Dávejte si pozor



 

osmy den ilustracePři vstupu do pařížského nákupního centra Les Halles prohlíží uniformovaná ostraha lidem batůžky, tašky a tak. A nejen tam. Nevšiml jsem si, že by to pasantům vadilo. Mladé dvojice například už v předstihu sundávají své mošny ze zad a nabízejí jejich obsah lhostejným nahlížečům. Co všechno ti pánové musejí vidět!

 

 

Svačinky, kapesníky, rtěnky, vložky, sešity, mobily, zápisníky, přezůvky, notebooky, rukavice, klíče, kreditní karty, párátka, knížky, časopisy, deodoranty, tuby s krémy, plyšová zvířátka, hřebeny, pleny, plata s léky, brýle, čepice, mikiny, šátky, dózy s pitím, přívěsky, ponožky, dresy, trikoty, pálky, míčky, parfémy, sluchátka, bonbóny, pepřové spreje, deštníky, paruky, lahve s vínem, chrániče kolen, žvýkačky, prázdné pet lahve na emergentní močení, cigarety, zapalovače, mapy, letáky, toaletní papír, čelovky, lupy, příčesky, vibrátory, prezervativy, pastelky, nůžky, peněženky, pedikúry, jablka, pomeranče, bagety, skládací koloběžky, přilby, křídy, kolečkové brusle… A teď mi řekněte, jestli byste chtěli být na jejich místě.

 

Představuji si, že pár prvních hodin, a dokonce dnů to může zvědavého člověka bavit. Sleduje pohledem blížící se dámu a říká si: „Copak nám to neseš? Nestyď se a předveď ty své poklady. Ukaž, co jsi zač.“ Když se však v rozevřené tlamě kabely posté rozvaluje tentýž předmětný doprovod lidské chůze světem, když zahlédnete tisící variaci nepořádku, který lze stvořit z mlčenlivých společníků naší každodennosti, nezačnete obdivovat lidskou kreativitu, nýbrž vás začne sprchovat nuda. A taky stud, ne za své voyeurství, ale za jejich stejnost, za jejich stádnost a nepořádnost, nedbalost. Starší strážci bran proto šacují blížícího se chodce pohledem kalibrovaným zkušeností a bez zájmu mávnou nad vetchým turistou rukou. Škoda pohledu. V určitém věku přestáváte být prostě bezpečnostním rizikem. Sebevražedné atentáty a teroristické ataky vyžadují mládí. Mládí je to vzácné palivo, které žene lidi hlavou proti zdi. Šťavnatý život v rozpuku je nejničivější nálož, již se vyplatí vrhnout světu do tváře. Sebevražedný penzista srovnatelného efektu nedosáhne. Spadané ovoce není zkrátka první jakost.

 

Také do nádvoří Sorbonny se některé dny nedá jen tak vejít bez průkazu a předložení zavazadla. Z chování návštěvníků je cítit, že si prostě zvykli a respektují pravidla, o jejichž oprávněnosti nehodlají pochybovat. Trojice policistů se zbraněmi v Latinské čtvrti nebo čtveřici ozbrojených vojáků na letišti Charlese de Gaulla dav jako by nevnímal, i když v obou případech dělají vše pro to, aby byli co nejvíc vidět. Prohlížíte si je a neubráníte se, zvláště když čekání na letadlo je tak otravné, abyste si nezačali představovat, co těm mladíkům táhne hlavou. Jsou soustředěni na to, co se kolem nich děje, a jsou schopni okamžitě zareagovat na podezřelé chování? Nebo si jejich oči z dlouhé chvíle vybírají pohledné cestující a sklízejí porce vizuálních slastí? Co jim velitel stráže dnes před hlídkou vtloukal do hlavy?

 

Nejenže si necháváme vnucovat vlezlé chování, nýbrž dovolíme svým mozkům beznadějné introspekce. Myslíme preventivně katastroficky. Zachrání nás to?

 

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 07 Říjen 2018 17:42 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB