U knihovny s Petrem Bílkem: o historii a svědectvích


 

Stadsbiblioteket, Stockholm, Švédsko. Foto: Susan Yin, UnsplashTři vybrané knihy se tentokrát dotýkají historie. Francouzský publicista Anthony Sitruk se zabývá činem Jana Palacha. Knihu Josefa Pekaře O smyslu českých dějin bychom měli číst proto, abychom Palachův čin dokázali zařadit do kontextu Čechů, kteří vzdorovali nepřízni času. A Perecova prvotina Věci nás vrací do šedesátých let a k tomu, jak se tehdejší generace vyrovnávala sama se sebou.

 

 

 

Anthony Sitruk: Krátký život Jana Palacha (Práh 2019/ překlad Tomáš Kybal)

 

Anthony Sitruk: Krátký život Jana PalachaTřiačtyřicetiletý francouzský publicista byl v Praze zřejmě vícekrát, ale loni se sem vydal cíleně kvůli své eseji o činu Jana Palacha. Stručně shrnuje francouzskou responzi v publicistice a dokumentech za uplynulé půlstoletí a dodává k trsu existenciálně politických témat i svou ryze osobní rovinu. Snaží se vyrovnat s vlastním ustrnutím nad Palachovým rozhodnutím a přijímá na sebe kus viny za to, že nebyl schopen obdobně se postavit zlu. Uzavírá, že Palachova pochodeň svým způsobem uvrhla současníky do neodvratného pocitu viny, že nebyli s to podobně absolutního činu. Ve vztahu autora k českým reáliím prosvítá zprostředkovanost, neboť tu existuje jazyková bariéra. Poctivé hledání odpovědi.

 

 

 

Josef Pekař: O smyslu českých dějin (Rozmluvy 1990)

 

Josef Pekař: O smyslu českých dějinCo jiného vám zbývá při rozjímání o Janu Palachovi? Nepochopíte nic, když si nepřipustíte, že ukoval další článek řetězu Janů a Václavů, řetězu, jehož se tento národ přidržuje v dobách nejtěžších. Pro mnohé z nás pamětníků ten kov ještě nevychladl a pálí. Přesto se neobejdeme bez toho, aniž bychom se jej opakovaně nedotýkali. Ta palčivá otázka po smyslu zeje věčně nezodpovězena. Noříte se s Pekařem ke svatému Václavovi do desátého století, necháte se vést od Husa k Žižkovi a Nepomuckému a pak posloucháte pana profesora, jak se potýká s odpovědí na přímou otázku a nakonec byste mu tu jedničku dát nemohli. Je to tady stále: stálo všechno to vzdorování bouřím času, nepřízni sousedů a domácí nevůli za to?

 

 

 

 

Georges Perec: Věci (Rubato 2017/ překlad Alena Novotná)

 

Georges Perec: VěciAutor žil v letech 1936 až 1982 a tato jeho prozaická prvotina vyšla v roce 1965. Vyprávění bez dialogů svádí k chápání textu jako svědectví o tom, jak generace šedesátých let vzdorovala pádu do konzumního způsobu života, tedy do nesvobody. Snili o zbohatnutí náhlém a závratném, ale pracovat se jim nechtělo. Permanentní vzdor upadal do únavných period ochablosti, z nichž hledali východisko ve vyprahlosti tuniské pouště a v procházkách domorodými súky. „A jednoho dne – což si nebyli vždycky jisti, že ten den jednou přijde? – se s tím rozhodnou skoncovat jednou provždy, jako ostatní. Zburcují přátele a ti jim najdou práci.“ Vpřed do kariérního vlaku první třídy! Ale jízda Wagons-Lit „bude vyloženě bez chuti“.  

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB