Na křídlech dětské literatury. Jan Halada sepsal sedmdesátiletou historii nakladatelství Albatros


Jan Halada je autor vyprávění o dějinách nakladatelství Albatros. Za sedm dekád Albatros vydal na 13 tisíc titulů v nákladu přes 350 milionů výtisků, měl 15 ředitelů a jeho doba byla, jak Jan Halada zdůrazňuje, také časem této země se všemi jejími proměnami. S výjimkami prošel se ctí a ve kvalitě autorské, překladatelské, výtvarné, grafické i redakční.

Foto: Nakladatelství Albatros

 

Nakladatelství Albatros – pod jiným názvem – vzniklo 15. dubna 1949. A tak se kniha přehledně odvíjí v sedmi „příbězích“ oddělených po dekádách ukončených pokaždé letopočtem s devítkou na konci. Kapitoly mají jednotnou strukturu. Tvoří ji vždy úvodní profil Albatrosu za té které dekády, lokalizace tehdejšího sídla redakce a také analýza vztahu nakladatelství k době. V oddílech o lidech nato objevujeme i podkapitoly: o ředitelích i šéfredaktorech, o „prostých“ redaktorech i Lidech mimo nakladatelství. Následuje vždy abecední seznam Edic dekády, oddíl Časopisy, velice podstatná sekvence Ceny a ocenění a konečně sekvence Vzpomínky. Ať se o to Jan Halada snažil víc anebo méně, právě ze Vzpomínek přitom dost vyrůstá historik a spisovatel Zdeněk Karel Slabý, který se tak stává takřka symbolem Albatrosu.

Sám Halada vzpomíná hned úvodem, na jakých základech dnešní nakladatelský dům stojí, a začne již 10. červnem 1775, kdy bylo patentem Marie Terezie zřízeno nakladatelství školních knih pro České království. Od června 1921 existovalo coby Státní nakladatelství a po únorovém převratu bylo úřední direktivou rozděleno ve Státní nakladatelství učebnic (později Státní pedagogické nakladatelství) a Státní nakladatelství dětské knihy (budoucí Albatros).

Nemohlo se přitom aspoň částečně nestavět na znárodněných podnicích nakladatelů, kteří se českým dětem věnovali do té doby nejvíc, tedy Josefa Richarda Vilímka a Josefa Hokra. Prvním sídlem Albatrosu se stal dosavadní Pražský salon nakladatele Vladimíra Žikeše v Colloredo-Mansfeldském paláci v Karlově ulici, neboť SNDK nad ním vykonávalo státní správu. Brzy se ale nakladatelství přemístilo do Staropramenné ulice na Smíchov, do prostorů zrušeného nakladatelství Sfinx Bohumila Jandy, kde sídlilo až do roku 1969. Do dnešních časů následovaly pak ještě tři adresy včetně Havelského trhu a Truhlářské ulice.

Léta padesátá a šedesátá

Už z let padesátých se Halada pokouší vybrat to dobré historii nakladatelství, což zde představuje především osobnost šéfredaktora Karla Nového a úspěch na EXPU 58 v Bruselu. Ale i – již tenkrát založenou – edici Korálky (1958), která vydržela do roku 1990 a 180. svazečku. Roku 1959 vznikla rovněž výrazná edice Střelka – a skončila taky teprve rokem 1990 a svazkem 172.

Monopol SNDK za socialismu nikdo neohrožoval a jenom sporadicky se knihy pro děti vynořovaly v Mladé frontě, v Olympii, v Melantrichu, Vyšehradu či Československém spisovateli. Roku 1962 začalo SNDK vydávat knihy Astrid Lindgrenové, která se posléze stala nejoblíbenější zahraniční autorkou našich dětí, a druhá polovina „šedesátek“ se opravdu „zlatou“. Namátkou s Haladou připomeňme aspoň osm zajímavých titulů edice Modrá stuha (1963–1968).

V lednu 1964 sdružil Klub mladých čtenářů 4500 škol; na Pražském hradě se začaly konat výroční čtenářské sjezdy a v letech 1967–1997 jich proběhlo třicet. Roku 1966 vstoupilo Československo do mezinárodní IBBY (International Board on Books for Young People), rok poté převzalo SNDK vydávání časopisu Zlatý máj a začalo vydávat knihy Františka Běhounka v jednotné podobě (tato edice dosáhla do roku 1978 třinácti svazků). Roku 1967 se stal ředitelem Čestmír Vejdělek, ale už po čtyřech letech musel z politických důvodů skončit (a zamířil do Švýcarska). Od 1. ledna 1969 se SNDK jmenuje Albatros.

Toto ptačí jméno se stalo komerčně výhodnějším a inspirováno bylo někdejší stejnojmennou edicí (1965–1971), kde vyšly knihy jako Doylův Ztracený svět, Wellsovy Povídky s X, Chestertonovy Povídky otce Browna a Fournierovo Kouzelné dobrodružství (edice dosáhla 22 svazků).

Čas normalizace

Albatros se přestěhoval na Pernštýn do míst bývalé umělecJan Halada: Albatros: 70 let na křídlech dětské literaturyké kavárny Unionka a ocitl se v osmipatrovém Domě dětské knihy. V jeho redakci našli začátkem let sedmdesátých dočasné útočiště i redaktoři vyhození z jiných médií (Nataša Tanská, Ilona Borská či Karel Hvížďala, který zde pracoval po vypovězení z Mladého světa). Šestapadesáti svazků dosáhla mezi roky 1975 a 1990 Hvížďalou vymyšlená edice Objektiv a kupříkladu Jiří Dienstbier v ní svého času vydal Dějiny módy pod jménem Želmíry Živné.

Pod tlakem doby uchylovali k tvorbě pro děti i mnozí autoři, kteří by to jinak možná neudělali, například Jan Vladislav, Hermína Franková, Jan Vodňanský, Jiří Dědeček anebo Zdeněk Mahler. Vznikla výtečná Edice světových autorů (33 svazků 1972–1988) a nelze zapomenou na třicet obrázkových sešitů Kulihráška (1968–1972), ve kterých se poprvé objevily Svěrákovy příhody pánů Buřtíka a Špejličky. Ale nebylo jen veselo, ve třetím patře Domu dětské knihy působil také Ústav marxismu-leninismu a tzv. 3. odbor Ministerstva kultury. Například roku 1972 přišel zákaz druhého vydání knihy Vítězslava Kocourka Vesmír, Země, člověk a my děti (1966) a mezi roky 1971 a 1989 charakteristicky nedošlo ani na jedinou reedici Broučků (vydaných Albatrosem poprvé roku 1968).

Vadil T. G. Masaryk a samozřejmě i autoři nesprávně spjatí s rokem 1968, ale v redakci se, jak vzpomíná Leo Pavlát, nesoudruhovalo. Mezi dobou vyžadovanými díly se objevilo třeba Steklačovo Tajemství Old Nicka (o Marxovi) či román Věry Adlové o Jenny Marxové. Když se ovšem Adlová stala šéfredaktorkou, přijímala do pracovního poměru velmi přátelsky redaktorky nucené odejít z jiných nakladatelství.

Od roku 1978 byl ředitelem Albatrosu Václav Mikeš, dosti noblesní selfmademan, pábitel a muž schopný lecjakého kompromisu. Sice nepřišel z knižního prostředí a dosadil ho do funkce aparát komunistické strany, ale jsou mu i dnes přiznávány manažerské schopnosti. Uměl se pohybovat v každém prostředí a Albatros za něj neskomíral. Z titulů krytých tenkrát jinými jmény připomeňme aspoň Malý labyrint literatury (1982) Dušana Karpatského... Každý redaktor musel nicméně za normalizace stvrzovat podpisem následující slova: „Byly ověřeny ediční možnosti uvedených spolupracovníků podle pokynů 3. odboru ministerstva kultury o autorské účasti. Předávané materiály odpovídají schválené a platné koncepci. Titul prošel lektorským řízením v rámci lektorských seznamů schválených v 3. odboru ministerstva. Publikace splňuje všechny ideové a kulturně-politické požadavky dané stranickým a státními směrnicemi pro ediční politiku. Podepsaní pracovníci přejímají za publikaci plnou odpovědnost.“

Albatros po sametovém převratu

„Hledání cesty“ je akt, který charakterizuje desetiletí po sametovém převratu. Počet nakladatelů tehdy vzrostl z padesáti až na takřka čtyři tisíce a Albatros byl ohrožen konkurencí. Roku 1990 se stal ředitelem dřív ostrakizovaný Petr Hořejš a v letech 1991–1998 Milada Matějovicová. Z dvou set zaměstnanců zůstalo roku 1992 jen něco přes šedesát, a když roku 1998 získal nakladatelství Bonton, pracovaly v něm všeho všudy čtyři redaktorky. Dům dětské knihy byl za nevyjasněných okolností prodán a od roku 1995 sídlil Albatros v Truhlářské 9. Nakladatelství přišlo o knihvazárnu v Ostravě a v roce 1998 o dva domy v Havelské. Tam rok předtím skončil i Zlatý máj, ale už následující desetiletí znamenalo cestu vzhůru a finanční ředitel Ondřej Müller firmu postavil na nohy.

K rodinnému stříbru díky němu roku 2000 přibyla i J. K. Rowlingová s Harry Potterem, ale šokem je vzpomínka na vše, co zničily povodně roku 2002 v suterénním archivu v Truhlářské. Tato fatální ztráta je nenahraditelná, nicméně Ondřej Müller a Šárka Krejčová po tři následující roky shromažďovali dostupné archivní výtisky a v částečném rozsahu knihovnu obnovili.

Roku 2004 se Albatros přestěhoval na Pankrác a jeho posledním těžkým obdobím se stala léta 2005–2008, kdy byl na prodej. Už méně je známo, že tehdy vydal kompletní beletristické dílo Raymonda Chandlera. Od roku 2005 také vychází pod redakčním dohledem Ondřeje Müllera edice Světy Zdeňka Buriana (zatím má 25 svazků) a v poslední dekádě vyslal Albatros na trh například i 13 svazků řady Jules Verne – Knihovna pro 21. století (2008–2015). Řada je ukončena pozoruhodnou trilogií Ondřeje Neffa, která na scénu uvádí veškeré Vernovy hrdiny. Albatros česky vydal i na třicet sešitů od Tintinova duchovního otce známého jako Hergé.

Programový ředitel Ondřej Müller ve Slovu úvodem vzpomíná na téma Čím je pro mě Albatros? a svěřuje se, že se ve třinácti letech zdárně umístil v literární soutěži, takže se stal členem takzvaného Klubu Albatrosu a účastnit se schůzek v budově Na Pernštýně. Od prvních dní v pozdější své funkci prosazoval pravý opak mínění Ericha Kästnera, podle něhož má být literatura pro děti výhradně od autorů pro děti a vycházet jenom v nakladatelstvích pro děti. Müller považuje sem umístěné slovo JEN za omyl a ví, že pro děti mohou psát i tvůrci knih pro dospělé. „Po mnoha letech strávených prací na dětských knížkách,“ pokračuje, „jsem však pochopil, že jen pro děti má i nezanedbatelnou výhodu… Právě děti totiž mají pověstný Šaldův hrdinný zrak a vidí každý den svět nově, jako by právě před nimi vznikal. Tak vnímají i knihy a jejich příběhy.“

Nejnovější dekáda Albatrosu

V dubnu 2012 se jediným majitelem Albatrosu stala společnost Arulo Estates, s. r. o. Jaroslava a Silke Horákových, která od března 2010 vlastnila 89 procent podílu. Tehdy prodal svých 11 procent Michal Krejčí (ředitel firmy v letech 2008–2012) a následovala sérii fúzí. V roce 2018 Albatros pohltil dokonce i (roku 1934 vzniklé) nakladatelství Vyšehrad a už roku 2016 se stal největším naším nakladatelským domem. Dodává maloobchodu produkci takřka dvaceti značek a mimo jiné pod něj spadají nakladatelství Motto, XYZ, Fragment, Egmont a Kniha Zlín. Šéfredaktorem je od roku 2015 Petr Eliáš.

Bibliografické přílohy knihy jsou vyhrazeny obálkám hned čtyř klasických edic: KOD, Oko, Jiskřičky a Karavana, přičemž poslední přízvisko vztáhněme k té starší, brožované řadě let 1958–1968, která dosáhla 41 svazků, když nepočítáme titulem neobsazené číslo 16 (1961).

Knihy odvahy a dobrodružství existují již od roku 1954 a zatím mají 211 svazků.

Edice Jiskřičky vycházela v letech 1961–1990 a má 127 svazků, přičemž její typicky čtvercový formát s logem se prvně objevil roku 1967 spolu s titulem Jamese Krüsse Florentina. Ale roku 1976 (Kubula a Kuba Kubikula) už půvabné logo z obálek Jiskřiček zase zmizelo.

Objektem zájmu sběratelů zůstává i edice Oko, která v letech 1961–2010 dosáhla takřka sta svazků, přičemž při jejich sčítání záleží i na tom, nakolik zohledníme podstatně přepracovaná vydání. Nejúspěšnější byl mnohokrát reeditovaný Rozum do kapsy, jehož původním autorem se stal roku 1964 Václav Netušil, jinak také původce myšlenky edice Oko a legendární překladatel verneovek.

 

Jan Halada: Albatros: 70 let na křídlech dětské literatury. Bibliografické přílohy sestavil a úvod napsal Ondřej Müller. Odpovědný redaktor Petr Eliáš. Ve společnosti Albatros Media vydalo nakladatelství Albatros. Praha 2019, 272 stran.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP