Jste alergičtí?

Email Tisk PDF

osmy den ilustraceZastesklo se mi po Provence.V knížce Fernanda Pouillona Divoké kameny jsem nalistoval fotografii, na které zachytil Denis Molčanov věž kostela thoronetského opatství.

 

 

Rozehřátý bělavý kámen ve slunečním žáru, balvany okružní zídky, olivovníky, nezřetelný chodník v suché trávě. Voňavá vyprahlost kručinkového vzduchu, cikády a šustnutí hieratické ještěrky, která se jako blesk smekne po zdi a zmizí očím v sošném ustrnutí. Našedlému nebi chybí oblaka, odletěla někam i s ptáky. Jako byste stáli zakleti do skla, bojíte se pohnout, aby se chvíle nerozbila. Před osmi sty padesáti lety tu starý cisterciák, mistr díla, rozkresloval základy a desítky konvršů mýtily les. Gotika je tady vyzdvižena do harmonie prostoty, daleka pyšné zdobnosti, trpělivě čeká, až ji rozezní chorály mužských hlasů bez doprovodu. Cítim klenutou chvíli na špičce poledne, kdy čas přestal něco znamenat. Svět opatství vyrostl z přísnosti a kázně, modlitby, práce. Ne Kazatel nemá pravdu, všechno není marnost. V Le Thoronet u obce Lorgue jsem nikdy nebyl. Bohužel. Ale znám jiná provensálská opatství, dotýkal jsem se jejich zdí, hladil jsem venkovské kostelíky, objímal kučeravou zemi, poznával ji po čichu, s levandulí si tykáme. Když spadne zralý fík, slétnou se na něj vosy i včely. Stýská se mi po Provence.
Otevřel jsem si mapy na Googlu, měnil fokus a prohlížel si Le Thoronet z výšky. Terén není přece jenom plocha, Pouillon píše o údolí a svažitém pozemku. Kudy teče ten potok? A uvědomil jsem si, co nám počítače dělají ze života. Kradou nám jej, zbavují vůní, mění jej na informace o životě, podsouvají nám je a tím nás mohou obelhávat, a my jim přesto věříme. Spoléháme se na ně, svěřujeme jim své bytí. Přestává nám vadit, že s lidmi nemluvíme přímo, jen jim posíláme maily. Muzea si prohlížíme na internetu, města poznáváme prostřednictvím street view, hotely si vybíráme podle fotek a automaticky nabýváme dojmu, že něco známe, když o tom máme informace. Zakoušet prostor není možné bez toho, aniž bychom ho poměřovali vlastním tělem. Byl jsem tam. Tahle věta je důležitá. Stát se fyzicky součástí místa, žít na dotek s lidmi i věcmi, to je luxus, který si nesmíme nechat vzít. Hmat je argument, oči jsou svědek a únava je důkaz. Armáda plochých lidí bez paměti, tihle apoštolové snadnosti, to jsou jezdci z apokalypsy.
Různá náboženství, nejen křesťanství, lpěla na nenahraditelnosti tělesného úsilí. Svědčí o tom zástupy poutníků i postící se věřící. Usilovný pochod krajinou zbavuje mysl povrchnosti. Stejně jako usilovná meditace pod stromem, řekli by buddhisté. Meditovat o Provence před obrazovkou počítače ale nejde. Nevím proč. Ořezaná realita zbavená staré mateřštiny všech pěti smyslů složených do významu je na seznamu alergenů. Intelektuální alergie dneška se projevují záchvaty podezřívavosti, teoriemi planetárních spiknutí nebo konzumentskou lačností. Nemohou za to ale jen počítače a elektronická komunikace. Skutečnost se nám vysmekla.
Stýská se mi po Provence.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 06 Březen 2016 13:37 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz