Kulatý stůl: Mediální „válka neválka“ jako „realita nerealita“

Email Tisk PDF

Krejčí ŽantovskýKaždý měsíc Literární noviny pořádají Kulatý stůl, který je věnován určitému aktuálnímu tématu. Tentokrát mezi sebou diskutovali politolog Oskar Krejčí a mediální analytik Petr Žantovský o problematice mediální války v souvislosti s probíhajícím ukrajinským konfliktem. Besedu moderoval redaktor Literárních novin Michael Kroh. (Celou diskuzi můžete sledovat na našem videu https://www.youtube.com/watch?v=Fc-cTrWlqp0 .)

 

 

Oskar Krejčí považuje dnes slovo „válka“ v médiích za zprofanované: „Válka se považuje za naprostou samozřejmost.“ Myslí si, že „problém je vytvořený uměle vojenskými byrokraty, kteří chtějí více peněz (mezi ně zřejmě patří i generál Pavel), je vytvořený propagandisty, kteří se domnívají, že se oslavou válečných aktivit zalíbí „velkému bratrovi“, a těmi, kteří chtějí vydělat na válečných zakázkách.“ Politolog Krejčí definuje válku jako ozbrojené násilí velkých skupin. „Nic takového zde neprobíhá a bojme se okamžiku, kdy to propukne,“ podotknul k tomu.

 

Jiný názor má Petr Žantovský, který tvrdí, že „ve válce jsme. Je to ale válka ´studená´.“ Což podle něj znamená, že se používají propagandistické zbraně. Dokumentuje to tím, že „dnešní propagandistická válka je postavena na emocích. Rusko je v nich vykreslováno jako nebezpečný hlupák, jako tupý medvěd…“

 

Názor na propagandu a roli internetu

To, že novináři informace sdělují, zatímco tajné služby je tají, je podle Oskara Krejčího chybný názor. „Tato vize je mylná ve třech rovinách. Za prvé, současný liberální novinář informace nesděluje, ale prodává, protože novinařina zdegenerovala na prachobyčejný byznys. Za druhé, zpravodajské služby informace netají, ale využívají pro své operace. A za třetí, nemůžeme novináře a tajné služby stavět proti sobě, protože jejich vzájemné prolínání je realita.“ Navíc politolog zavedl ještě jednu dimenzi a to je prodej informace: „kromě zboží nakupujeme i myšlenky.“

 

Petr Žantovský reaguje na prodej informací tím, že novináři žádné informace nemají. „Novinář má jen dezinformace vyskladněné z nějakého zájmového úložiště v časovém harmonogramu, který ladí s nějakým zájmovým strategickým rámcem… Vzniká zde jakýsi „třídní boj“ mezi různými skupinami publicistů a uživatelů internetu, kdy jedni jsou ti „dobří“ (většinově zástupci „mainstreamu“) a jejich odpůrci ti „zlí“. Nebezpečné je přitom, že ti „zlí“ mají svobodu slova údajně omylem, neboť zaplevelují mediální svět něčím tak neuvěřitelným, jako je oponentní názor.“

 

Svoji myšlenku mediální analytik Žantovský dotahuje dále a tvrdí, že jde o základní charakteristiku českých médií od roku 1989 a prolínající se všemi spory – mezi „klausovci“ a „havlisty“, mezi ekonomickou „třetí cestou“ a „tržním světem“, o pojetí zákonnosti apod. „Jednu stranu reprezentuje stále stejná skupina „mainstreamových“ novinářů a proti nim stojí proměnlivější struktura polemizujících, kteří jsou ovšem od polemiky odstrkováni. Základní mainstreamová média jsou tím znepokojena, protože přicházejí o svůj monopol a jsou nucena ke konfrontaci s jinými názory. Kromě toho čtenost tištěných médií klesá v průměru o 10 procent ročně a stejným, ba vyšším tempem roste sledovanost zpravodajských portálů,“ říká Žantovský.

 

Oskar Krejčí si myslí, že mainstream byl zformulován jako politický zájem. Dodává: „Je tu skupina médií, která jsou zarámována určitou ideologickou představou. Krok za vymezené mantinely, doprava či doleva, je politicky nekorektní a nepovoluje se. Tomu konkuruje internet.“

 

Politik a propaganda

Kritický názor týkající se propagandy vyslovil Oskar Krejší na adresu politiků: „Vyrostla nová generace politiků, která propagandu nejen provádí, což je zcela normální, ale současně jí i věří. Této generaci chybí strategické myšlení a je vytržena z historického kontextu. Kdo neumí strategii vytvořit, neumí ji ani zrealizovat. Převládající provinciální charakter politiků se netýká jen našeho parlamentu, ale i Bruselu. Vášnivé spory v Evropském parlamentu, které se tam odehrávají, nestojí za zaznamenání ani médiím, natož aby měly historický rozměr. Politika se vytrácí a zůstává obyčejné divadlo. Pokud do tohoto prostředí vstoupí někdo s reálnými politickými, ekonomickými či jinými zájmy, politici mají problém, protože s nimi neumějí zacházet.“

 

Petr Žantovský tento jev vysvětluje tím, že myšlenky přestávají být potřebné. „Rozhodující je, jak člověk vypadá a jak se umí usmívat na veřejnosti. Lidem dnes neschází slovo či myšlenka. Tento trend probíhá na Západě řadu let, my jsme dlouholetou izolací nabrali „pozitivní“ zpoždění a udrželi si lexikální způsob myšlení. Je však na ústupu, což lze dokumentovat příšernou formální kvalitou tištěných i elektronických médií.“

 

Oskar Krejčí toto doplňuje: „Vytrácí se stranická agitace i propaganda a místo nich nastupuje mediální agentura, která pracuje na principu „kdo dá nejvíc“. Tím se vytvořily podmínky k oligarchizaci veřejného prostoru. Agentury pracují profesionálněji než kdysi politické strany postupující „od domu k domu“, jsou ale mimo věcný obsah. A ve chvíli, kdy se objeví potřeba skutečné politiky, například právě v době zvýšeného nebezpečí války, se prostý občan ani politik neumějí v situaci orientovat.“

 

Důsledky dnešní propagandy

Výsledek současného trendu v propagandě vidí Petr Žantovský tak, že od první války v Zálivu se trend ubírá k tomu, že se války bojíme méně. „Tím, že se válka neustále omílá ve veřejném prostoru, ztratila svoji hrůzostrašnost i reálnost, neboť zmíněné joy-sticky navozující atmosféru počítačových stříleček… Ztrácíme emocionální bariéry, ale když spadne první jaderná puma, bude už pozdě. Nicméně věřím, že lidé mají pud sebezáchovy a pochopí, že válka není správná, i když jim propaganda vsugerovává opak.“

 

Na to reagoval Oskar Krejčí: „Když se kdysi Göringa ve vězení ptali, jak je možné, že Němci šli tak ochotně do války, odpověď zněla, že nikomu se do války nechce, ale musí mu být vsugerován pocit ohrožení. A sdělit mu, že pacifisté, kteří mluví o míru, jsou zrádci. Dnes je to podobné. Pokud má někdo odlišný názor, ať se jako Putinův agent vystěhuje na východ. Michael Moore ve filmu Bowling for Columbine říká, že v USA došlo ke „komercializaci strachu“. Je to prostě kšeft, který postrádá argumentační logiku.“

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 18 Duben 2015 17:24 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz