Evropské hodnoty

Email Tisk PDF

osmy den ilustracePřelomy let, změny letopočtů jsou situace, kdy si nejvíc uvědomujeme plynutí času. Málokdy máme pocit, že se vleče. Přirozeně za předpokladu, že zrovna nespadáme do kompetence vězeňské služby. V cele jsem se naštěstí dosud neocitl. Základní vojenská služba v západním pohraničí v blízkosti tehdejší železné opony mi ovšem pocity kriminálníka namodelovala až příliš věrohodně.

 

 

Zabržděný čas normalizace jako by řvaní důstojníků chtělo ještě otočit a zacouvat s ním až někam do zupáckých dob Švejkových. Jste-li v jednotvárném kasárenském životě odpovědni jen sami za sebe, dá se se zaťatou duší a s Bratry Karamazovými v ruce tiše trpět a tu a tam si odpočinout. Máte-li ale na krku dvacítku otupělých ignorantů potýkajících se s gramotností, stěží se naučíte za dlouhé měsíce odhalit a rozluštit všechny jejich finty, fígle a podvody a neodpočinete si ani v noci. Natož na silvestra, kdy se musejí opít čímkoli, třeba acetonem. Není to ani super, ani happy.
Přelomy let, změny letopočtů nás posouvají k smrti, a přesto se ujal obyčej dávat nejrůznějšími způsoby najevo, že je to super a že jsme happy. Paradox této zvláštní morbidity vystihl kreslíř v německém týdeníku Der Spiegel. Manželská dvojice popíjí šampaňské před televizorem. Text v obláčku říká: Letos jsme se ze solidarity s migranty rozhodli sledovat půlnoční ohňostroj nad městy Islámského státu. Podobnost zvukových i světelných efektů při odpalování raket z letadel a při hromadném ničení zábavní pyrotechniky mě nepřestává znepokojovat. Rachot devastující ušní bubínky a k šílenství přivádějící domácí zvířectvo souvisí patrně s atavistickou úzkostí pračlověka toužícího hodně daleko od sebe zapudit zlá božstva. Lidstvo jednadvacátého století nemává před jeskyní hořícím kyjem, pohled na poletující oheň však miluje pořád. Choreografie světlic má do sebe i cosi z finálního stadia aktu lásky, mocné pulzy sugerují úlevu, uvolnění, jenže bohužel nebe neoplodní, jalové je ráno nacházíme na zemi.
Měl jsem letos příležitost projet o silvestrovské noci s ovladačem v ruce stovky televizních kanálů vysílaných ze států od Turecka přes Rumunsko, Maďarsko, Španělsko, Francii, Itálii, Německo, Švýcarsko a okolí až do Čech. Dal jsem se do toho v kombinaci světeckého masochismu a studijní povinnosti. Kdyby to šlo, všechny bych žaloval za nedovolené kartelové dohody. Bavorská dechovka, dirndl, kožené kalhoty, balkánská dechovka, lidové kroje, odrhovačky o lásce, turecký pop v podání rudých rtíků, tahací harmoniky ve švýcarských rukou, lidé zmalovaní jak panenky na hraní, rozjuchaní senioři, svůdné křeče v opálených tvářích, všichni jako by stáli po kolena v medu. Sladké grimasy, přesladké. Pitvorná křeč cukrových pajduláků se nedala snášet ani jako parodie, brala se vážně, jako že tak to má přece být. Tohle milujeme, takhle slavíme, tohle je naše óda na radost. Evropa a okolí ve spárech spiknutí. Spiknutí nevkusu. Mohutný hymnus lidství. Rozhodně prohlašuji, že existují společné evropské hodnoty. A ne že ne!

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 15 Leden 2016 11:19 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz