Fejeton Rudolfa Křesťana: Tak trochu obráceně


Obraz Whistlerova Matka na americké známce z roku 1934Mateřské znamínko mám po otci, uvedl jsem v roce 1969 ve své první knížce Kos a kosínus. Ilustroval ji Vladimír Renčín. Pocházel ze smíšeného manželství a jeho mateřštinou (vzato doslovně od matky) byla němčina – tedy po mamince, milé paní, kterou jsem měl možnost poznat. 

Zdá se tedy, že se vžitými jazykovými odkazy na mateřskou symboliku je to nějaké složitější. 

Neplatí to jen kolem mateřských znamínek, která zatím nemají svůj Světový den – na rozdíl od mateřského jazyka. Ten takový Den už má. Je celebrován 21. února k uctění více než šesti tisíc těchto svébytných dorozumívacích prostředků, jejichž množství úspěšně živí tlumočníky a překladatele.

Jestliže v životě Mirka Renčína i v jeho jedinečné tvorbě se stala faktickou mateřštinou jeho otcovština, je to jen důkaz, že některé z těchto formulek by měly přijít na přetřes.

Možná v emancipačním vývoji dojde k revizi výrazu „mateřská škola“. Proč ne taky otcovská? Nebo aspoň rodičovská?

Podobně sporný je i termín alma mater. Tedy původně latinsky životodárná matka. Od doby, kdy univerzita v Bologni začala používat tento výraz, stal se postupně obecným vyjádřením pro vysoké školy vůbec. Navrhuji, aby do hry přišla i nová varianta almus pater. 

Feminizovaná mateřídouška je známa nejen z botaniky, nýbrž i z Erbenovy Kytice. A taky ze Seifertovy básně. Ale proč by alternativně nemohla být i otčídouškou?

V rámci armádního letectva existují mateřské základny a k silám válečného námořnictva patří mateřské lodě, které navíc vyplouvají z mateřských přístavů. Přitom máloco je ve skutečnosti tak mužské jako vojenské prostředí.

Přidávám i Tylovu Paní Marjánku, matku pluku. Proč ne Pan Marjánek, otec pluku?

Nyní ještě zpátky k mateřským lodím. 

Tento výraz se někdy užívá i u těch vesmírných, a to dokonce i v souvislosti s mimozemšťany. Například ufolog Scott C. Waring je přesvědčen, že na Měsíci se nachází „obří mateřská loď mimozemšťanů, z níž jsou podnikány výpravy k pozorování života na Zemi“.

Možná jsou tedy vesmířané vzděláni o naší jsoucnosti až do takových detailů, jako je mateří kašička. 

Jestli se domníváte, že v sérii příkladů vám opakuji totéž téma, máte svatou pravdu. Činím tak proto, že jsem ve vleku vžitého úsloví, že opakování je matkou moudrosti, byť by stejně mohlo být i jejím taťuldou.

Věřím, že výrazu matka by se v různých symbolických spojeních ulevilo, kdyby byl méně častý tím, že by něco předal na bedra nám mužům. 

Tak třeba pro Prahu musí být notně namáhavá úloha matky měst. Při nejlepší vůli se nemůže svých dětí dopočítat, tolik měst u nás je. Kdyby si tu úlohu vzala s mužským partnerem na holport, bylo by jí líp.

Jestli si myslíte, že uvedenými návrhy si z vás utahuju, nemohu si odpustit konstatování, že ani utahování se neobejde bez matky. Ta totiž k utahování šroubů nejednou patří. 

Je toho zkrátka na matky moc. Nejen v reálném životě, ale i ve zmíněné symbolice. 

Jsme-li svědky rozličných záslužných snah o rovnováhu mezi pohlavími, neměla by být pominuta ani verbální tíže, která byla matkám v rámci mateřštiny (a jsme u toho zase…) naložena.

Se žensko-mužskými symboly je to vůbec zajímavé. Vezmu-li v potaz novodobý výskyt vlivných světových političek, pak při ohlédnutí za dědictvím našeho prvního prezidenta jako tatíčka jsem zvědav, zda se jednou na tom postu u nás objeví i historicky první mamička.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB