Kdo je Čech?



osmy den ilustraceToť otázka případná v časech, kdy se blíží silná fáze povzbuzování k vlastenectví, což se zpravidla dostavuje v časech blížících se voleb. Politické strany rády apelují na občany, aby sami rozhodovali o své budoucnosti a aby trvali na své státnosti ohrožované EU i migranty.

 

 

Po prázdninách budou podobné apely kulminovat. Takže koho dnes za Čecha považovat, komu to tady takzvaně patří, kdo je tady doma? Měli by mít právo volit jen lidé s českými kořeny a vychovaní v českých rodinných a kulturních tradicích? Realistická odpověď by zněla, že Čechem je ten, kdo má české státní občanství. Jenže patrně cítíte, že problém tím není vyřešen a že právě zde začínají komplikace. V obecném pocitu se stále prosazuje, že mezi Čechem rodem a Čechem de iure je rozdíl. Má to smysl?

 

Zákon z roku 2014 opustil princip jediného státního občanství a umožňuje dvojí státní občanství. Mezi podmínkami získání občanství čteme, že se zpřísňují požadavky na prokázání znalostí českého jazyka, žadatel dále musí prokázat základní znalosti ústavního systému, zeměpisných a historických reálií. Myslím, že mi uvěříte, že za ta léta, co se živím v nakladatelství a časopisech, získal jsem poměrně slušný přehled o tom, jak se u nás česky píše. Dovolím si tvrdit, že mnozí spoluobčané by při testech na získávání občanství propadli. Když navíc uvážíme, jak katastrofálně dopadl průzkum historických znalostí české populace v nedávné době, vstupuje do hry otázka, zda by neměli být ti, kteří získali státní občanství na základě ius sanguinis (tedy tím, že alespoň jeden rodič byl v době jejich narození státním občanem ČR), tohoto statusu zbaveni. Zákon ovšem praví, že bez jejich souhlasu to není možné.

 

Místo narození podle platného zákona nemá žádný vliv na získání státního občanství. Ovšem s jednou výjimkou: „Narozením dále nabývá státní občanství ČR i dítě, které se narodí na území ČR a které by se jinak stalo osobou bez státního občanství (apatridou), pokud jsou oba rodiče dítěte apatridé a alespoň jeden z nich má na území ČR ke dni narození dítěte povolen pobyt na dobu delší než 90 dnů." Území hraje roli ještě i v případě, jestliže u dítěte mladšího tří let nalezeného na území ČR nelze určit identitu. Takový nalezenec získá k datu objevení české státní občanství, pokud se po dobu šesti měsíců neprokáže, že nabyl občanství jiného státu.

Zákon dále velmi podrobně stanoví v sedmi bodech, jak se musí žadatel o české státní občanství chovat a co musí podstoupit. V žádném z nich nehraje etnicita sebemenší roli, a přece každý, kdo nějaký pátek žije v České republice, by mohl na každodenních situacích ukázat, že v praxi tomu tak není. Respekt k rovným občanským právům se poměrně často střetává s předsudky spojenými s barvou pleti nebo s rasou. Jednu takovou kapitolu píše české soužití s romskou populací, jiný příběh vytváří naše letité soužití s komunitou vietnamskou. O českém latentním antisemitismu od národního obrození vyšla nejedna kniha.


Takže Čechy Čechům, kteří někdy ani neumějí česky, nebo Čechy vzdělaným občanům?

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB