Ti, co vnímají signály


Český rozhlas. Foto: Ondřej Kořínek, Wikipedia, CC BY-SA 3.0Naivně jsem se nechal ve škole obelhat. Věřil jsem od mládí, že věk polyhistorů skončil někdy v sedmnáctém století s J. A. Komenským. Poslech současného Českého rozhlasu mě denně nutí revidovat tuto vžitou pověru.

 

Stále stydlivěji se krčím v koutku a kaju se za despekt, s jakým jsem dříve pyšně posuzoval muže a ženy obvykle pojmenovávané jako komentátoři. Pokládal jsem je dlouho tu za odborníky na zahraniční politiku, tu zase třeba na zemědělství nebo měnovou politiku. Takovým se dalo věřit, setrvávali-li u své specializace dostatečně dlouho a čas nevyvracel jejich názory příliš rychle.

Rozvoj hromadné komunikace si vynutil zrod mediálních profesionálů podobných nápojovým automatům. Zmáčknete tlačítko a vypadne z nich názor na požadovaný problém, stručně řečeno na cokoli. K hodnocení čehokoli totiž není potřeba hlubokých znalostí. Specialisté z řad veřejnosti vědí své a ti ostatní by příliš složité souvislosti stejně neocenili.

Tož v pondělí poslouchám, jak je to s českou důchodovou reformou, v úterý z týchž úst zní rezolutní hodnocení ministra dopravy a strategie rozvoje naší dálniční sítě, ve středu mě stejný člověk poučí, jakým směrem by se měla ubírat výuka na českých školách, ve čtvrtek se od něj dovím, jak oligarchové ovlivňují svobodu tisku, v pátek si vezme do úst zdanění církevních restitucí, v sobotu si smlsne na úhradové vyhlášce ve zdravotnictví a na neděli si nechá třeba finanční pozadí českého fotbalu.

Sofistické obchodování s názory a okřídlenými šprochy se stává stále obsazenějším segmentem trhu. Od svých adeptů žádá lásku k přibližnosti, rétorickou neomalenost a hadí pružnost argumentace. A jako v každém veřejném domě se netrpí odmítání názorů na požadavky. Bezelstné a poctivé přiznání „Nevím“ znamená okamžitou exkomunikaci z cechu. Proti všeobecné expertizaci tu platí bezpodmínečná vševědoucnost.

Nejpovedenější bývá představení, které se pravidelně koná u příležitosti nejrůznějších voleb a k jehož protagonistům patří špičky oboru. Požádány o predikce nepředstírají cudnost a vývoj voličských preferencí v průběhu sčítání hlasů vidí, no prostě vidí. Jakmile se ovšem za dvacet minut jejich vize zhroutí pod lavinou statistiky, zapruží jako gumídci a s úlisnou hrdostí na svůj úsudek si pochválí, jak se mýlili. Nepřísahají ani tak na rozum jako na osobní přesvědčení a skupinovou atmosféru souhlasu.

Jaká je cena jejich činnosti? Nebyla by valná, kdyby nevstupovala do hry o tvorbu naší společenské a politické reality. Platí totiž, že i falešné interpretace jsou interpretace, zvláště když jejich falešnost a politická úplatnost není hned rozpoznána, a to nebývá. V ringu idejí, do kterého nás zatahují, aniž o to stojíme, není nikdo, kdo by zasáhl, když došlo na ránu pod pás. Většinou bychom chtěli být spravedliví, ale potíž je v tom, že vůbec není jasné, kdo je v právu. Toužíme jednat čestně, a přitom si nemůžeme být jisti, jestli jsme nenaletěli většímu z podvodníků. Jednáme-li pragmaticky, jsou z nás sobci.

Bojte se lidí, kteří mají jasno!

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB