Mohlo by tady být krásně


osmy den ilustraceAž příliš mnoho věcí u nás jsou karikatury. Například představa o prázdninové pohodě. Většinová vize pracuje s následujícími ingrediencemi – slunce, voda, studené drinky, polehávání, cachtání, muzika a flirtování.

Jadranské poznatky skuplované s odborářskou pamětí. Proto je odpoledne na slapské Ždáni životu nebezpečné. Hnědá hladina přehrady jiskří odrazem světla na drobných vlnkách, její styk s břehem vyznačují naplavená kůra, stébla slámy, kelímky a věci, po jejichž původu a povaze rozumný člověk pro jistotu nepátrá. Zkazil by si náladu. Terén, jenž lidé ještě stále ze setrvačnosti nazývají pláží, se pod náletovým mlázím mění v les a tam, kam zatím nedorazil, se tyčí tráva, ve které se děti ztratí. Přístěnky na popelnice jsou rozvalené a prázdné, nápis praví, že s odpadky se musí až k parkovišti. Podle toho to v okolí vypadá. Před penzionem je louka posekaná a stojí na ní stánek s občerstvením. Moc lidí tu ale nepolehává, možná je vypudila elektronická tvorba z reproduktorů, možná jsou všichni v Chorvatsku. Obsluha, dva potetovaní svalovci, se bez práce nudí. Tu laškují s dětmi, tu se pošťuchují s partnerkami a hlavně pravidelně osvěžují svého buldoka ve vodě. Hrátky dopřávají svým zvířátkům i ostatní návštěvníci. Je to takový milý, bezprostřední přírodní mix. Děti, plavci, psi. Tři v jednom.
Ve vzduchu se převaluje malátnost otevírající dveře uvolněné neformálnosti. Obvyklá pláž se tu a tam mění v nuda pláž, čehož využívají k chlubným pózám hlavně muži. Z kulinární konverzace je ze všech stran znát, jak se rodiny těší na večeři. Babičky ládují do vnoučat zmrzliny a na terase penzionu i vydatný nářez Kiss Jižní Čechy. V křížové palbě reproduktorů jsou překročeny všechny bezpečnostní limity, zdravotní ohrožení je akutní, ale na lidech nevidět, že by trpěli. Jsme otužilý národ. Všichni ohluchli, a nestojí jim to ani za řeč. Co na to ryby? Jsou tu ještě? Tady sedával Josef Kainar a lovil štiky dlouhé jak stehno bohyně. Na hlavě klobouček, u nohy prut. A to ticho!
Ze známé vyhlídky na protější skále mává reklamní slunečník. Chodníky mezi chatami, které hrály hlavní role ve snech bohatých v šedesátých letech, připomínají staveniště, ale opravdové staveniště není k vidění. Po štěrku a kusech asfaltu se rozvážně přemisťují trsy cyklistů. Místy se v zástavbě objeví jakási zoufalá snaha vrátit nemovitost bývalé slávě. Ostrůvky pozitivních snah se ale v bující vegetaci ztrácejí. Důchodci v zahrádkách zápasí s trávou, mládí pryč a potomci bůhvíkde ve světě. Jako by se v této krajině vznášela všudypřítomná ledabylost, jež se zrodila ze zkušenosti, že každé úsilí propadne nakonec marnosti. Kdysi podnikové rekreační objekty nesou stopy naivních podnikatelských iniciativ z devadesátých let a tiše čekají na ránu z milosti. Jen k jachtám v zátoce se slétly luxusní vozy, jsou pro jistotu za střeženým plotem. Zápas privátního s veřejným má na Slapech jasného vítěze. Vlastně to ani zápas není. Je to tlak silnějšího na slabšího. Přesun těžiště.
Ale i ten luxus je jaksi ušmudlaný.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB