Fejeton Martina Patřičného: Jeden den


Dobré ráno! Zamračeno, ale třeba z toho bude pršet! Šel jsem dolů, udělal si snídani, přiložil polena, dal nažrat kočkám. Nadechl jsem se jara. Pak jsem složil díkuvzdání své Bohyni za zdraví, víru, ochranu a spoustu dalších darů.

Památný strom Tursko. Foto: Martin Patřičný

 

Během snídaně jsem vyřizoval maily. Pak mi volal básník Ondřej Fibich, který právě pracuje na knize o vysočanském gymplu (Praha 9) abych mu poslal foto jiného básníka, Josefa Palivce. Foto jsem hledal, našel a ofotil i s věnováním, které mi pan dr. Palivec kdysi dávno napsal do své básnické sbírky. Kolik mi tehdy bylo? Patnáct? Víc?

Dr. Josef Palivec. Foto: archiv Martina PatřičnéhoPotom mi kdosi anonymně volal, že na Tursku porazili památný strom. Věděl jsem pochopitelně, že je tam památný strom, jasan, měl i cedulku. Volající zavěsil dřív, než jsem mu mohl říct, že já jsem přes dřevo a taky že po šedesátce jsem všechny své funkce (např. ředitel Česka) dal k dispozici mladým.

Ale nedalo mi to a jel jsem se tam podívat a Tursko bylo prázdné bez toho obra.

Na takovéhle kácení měli jistě nález znalce, možná i dvou…Dřevo pařezu i oddenku bylo zdravé. Potom jsem viděl velikou dutinu plnou shnilého dřeva a pochopil proč to pokácení.

A jak bys rozhodl ty? Ozval se mně hlásek a místo abych ho okřikl, uvažoval jsem…

Možná by šlo 1. Odebrat, vydlabat celou dutinu až na zdravé dřevo a stříknout proti hnilobě? 2. Díru vyzdít a zajistit proti vnikání vody. 3 strom ořezat a pak sledovat. Možná… Ale jistě bych pozval místní i přespolní na slavnostní rozloučení a poděkování tomu nádhernému starému stromu… Jasanové nymfy, Méliae, prosili dřív lidi o déšť. Jestlipak je před kácením někdo vyrozuměl, aby si našly jiný domov?

Na úřední desce jsem nic nenašel. A jak moc teď potřebujem deště!

Jel jsem se potom podívat ke známému do dílny, ukazoval mi přístroj na soustružení šroubovice.

Zase doma- asi půl hodiny štípání dříví.

Martin Patřičný: Kniha cestovníBalil jsem věci – dřevěné variace na téma kniha – pro výstavu v Hradci Králové (galerie městské knihovny).

Po páté hodině přijel syn a učil mě komunikovat na FB. Ano, tohle, co žijem, je zřejmě první doba, kdy děti učí svoje rodiče! Pokud chtějí. Kdo? No oba…

Večer jsem dokončil balení a poklízel. Koupání, a postel. Poděkování Bohyni. Před spaním četba jako obvykle – tentokrát K. Amis, Staří parťáci. Krásná únava.

Jeden den… Děkuju.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB