těmhle ovečkám svoboda nic neříká, je jim jen na přítěž, nechtějí svá práva. Vlastně vůbec nechápou ani právní, ani ekonomický rozměr problému.
Tyhle ovečky nechápou pacienta jako dobrovolného klienta zdravotnického zařízení, nýbrž jako nevolníka. U nás sice za zdravotnictví platíme, ale tím, že to není z ručky do ručky a systém financování je megakomplikovaný, chovají se některé nemocnice i lékaři k pacientům tak, jako kdyby pacient nebyl klient, který si pouze dobrovolně kupuje zdravotní službu. Kdyby byla nemocnice opravdu soukromá, vedení by se matce omluvilo a postaralo se, aby si urychleně pošramocenou pověst vylepšilo. Protože ale nemocnice není díky kostrbatému financování v pravém slova smyslu soukromá, lékař si troufne na svou klientku - matku poslat policii a vedení se lékaře ještě zastane.


Mezi zdravotnickými zařízeními i mezi lékaři jsou nebetyčné rozdíly. Jsou mezi nimi lidé vzdělaní a empatičtí, stejně jako namachrovaní machističtí lékaři, kteří si na svých klientech honí ego. Jenomže i lékař je jen člověk a každý člověk občas chybuje. Kupříkladu právě tento týden se stalo, že v mostecké nemocnici předávkovali paracetamolem batole. Jinými slovy, v nemocnici chybou personálu malém zabili dítě. Matka by své dítě asi nepředávkovala. Odbornému personálu se to stane. Co z toho plyne? Být lékařem je jistě velké poslání, to ano, ale současně jen hlupák se může domnívat, že nutně a za všech okolností se vždy někdo cizí postará o jeho dítě lépe než on sám. Jakkoliv lékař studoval medicínu, neznamená to ještě, že se sice neodborná, ale zato milující matka má vzdát kontroly nad svým dítětem.


Lidé se sice v plamenných diskusích na obranu lékaře zaklínají medicínou a studovanými doktory, ale tady o medicínu nejde. Tady jde o základní lidské právo. Jednání lékaře bylo protiprávní, právo dítěte na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce uznává zákon i vnitřní předpis nemocnice. Proto také zavolaná policie matku z nemocnice nevyvedla. Lékař tedy zneužil svou moc a mrhal veřejnými prostředky, protože policie kvůli němu ztrácela čas honěním zodpovědné matky, místo aby honila skutečné lumpy. Chápu sice, že lékaři nestudovali právo, ale jakýkoliv zdravotník by měl mít alespoň základní znalosti práv pacientů i etiky.
Aroganci a agresi ze strany lékařů a zdravotnického personálu nesmíme tolerovat. A zveřejněná nahrávka z místa sporu dokazuje, že lékař se choval nejen protiprávně, ale i jako hulvát. A navrch ukazuje i neznalost posledního vývoje medicíny. Zejména v dětské medicíně už bylo jasně prokázáno, že separace dítěte od matky škodí dítěti. Dává vzniknout takzvané separační úzkosti, která (například díky zvýšené produkce kortizolu aj.) poškozuje dítě vysloveně i na fyzické úrovni. Škodí matce. Dává vzniknout hormonální nerovnováze vedoucí až k těžké depresi. Zkrátka oddělování dětí od matek není v souladu s posledními poznatky vědy.
A přesto je separace matky od dítěte rutinně neprováděná už při porodu v mnoha zemích. Pohledem na politickou mapu je vidět jasný vztah: čím častěji a agresivněji separace probíhá, tím totalitárnější stát. Proč? Posiluje se tím moc samozvaných autorit ve státě. Ano, posiluje se tím i výsadní postavení lékařů. A o tom to celé je. Řeči, že žena v nemocnici překáží, jsou jen záminkou, jak si z pohledu lékařů udržet auru.


Dítě patří k rodičům a vždy jen k rodičům. A za žádných okolností je nelze oddělit pod jakousi falešnou záminkou, že "na zemi se spát nedá". To je stejně plytké jako argumentovat, že žena nemůže vylézt z hořícího domu na ulici, protože nemá make-up. Jenomže veřejnost – a častěji muži - už jsou tak zpracovaní, že v diskuzích se přesto objevují "argumenty" typu, že „té náně mléko na mozku zkazilo úsudek a svou přítomností a možnou infekcí ohrožuje dítě".


Pomiňme, že to není argument, nýbrž nadávka. Muž, který to napsal, to sice o sobě neví, ale sám má nulovou schopnost samostatného úsudku. Jen uvidí bílý plášť - hned nekriticky akceptuje, co mu je řečeno.
Nemá ani ponětí o právech pacienta.


Ani o tom, že separace kojence od matky je non lege artis. (Neboli že lékař nepostupuje tak, jak by měl.)


Ani nemá logické myšlení. Protože když přítomnost matky zjevně nevadí přes den, sotva může někoho ohrožovat v noci. Argumenty o infekci jsou úsměvné. Potenciální infekčnost matky se sotva změní během minuty mezi 18:59 a 19:00.


Tento muž o sobě naopak mezi řádky dává vědět, že až ho bude jeho dítě potřebovat, nechá se zastrašit prvním úředníkem v uniformě a dítě předhodí státu – ten se totiž o dítě asi umí starat líp.


No, mám silné podezření, že dítě vychovávané stylem "já jako rodič na tebe kašlu, důvěřuj státu" to pak tatínkovi náležitě vrátí: „já jako dítě na tebe kašlu, důvěřuj státu v LDN, nebudu panu doktorovi překážet!" Nic lepšího takové dítě ostatně nezná.


Někdo může namítnout, že ostatní pacienti mají také svá práva. Například kvůli „problematické" a „rušící" matce prý neměli lékaři čas na další pacienty. Nebylo ale ať už jakékoliv chování matky jen důsledkem neetického chování lékařů? Je snad telefonování na oddělení důvodem k zavolání policii? Nedá se snad případné rušení řešit domluvou? Profesionální lékař měl vědět, jak strašně se matka bojí o pětitýdenní dítě. Měl vědět, že je matka v šestinedělí. Měl na ni brát ohledy a chovat se lidsky – na to prostě nemocnice být zařízená MUSÍ.


Bohužel všichni ti indoktrinovaní poslušní občánci, kteří bezmyšlenkovitě papouškují hesla o údajných bacilech rejdících jen mezi 8. hodinou večerní a 8. hodinou ranní, ignorující fakt, že existují věci jako rouška a plášť, jenom upevňují existenci systému nepřátelského rodičům i dětem, který má ke skutečnému uzdravování těl u duší na hony daleko.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB