Proč tu jsme

osmy den ilustraceČím jiným se dá v tomto čase politickém i kalendářním užitečně listovat než Knihou neklidu. Tento textový rébus po sobě zanechal portugalský modernista Fernando Pessoa.

Málokdy zažívám tak intenzivně pocit útulné přesnosti vyjádření, jaký se dostaví, když zaslechnete nebo si přečtete myšlenku, která vám mluví z duše, ale je zformulována tak, jak byste to sami nedokázali. Pessoa je v tomto smyslu vůči mně marnotratný, ale jeho štědrost mne souběžně s vděkem také zahanbuje. Dokážu já ve skepsí nasáklém životním provozu, který pohrdá vším, co nezavání účelností, praktičností a profitem, udělat něco, co by pomohlo na svět aspoň kousíčku mého přesvědčení? A zaslouží si vůbec mé mínění, o jehož rozhodnosti sám stále pochybuji, aby se dostávalo ke slovu? Na druhé straně se obávám, že nic neničí životní podstatnost pocitů a myšlenek tak nenávratně jako necudnost jejich veřejné produkce. Zvnějšnění a kýč jsou sourozenci, protože jejich nástroje jsou stejné, jen konfigurace genů, to je slov a zvuků a tvarů, je jiná. Jenže rozeznat od sebe tyto pokrevní bratry vyžaduje odstup, čas a náležitou emocionální a intelektuální výbavu. Rozhodně není náhoda, že Kafka ani Pessoa nezveřejnili podstatné části svého díla. Jako by dát dílo k dispozici znamenalo automaticky riziko jeho degradace. A ještě je tu jeden faktor. Smysl má zveřejnit dílo hotové, ale kdy je jakýkoli lidský výtvor hotový, přikládáme-li k němu měřítko dokonalosti, a to náročný duch činit musí. Mateřské znamení nehotovosti nosíme všichni, pokud jsme živí. Nikoli beze smyslu se o někom, kdo umřel, říká, že je hotový.
„Pohyb je život, vyslovení je přežití. Není v životě nic tak reálného jako to, co bylo dobře popsáno.“ Přiznávám, že takové věty na mne působí jako posilující přípravek. Literární energy drink značky Pessoa. „Literatura, což je umění snoubící se s myšlením a realizace neposkvrněná realitou, se mi zdá cílem, k němuž by mělo směřovat veškeré lidské snažení, pokud by bylo opravdu lidské, a ne živočišně nepodstatné.“ Red bull knihovny. Literární noviny se prostě nesmějí nechat udolat okolním prostředím alergickým na ideje. Nejen minulý rok nás přesvědčil, že tichých, přemýšlivých a vnímavých solitérů je v naší společnosti víc, než napovídá její křepčící a teatrální povrch. Nejsou vidět a ani netouží se shlukovat na náměstích, protože si vyzkoušeli, jak je dav dokáže překřičet a převálcovat. Nežijí v bipolárním světě ano – ne a zjitřené vnímání odstínů veškeré skutečnosti jim žití rozhodně neusnadňuje. Ale aby se nezbláznili z pocitu odlišnosti od většiny, aby si měli možnost potvrdit, že se svým přístupem ke světu nejsou sami, že se nemusejí stydět za své autentické postoje, také s tímto vědomím píšeme a sestavujeme tento list. Lisabonský klasik to jako vždy řekl za nás dávno před námi: „Vše je to, co jsme, a pro ty, kdož v různosti času přijdou po nás, bude vše takové, jak intenzivně jsme si to předtím představovali, čili jací jsme se svou představivostí uloženou v těle skutečně byli.“

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 15 Duben 2014 12:53 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB