Čínský polibek

Email Tisk PDF

osmy den ilustraceKdyž se cestovatel podívá prosklenou stěnou pokoje v luxusním pekingském hotelu Regent na západ, vidí červené střechy Zakázaného města. Stavbou nejvýše položenou je Pavilon desetitisíce pramenů na Uhelném pahorku. Poslední císař dynastie Ming měl styl. Orientu je prostě vlastní smysl pro význam gesta.

 

 

Právě tam, nad střechami svého města, se Chongzhen oběsil na hedvábné šerpě. Co jiného vládci zbývá, když se poddaní rozzuří a vzbouří? V Evropě v té době řádila třicetiletá válka, lacknechti a požáry gumovali jedno území za druhým, ale žádný mocipán si mašli nehodil.


Když se cestovatel vydá z hotelu Regent pěšky do přilehlých ulic, narazí na drobné stulené jednopatrové domky, takovou skoro rurální enklávu. Skryty za frontou budov lemujících hlavní bulvár, v tichosti tu čekají na svůj neodvratný konec. Cestovatel by mezi ně v návalu nadšení z objevu nejraději hned zabočil. Ale pak jen nahlíží do vedlejších uliček a váhá. Má smysl dráždit domorodce voyeurským nahlížením do příbytků? Jak by se zachovali, kdyby šel pod provislými svazky kabelů od jednoho dřevěného sloupu ke druhému? I při letmém nahlédnutí budí zdejší atmosféra dojem čehosi privátního, neurčeného pro cizí zraky. Je s podivem, že ta mohutná SUV auta tudy vůbec projedou a nikoho nezraní. Všichni cestovatelé, pokud jsou jimi opravdu, jsou stejní. Karel Čapek ve svých cestopisných fejetonech píše, jak ho hnala zvědavost od jedné zahlédnuté zvláštnosti ke druhé, jak toužil vlézt lidem až do předsíně. A cestovateli se to ne tady v Pekingu, ale v Šanghaji skutečně podařilo. V předsíni bylo hodně kol.


Když se cestovatel s padající tmou vrátí do hotelového pokoje, slyší kytaru a hlas jakéhosi rockera. Že by to byla televize ze sousedství? Ne. Tam dole na rohu živé křižovatky stojí mladík na chodníku u mikrofonu a valí to do chodců. Tu a tam se mu některý z opilých vrstevníků s provinilým úsměvem zamotá do kabelu, ale produkce jde dál. Jüany nerostou na stromě. Anglosaský sound moc neladí s tím, co se děje mimo chodník. Pravý z mnoha jízdních pruhů na bulváru patří cyklistům. Když automobily odbočují vpravo, lidé na kolech směřují zpravidla rovně. Chaotický mumraj, který tím vzniká, hrozí nejen naprostým zablokováním provozu, ale přímo zástavou srdce každého, kdo tohle sleduje z výšky. Zdá se, že cyklisté unikají smrti jen za cenu přečasté levitace kol. Jiným způsobem jsou jejich nezranitelnost a suverenita nevysvětlitelné. Tyhle tromby v pekingských tepnách se ale na povel mohutně a přičinlivě hvízdajících policistů vždy znovu se změnou barvy na semaforu rozpouštějí, aby se srazily zase v protilehlém směru. Vířivé množství lidí, kol, aut a trojkolek. Závrať z množství.


Když se cestovatel zaobírá dojmy, okamžiky ze vzpomínek vyskakují jako jiskry. Po příletu do Pekingu mu místní kolegyně ukazovala na vysoké domy na obzoru se slovy: „Tyhle budovy obvykle není vidět. V noci pršelo, takže není smog. Máte štěstí." Měla pravdu. Štěstí měl i proto, že mu Čína nastavovala svou přívětivou tvář. Jako každá země má jistě i tu druhou, ale na tu bylo příliš málo času.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 08 Prosinec 2017 15:53 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB