Fejeton Rudolfa Křesťana: Nové kritérium


„Nikdy bych nechtěla uvíznout ve výtahu s Karolínou Plíškovou,“ prohlásila v jednom interview Andrea Petkovicová, německá profesionální tenistka srbského původu. 

Ilustrační foto: Franck V., Unsplash

 

Šlo možná o narážku na některé excesy české hráčky, případně i o něco osobnějšího. To však ponechávám stranou a zůstávám jen u faktu, kterým mě zmíněný výrok oslovil nejvíc.

Vyjevil mi kritérium, které jsem zatím neznal. Tedy s kým by člověk nechtěl uvíznout ve výtahu.

Ovšemže by si každý z nás přál, aby ve zmíněném vertikálním dopravním prostředku takhle nikdy nezkejsnul. Jenže je to nevyzpytatelné. Coby člověk bydlící už přes půl století ve věžáku v 11. patře o tom vím své.

Zatím jsem se do takové pasti dostal dvakrát, leč vždycky jsem byl poměrně záhy vysvobozen. I tak to byly chvíle úzkosti. Každopádně tím z vlastní zkušenosti vím, že existují věci mezi nebem a zemí: zaseknutá kabina.

Při zmíněných dvou krátkých pobytech v šatlavě jsem byl vždycky sám, takže nemám žádný autentický prožitek se spolubydlícím uvízlíkem.

Jak už jsem naznačil, před tenistčiným vyřčeným zvláštním kritériem jsem takhle vůbec neuvažoval. Při nástupu do výtahů směřujících do výšin jsem nikdy blíže nezkoumal, kdo se mnou vstupuje do kabiny a jestli by mi vyhovoval jako zaseknutý spolupasažér. 

Když už, tak bych se nejspíš domníval, že bychom se mohli v té neblahé situaci s někým vzájemně psychicky posilovat. Jenže výše uvedený výrok tenistky naznačuje, že by tomu mohlo být i zcela naopak.

Neřkuli, že při nastupování do nějakého velkokapacitnějšího výtahu bych před nástupem do kabiny musel zkoumat postupně všechny spolucestující kus po kuse, jestli mi někdo z nich nejde pod vousy.

Když jsem se nad vším začal dodatečně zamýšlet, zjistil jsem, že společníky do výtahu si nemohou vybírat dokonce ani prezidenti. Ti jsou totiž i tam provázeni členy ochranky.

Předpokládám tedy, že bodyguardi jsou kromě jiného i příjemní společníci, aby dokázali svému prezidentovi zkrátit chvíle při nepředvídaném čekání mezi patry.

Že takových situací nejsou ušetřeny ani hlavy států, to se pokusím doložit následujícími příklady.

V roce 2014 při státní návštěvě v USA uvízl na čas ve výtahu slovenský prezident Andrej Kiska a výsledně ho museli vyprošťovat hasiči.

Ve stejném roce selhal na chvíli i výtah s pasažérem Milošem Zemanem v Europarlamentu ve Štrasburku.

Donald Trump se na takovéto prezidentské lapálie bezděčně připravoval už předem, když v roce 2016 – ještě jako kandidát na nejvyšší post – uvízl mezi dvěma patry v hotelu v Coloradu a byl vyprošťován po žebříku.

Jestliže prezidentům není dáno vybírat si libovolně, s kým budou ve zdviži, možná by je o to víc mohla lákat soukromě večer před usnutím hra inspirovaná výrokem zmíněné tenistky.

Tedy: s kým by ve výtahu nikdy nechtěli uvíznout. Domnívám se, že by si tak mohli diskrétně a jen tak sami pro sebe provést poučnou probírku.

Úplně stejný testík si může udělat každý z nás. Mám taky pár jedinců, s nimiž bych nechtěl kempovat při výtahovém selhání.

Nehodlám nikoho jmenovat, ale do mého výběru by určitě patřil čínský mladík z Šchung-čchingu. Toho vloni při cestě zdviží natočila v kabině kamera, jak ulevoval svému měchýři směrem k výtahovým tlačítkům. 

Podle agenturní zprávy to mělo za následek zkratování výtahu a návazné kabinové uvíznutí, jehož příčinu označili čínští výtaháři za novinku v oboru

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB