Pohrdání dějinami

Email Tisk PDF

osmy den ilustraceJubilejní třeštění, jakého jsme už pár týdnů svědky, je nejlepší způsob, jak lidem zatemnit každou významnou historickou událost. Žvance frází jsou jako cukrová vata, čím je jejich vír prudší, tím víc se musejí nadýmat a kypět. Nepamětníci jsou odsouzeni nechat si nakydat do vědomí cizí vzpomínky a časem si je přivlastnit, časem dospět dobrovolně k náhledu, že vědí, jak to bylo, a nikdo jim nic nenamluví.

 

Opakování je v tomto případě účinné a i do hlav strmé inteligence vtluče obrazce, záchytné šifry rčení, hesel, průpovídek a fotek, ze kterých jako z jemných mořských řas pomalu vzlíná názor jako přírodní úkaz. Rodí se politické přesvědčení.
Politická orientace člověka je zvíře zrůdné, většinou jde o potrat. Někdy má srdce prázdné a netáhne nikam, pracuje pouze hlavou, a ta v životě střídá své oblíbence podle toho, co velí praktický rozum a konto. Morálka jede na volnoběh. Jindy srdce tepe tak, že cloumá celým tělem a nedá se utajit. Žádný krotitel nic nezmůže a fanatici, zamilovaní do svých neřestí, nevidí, neslyší až do sebezničení. Ráj by byl tam, kde by nebylo potřeba politické přesvědčení. Politické přesvědčení je první předpoklad k válce. Jsme-li až po uši ve válce s terorismem, mělo by se přikročit k preventivním prohlídkám. Občan, u kterého se projeví nedostatek tohoto viru, musí pak počítat s ústavní péčí a infúzemi.
Přecenit nelze v tomto bodě média. Představují hlavní frontu v bitvě zvané management strachu. Tato globální strategie vychází z přesvědčení, že tam, kde se objeví skulina, jíž unikají strach, úzkost, agresivita, vzniká povážlivé riziko. Všude na světě by mělo obyvatelstvo plošně cítit, že je pod tlakem. Že si nesmí vyskakovat, že když bude bezstarostné, rozbije si držku nebo přes ni dostane. Média působí jako ionosféra. Každý den se od nich odráží zpět k zemi výbuchy nadšení, štěstí si o ně láme vaz jako radiové vlny, každý den mají v zásobě dávku katastrof, chmurných vizí, neštěstí a apokalyptických věšteb. Kde jinde bychom se dobrali pevného povědomí o vratkosti lidské existence na planetě s trvale vychýlenou osou? Brouzdali byste podzimním lesem, orgie barev by vás hnaly k extázi, těšili byste se na teplý čaj doma a úsměvy bližních a potomků a naivně jako bulíci byste byli šťastní, zatímco v Africe umírají tisíce lidí na ebolu. To byste chtěli?
Údržba pocitu, že může být hůř, je úkol každé moci, patří k předpokladům vládnutí a bez použití médií by se to dařilo mnohem, mnohem obtížněji. Teprve v druhé řadě přicházejí ke slovu sliby, že bude líp. Jenže tam se už vyžadují podmínky, jako že se ve volbách podpoří tato vláda a o zlepšení že se musí snažit každý, jen zhoršení je hrozba bezpodmínečná a osudová. Teprve představa, jak končíte na ulici a listujete katalogy supermarketů v kontejnerech, vám náležitě umožní vychutnat spokojenost, jakou nyní zažíváte v nájemním bytě jedna plus jedna.
Nositel Nobelovy ceny, mexický básník Octavio Paz na téma pravda a dějiny napsal: „Konverze, odvolání, exkomunikace, / smíry, odpadlictví, odpřisáhnutí,/ od plotu k plotu klanění se ďáblu a zbožštění člověka,/ uhranutí a úchylky:/ moje dějiny -/ dějiny omylu?/ Dějiny jsou omyl./ Pravda je to,/ co je za daty,/ před jmény,/ co dějinami pohrdá:/ každý den/ - anonymní tep všech,/ jedinečný/ tep každého jedince - / neopakovatelný den/ denně týž jako všecky ostatní dny."

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 14 Listopad 2014 15:00 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz