Fejeton Martina Patřičného: O pokrývačství v české literatuře


Budete-li o jedné zvláštnosti naší literatury před rokem 1989 vyprávět ve Francii, Španělsku, Brexii aj. odměnou vám bude údiv, někdy až nevěřícný. Představte si – jeden autor napsal knihu a jiný ho či ji „přikryl“. To znamená, že vyšla pod jeho jménem. A taky mu byl vyplacen honorář, o nějž se pak oba nějak rozdělili.

Detektivky Jana Zábrany, na kterých se podílel Josef Škvorecký.

 

Jindy se stalo, že autoři knihu napsali spolu – přesněji – udělali. Vybral jsem jeden příklad z čtenářsky hodně přístupného žánru – detektivky. Tři knihy, které vyšly pod jménem Jana Zábrany: Vražda pro štěstí, Vražda se zárukou a Vražda v zastoupení.

Zábrana pro mě byl něco jako značka – záruka jakosti. Tam, kde byl on podepsán u překladu či jako editor, jsem neváhal. Když řekl, že nejlepší detektivní povídka je Bez motivu od du Maurier, musel jsem ji mít doma. A Josefu Škvoreckému, mému oblíbenému autorovi už od Lvíčete, mě kdysi představil dr. Justl na Světě knihy, na stánku Iva Železného.

O těch třech detektivkách vím trochu náhodou a jeden čas jsem ten fakt, že je de facto nejméně z poloviny napsal Škvorecký, bral jako své osobní čtenářské selhání. Jak to, že jsem to nepoznal? Říkal jsem si…

„Škvorda“ takto familiárně nazývaný, o tom píše:

„Plody té spolupráce jsme pak zaznamenali v podrobné osnově, která sledovala logickou linii detekce. Do ní jsme si však vymýšleli – a já je potom psal – všemožné digrese figur a figurek potřebných k humornému odlehčení příběhu o mordu.

Neboť kdežto příběh je vždycky o mordu vymyšleném, postavičky okolo musí tajemným způsobem krásné prózy žít…

Jan Zábrana: Vraždy pro štěstí (ukázka)Když jsme to všechno dali dohromady, Honza obíhal redakce a vydával Vraždu pro štěstí za svůj sólový prozaický debut. Na tom jsme se dohodli. Z několika redakcí Honzu i tak s detektivkou vyhodili, a to zatím neměl žádný vroubek u moci ve státě, kromě obou zavřených rodičů. Obcházet s produktem spolupráce s velmi nedávno ideologicky zavrženým autorem závadné prvotiny by nám tehdy zavřelo dveře všech redakcí. Takhle to nakonec vzala Mladá fronta a Oleg Sus v Hostu do domu si pro náš výtvor vymyslel novou literární kategorii „román revue“. Ta dost ojedinělá příznivá recenze nebyla ovšem příčinou nečekaného čtenářského úspěchu. Po literatuře, která by byla pokleslá zajímavěji než romány o budování, byl v zemi hlad. (Listy, 3/2006)

Dnes už se ví, že oba autoři (míru či podíl dnes už nikdo neodhadne) snad nikomu nic neřekli, o spoluautorství dlouho nevěděla ani vlastní žena J. Zábrany.

Tohle je tedy jeden z případů pokrývačství. Trpělivé odkrývání slupek by nám možná vyprávělo i jiné příběhy ze starší, ale ne tak moc vzdálené doby našeho písemnictví. Navzdory padesátým letům teroru, jsme do příchodu vojsk v roce 68 byli možná pevněji zakotveni v kulturní Evropě než dnes. Ale už nesoudím, a i kdybych chtěl, informací mám málo.

Moc rád bych věděl víc o tom pokrývání v Čechách a jistě stovkách jiných zvláštních příběhů knih. Když mi pošlete odkaz na článek apod. na Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , budu rád.

A ještě – někdy znovu hledám v knize krásně napsané místo a taková místa jsou i v detektivkách, i když někteří lidé zvláštního ražení se usilovně snažili stanovit a hlídat tzv. pravidla žánru…

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP