Román Oko žraloka neredukuje totalitu na příběhy hrdinských obětí


Často máme tendenci dělit historické postavy, a to zejména v případě druhé poloviny 20. století, na vítěze a poražené, mocné a utlačované, na hrdiny a zrádce. Jenže jak už tomu bývá, nic na světě není černobílé, a dvojnásob to platí o člověku a jeho dějinách. Spisovatel a překladatel Marek Toman (*1967) se ve svém novém románu Oko žraloka (Novela bohemica 2018) rozhodl tento schematismus opustit.

Marek Toman na pražském Světě knihy 2019. Foto: Petr Nagy

 

Především se ale také rozhodl postavit historii před otázku co by, kdyby a vytvořit kontrafaktuální historický román pojednávající o osudu jednoho dnes již pozapomenutého muže. Co by se stalo, kdyby dostal František Tůma možnost vyprávět svůj příběh?

S postavou Františka Tůmy se totiž můžeme setkat v jiném, kdysi významném díle svého času adorovaného spisovatele a především bojovného komunisty, jenž byl dlouho dáván za vzor budovatele socialismu, který nepodlehl a nezradil ani pod tlakem nacistického gestapa. Ano, řeč je o Juliu Fučíkovi a jeho Reportáži, psané na oprátce. František Tůma alias Jaroslav Klecan (jak se jmenoval jeho reálný předobraz) v ní však vystupuje pod jménem Mirka Klecana – osoby, která údajně nebyla dostatečně silná a výměnou za vlastní pohodlí nabídla věznitelům informace.

Jenže bylo tomu tak doopravdy? Tahle otázka dává vzniknout silnému románu, který se rozhodl vše obrátit naruby. A začíná u toho, že Tůma-Klecan je na rozdíl od ostatních komunistických obětí nacistické moci ušetřen trestu smrti, a může tak v 90. letech vyprávět zvědavému Vojtovi svou verzi příběhu, který však začíná mnohem dříve. Toman se se svým typickým historickým exkurzem totiž rozhodl začít již ve dvacátých letech 20. století, v době Františkova dětství, patrně ve snaze podpořit důvěryhodnost jeho vlastní verze.

František se tak stává svébytným svědkem doby, inspirovaným příběhem skutečného Jaroslava Klecana, a vypráví o svém prvním setkání se zapálenými komunisty, o dobrodružném trampování, účasti v interbrigádách za občanské války ve Španělsku, ilegálním návratu do protektorátu, činnosti v odboji, situaci po válce a mnohém dalším. Také o přátelstvích a láskách. Nejednoznačnost hrdinova charakteru, jakési jeho chameleonství, které čtenáři takřka znemožňuje si jej beze zbytku oblíbit, mu umožňuje stát na obou stranách barikády – jednou bojovat proti nacismu, podruhé pro něj pracovat.

Marek Toman: Oko žralokaZatímco my jsme zvyklí vymezovat jasné hranice a odsuzovat ty, kdo podlehli strachu či prospěchářství, mnozí jiní se prostě jen snažili ochránit sebe, své blízké a přežít dobu teroru, ať už nacistického, nebo komunistického. Hrdinství je luxus, kterého není schopen každý, a Toman tak ze současného trendu historických románů vybočuje mimo jiné tím, že totalitu neredukuje na příběhy hrdinských obětí, ale ukazuje pestrou škálu lidských charakterů a trochu tak narušuje mýtus hrdiny i totality samotné.

Historik Petr Koura v pozoruhodném doslovu píše, že „text je nejen nevšedním čtenářským zážitkem, ale i příležitostí, jak příběh Julia Fučíka a Jaroslava Klecana promyslet z jiného úhlu pohledu. Z úhlu, který se již nesoustředí v první řadě na kategorie ,hrdina' či ,zrádce' a jehož vyústěním již nejsou moralizující soudy, ale ,zlidšťující‘ pohled, který snímá Fučíka z piedestalu legendy a Klecana zase z piedestalu antilegendy. […] Je to totiž pohled, který může v konečném důsledku vést k položení nepříjemné otázky: Jak bych se v této situaci zachoval já?“

Kromě toho spočívá síla románu i v tom, že nezůstává čistě historickou výpovědí, ale přemosťuje propast mezi minulostí a současností, a to právě dialogem mezi Tůmou a Vojtou, který se čím dál více noří do jeho vyprávění, čímž si František získává nejen jeho, ale také čtenářovu důvěru. Dvě naprosto odlišné generace, jedna poznamenaná útlakem, druhá vyrůstající v pohodlí svobody, se tu potkávají v rozhovoru a autor naplno využívá aktualizační potenciál jejich setkání – takových „starých bolševiků“ Tůmů bychom dnes kolem sebe našli víc než dost. Zatímco my je však úspěšně ignorujeme, zde dostávají nevšední prostor pro vyprávění svého vlastního příběhu, své vlastní pravdy.

Pokud jste připraveni přečíst si román, který vykresluje svět s využitím širší palety barev než jen černé a bílé, pak vám Oko žraloka poskytuje příležitost projít si znovu, a přesto netradičně, téměř celé dějiny 20. století. V Tomanově novém románu se zajímavě snoubí duch proletářské literatury (nemůžu se ubránit vzpomínce na Annu proletářku), dobrodružných knih Foglarových a děl Josefa Škvoreckého. Oko žraloka je důkazem toho, že historický román má stále své pevné místo na poli současné literatury.

 

Nakladatelství Novela bohemica, Praha, 2018, váz., 490 stran.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP