Ale, ale, děvčata



MeToo ilustraceTo jsme se tak jednou v dávnu se sestrou vracely z hor. V tramvaji hlava na hlavě, jediné, čeho jsme se mohly na zadní plošince přidržovat, byly lyže. Mezi námi dvěma se tísnil důstojník. Nevšimla jsem si hodnosti, zato jeho ruky šmejdilky po sestřině pozadí. Chudák patnáctka zrudla až po uši skryté pod čepicí s velikou bambulí.

 

 

 

Nemám ráda slovní potyčky, a tak jsem lehce popustila lyže. Lehké popuštění, pořádná rána do důstojníkova týlu, placatá čepice zapadla mezi těla spolucestujících a bylo jak po obtěžování, tak po důstojnosti. Usmála jsem se na něho s nejvyšším stupněm líbeznosti – promiňte. Na první stanici jsme se prodraly k východu a vystoupily. A na refýži se rozesmály, až se po nás lidé ohlíželi.

 

Obdobně tomu bylo po letech u redakční kolegyně R. Z celkem doposud uskřípnutého kolegy se stal nadřízený a začal si dovolovat. Na tu facku, kterou mu R. uštědřila, určitě ještě dlouho vzpomínal.

 

Jeho štěstí, že k tomu nedošlo o nějakou tu desítku let později! A ještě větší štěstí, že se to stalo na naší půlce zeměkoule. Být to na severu té druhé, chudák dnes už úctyhodný, ne-li vetchý stařec! A taky být kolegyně R. méně shovívavá. Už by si nezašéfoval.

 

Zato americká, už dávno ne děvčata, jsou nelítostná. Takže padají hlavy jejich někdejších kolegů, herců, režisérů, producentů. A s nimi politici, šéfové, učitelé, lékaři, právníci. Míra jejich dávných provinění je ovšem různá, takže vylučuji skutečně závažné činy a zůstávám u drobných laškovností. Jimiž je celá škála od podržení dveří po rozverný dotek či pouhý pohled do nabízejícího se výstřihu. Děvčata budovala kariéru na výše uvedených stavebních kamenech, ale že by jim to tehdy vadilo? Nanejvýš si o tom špitala a hihihi, chichichi, takovou A.L. těžko někdo s gustem poplácá! To my jsme jiná klasa!

 

Tak nějak si představuji, jak by se tato, dnes tak zmravnělá postarší děvčata, chovala například v období studené války. Anebo ještě hlouběji, v časech řádění španělské inkvizice. Morální povinnost by je hnala označit za čarodějnici a čarodějníka tu či onoho třeba proto, že vlastní černého kozla nebo kocoura, narostla mu pěkná pšenice, krávy opřekot dojí smetanu a slepice snášejí zlatá vejce.

 

A mimochodem, dámy, zajisté jste křesťanky. Co takhle odpuštění? Pro nevěřící promlčení?

 

A pro bohorovné ignorantky? Mávnutí rukou. Nanejvýš zalitovat – škoda facky, která nepadla.

 

Ještě něco, ono to obtěžování může být i z druhé strany, a tak se přiznávám. Ano, jakožto studentka vyššího oddělení mateřské školky jsem bez předchozího svolení dala pusu Jirkovi Hubenému. A to na veřejnosti při oslavách Svátku matek. Přímo na malém jevišťátku po tanečku na píseň U Čelčic je louka tři sta měr široká, jako odměnu za mimořádný umělecký výkon. A zhůvěřivé matky se ještě smály a zatleskaly včetně paní učitelky.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB