Půjdete volit?

osmy den ilustraceJako svatí na orloji se v České televizi posouvají kandidáti na prezidenta. I když si dáte práci a budete je pozorně poslouchat a pozorovat, stejně nezjistíte, kolik uhodilo a koho máte volit.

Drť jejich populismu chřestí jako štěrk chodníčku na hřbitově demokracie a nad ním se ozývá sugestivní a vytrvalé klinkání smrtky jako memento a poslední útočiště před zoufalstvím. Dívám se do očí těm virtuálním mužům a ženám, toužím zjistit, jestli to myslí vážně. Jejich rozhodnutí kandidovat působí přece tak neuvěřitelně a troufale a vyzývavě. Dřív nebo později člověka napadne, že je obětí mystifikace. Přemýšlím, kde se v těchto mých spoluobčanech bere ona drzost. Odpověď nepřichází, jen se mi, nevím proč, vnucuje do hlavy sousloví „zbytky charismatu“. V devadesátých letech se tak jmenovala punkrocková kapela, kde mimo jiné působili režisér Petr Zelenka, publicista Martin Schulz a kde zpívaly Eva Turnová a Olga Dabrowská. Kdysi jsem zažil jejich koncert pod hradem Křivoklát a víc než to, co hráli a co uplatnili třeba i ve filmu Knoflíkáři, se mi vybavuje trefná ironie jejich názvu. Jako dozvuk minulého optimismu, jenž si zachoval kritickou distanci, jako doklad doby, která i přes svou naivitu přece jen disponovala aspoň zbytky kritického sebehodnocení. Dnes, kdyby měla ta kapela prezidentských pretendentů zahájit turné po České republice, zasloužila by název Absence charismatu. Jenže tahle parta mumifikovaných sebevědomí a rychtářských rozšafů by asi nenaplnila ani malou sokolovnu.  
Být hlavou státu je džob na dobu určitou a nezačíná se s ním hned po škole. V našich krajích bývalo zvykem i v nejhorších dobách, že prezidentstvím kariéra nezačínala, ale vrcholila. Má vůbec u dnešních uchazečů co vyvrcholit? Jsou jejich osobnostní předpoklady natolik zřetelně veřejně vykresleny, že snižují pravděpodobnost mravních nebo politických selhání? Jaké je jejich sociální okolí, jež by se jejich zvolením postupně posouvalo do popředí ve veřejném prostoru? O většině z nich nevíme vlastně nic také proto, že nechtějí nebo nejsou schopni podstatné věci formulovat a nabídnout v konzistentní podobě. U některých je to diktováno sebezáchovným pudem, u jiných bylo sebeprezentace tolik, že se stala kontraproduktivní.
Nedávno publikoval německý týdeník Der Spiegel velký materiál o charismatu a o osobnostech, které jím nepopiratelně disponovaly. Na působivých snímcích defilovali například Obama, Obamová, Kennedy, Che Guevara, Castro i Hitler. Autoři konstatovali, že věda o charismatu není schopna nic zjistit a sdělit, ale toto nic stejně a nepopiratelně existuje a působí. Myslím, že byste museli být extrémní citlivci, aby na vás z jedenáctky kandidátů něco pozitivního a sympatického zavanulo a abyste se cítili osloveni. Kapela Zbytky charismatu vydala, pokud je mi známo, za dobu své existence jediné CD. Jmenovalo se Nad svý možnosti. Jako charakteristika příštího českého prezidenta mi to připadá velmi výstižné. Ať je zvolen kdokoli.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 15 Duben 2014 12:54 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB