Vyšla kniha se všemi Burianovými ilustracemi k dílu Julese Verna


Zdeněk Burian. Foto: Ondřej NeffOndřej Neff chtěl napsat životopisný román o Zdeňku Burianovi, ale nakonec od toho upustil. V reprezentativní publikaci Podivuhodný svět Zdeňka Buriana (2018) ovšem nyní ukázal, že je nad míru povolaným znalcem díla tohoto malíře.

 

 

Zdeněk Burian je téma tří otázek, které jsem Neffovi položil:

Jak hodnotíte Burianovy ilustrace ve starých verneovkách?

Jako naprosto geniální a myslím, že určitě patří do vrcholného údobí jeho tvorby. Je proto strašné, jak musel umírat zatrpklý a obklopený nekritickými obdivovateli. Velmi často to byly hyeny, které z něho doslova škubaly ty obrázky, všelijací instalatéři a ometáci. První velkou výstavu měl až po smrti v Mánesu.

 

Jak to bylo s vaším původním plánem na knihu o Zdeňku Burianovi?

Skutečně jsem chtěl napsat životopisný román a začal a popisovat Burianovo dětství asi na padesáti stranách, jenže pak jsem narazil na určité intimní skutečnosti ze života jeho rodičů. Sice jsem novinář, ale málo jsem ta hyena. Na psaní toho typu nemám žaludek. Nechci nikomu koukat klíčovou dírkou do ložnice, takže projekt zůstal nedokončený.

 

Ostýchavý ale obyčejně nejste.

S ostychem se to mělo u Buriana tak. Ukázalo se, že byl nemanželským synem cestovatele Stanka Vráze. Vždyť já se tenkrát setkal i s milenkou jeho papírového otce, což byla už bába, ale Zdeňka nenáviděla jako smrt.

Šest svazků s Burianovými díly

V letech 2016–2022 by společnost Albatros ráda vydala hned šest svazků výboru z ilustračního díla Zdeňka Buriana, přičemž prvé dvě knihy už vyšly. Jmenují se Dobrodružný svět Zdeňka Buriana (2016) a Podivuhodný svět Zdeňka Buriana (2018). Ta druhá přitom svým názvem zřetelně odkazuje na čtyřicet let starou Neffovu monografii Podivuhodný svět Julese Verna (1979, druhé vydání 2005).

V roce 2020 má následovat Zapomenutý svět Zdeňka Buriana a mezi roky 2021 a 2022 uzavře projekt trilogie, ve které se potkají v dosud nedosažené kvalitě ilustrace na prehistorická témata (Pravěký svět Zdeňka Buriana 1-3). Přesto se stále jedná jen o nevelký vhled do díla monumentálního i ve světovém kontextu.

Druhá kniha řady nese podtitul Ilustrační tvorba k dílu Julese Verna, a jak v ediční poznámce upozornili Rostislav Walica a odpovědný redaktor Ondřej Müller, vznikl na téma Verneova díla jeden z největších Burianových ilustračních celků; pouze komplet ilustrací vázaný ke Karlu Mayovi je rozsáhlejší a zahrnuje 670 položek. Verneovky představují 408 ilustrací; z toho je 160 kvašů, 202 pérovek a řada obrázků realizovaných jinými technikami.

Editoři navíc přinášejí třináct neznámých, v původních knihách chybějících ilustrací, a nakonec rezignovali jenom na zveřejnění typografických variant obálek a raritních verzí potahů a kartonových ochranných obalů (což podle nich už může zůstat předmětem sběratelských publikací).

Takřka třicet zásadních verneovek

Ondřej Neff: Podivuhodný svět Zdeňka Buriana. Ilustrační tvorba k dílu Julese Verna Pokud se Burian během času k nějaké verneovce vracel a dotvářel ji pro další vydání, udělal dobře. Také (například) doplněním pérovek do románu vznikl impozantní celek a Ondřejem Neffem komentovaná publikace zahrnuje vždy všechna vydání románu do samostatné kapitoly. Jenom v případě, že k verneovce vznikly celé nové celky v diametrálně odlišném pojetí anebo jiném kontextu, je uvedena v kapitole samostatné. 

Ubíráme se tedy světem třiceti pěti českých vydání, anebo vydání alespoň plánovaných (případ Pěti neděl v baloně a Plujícího ostrova). Tento vesmír ohraničují data 1928 a 1965 a vernovek jako takových představí vlastně jen dvacet devět. Jsou to tituly Děti kapitána Granta (vydání let 1931, 1940 a 1952), Černé Indie, Dobrodružná závěť, Klaudius Bombarnak, Ledová sfinga, Do středu Země, Bezejmenná rodina, Dobrodružství kapitána Hatterasa, Milionář na cestách, Plující město, V pustinách australských, Archipel v plamenech, Dva robinsoni, Sever proti Jihu, Vynález zkázy, Zmatek nad zmatek, Dva roky prázdnin, Dvacet tisíc mil pod mořem, Patnáctiletý kapitán, Tajuplný ostrov, Nový hrabě Monte Christo, Pět neděl v baloně, Tajemství pralesa, Hvězda Jihu, Zemí šelem, Plující ostrov, V krajine kožušín (Burian totiž vydával i pouze na Slovensku), Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsacovy a Ocelové mesto (rovněž vydané v Bratislavě).

Za skutečnou „klasiku“ se ovšem dají považovat jen ilustrace k devíti vernovkám chystaným či vydaným v letech 1936–1948 a známým jako Dva roky prázdnin, Dvacet tisíc mil pod mořem, Patnáctiletý kapitán, Tajuplný ostrov, Děti kapitána Granta, Nový hrabě Monte Christo, Tajemství pralesa, Hvězda Jihu a Zemí šelem. Nevydány zůstaly romány Pět neděl v baloně, jehož ilustrace vznikly v letech 1941–1942, a Plující ostrov (1949). První z nich se vynořil s Burianovými obrázky až roku 2009, a to v Neffově adaptaci.

Některé obrazové celky ke knihám přitom bohužel nejsou kompletní. Originály zmizely. V oddílech Chybějící ilustrace za každou z postižených kapitol najdeme však aspoň zmenšené reprodukce pořízené z knih či zachovaných snímků; například v případě Země kožešin se pohřešují hned tři originály. 

Od roku 1948 jsou ilustrace deponovány v Památníku národního písemnictví a pouze obálku Bezejmenné rodiny Burian kdysi vykoupil a poslal do Oklahomy; nachází se dnes ve Wisconsinu. Některé kvaše také v polovině let šedesátých odcizil Petr Sadecký a navíc poškodil i ten, na kterém je Afričan zavěšen na balónové kotvě; pro Neffem komentovanou publikaci jej restauroval Milan Fibiger.

Co měli Verne a Burian společného

V doslovu Spřízněni volbou nacházejí pánové Müller a Walica hned několik podobností mezi Burianem a Vernem. Objevili ovšem také odlišnosti. Zatímco francouzský snílek nechal po sobě archiv, Burianovo dílo je rozeseto mezi instituce a sběratele. Zatímco Verne obdivoval vynálezy, Burian nikoli.

Ale společného měli dost. Jak Verne, tak Burian byli muži posedlí fakty. Oba žili v jakémsi tvůrčím snu a shodně ctili přírodní národy. Byli autodidakty a oba je manipulovali nakladatelé. Pilně pracovali a žili spíše spartánsky, přičemž se zamykali do vlastních ulit a nakonec zatrpkli. 

Ale editoři chápou také to, že to byl Verne, kdo Burianovi dovolil plně rozvinout jeho posvátnou trojici exotiky, romantiky a dobrodružství. V rozhovoru pro Zlatý máj (1971) navíc výtvarník uvedl, že právě svých ilustrací k verneovkám si váží nejvíc. „V tom je všechno,“ řekl. „Různá prostředí, mořské dno, vynálezy; třeba i předpověď zbraní hromadného ničení.“ Už nedopověděl, že díky němu dnes máme i portrét Cyra Smithe a dalších hrdinů. 

A je sice pravda, že některé objekty našeho zájmu Burian oproti realitě naddimenzoval (kondor v Dětech kapitána Granta, kapitán Nemo) a že akce občas pointuje nereálně (útok slona v románu Hvězda Jihu), ale nevadilo to nikdy nikomu. 

Verneovskou Burianovu tvorbu editoři dělí do tří etap. V letech 1928–1931 překvapivě odkazuje k secesi. Klíčové období začíná rokem 1936 a končí komunistickým převratem. Poté následuje třetí éra, kdy Burianovy obrázky už často nemají dost dramatičnosti a scény s více postavami někdy působí nevyváženě. Své kvaše navíc zkusil stylizoval výtvarněji, nad čímž jeho skalní ctitelé krčí rameny.

Klíčové momenty

Již roku 1980 napsal Ondřej Neff o Burianovi publikaci Jak se kreslí dobrodružství. Ta dnes je po právu ve svazku přetištěna (str. 446–457), přičemž autor nově přispěl pětatřiceti studiemi k verneovkám.

Mimo jiné se zabývá malířovými inspirátory, mezi které vícekrát patřil i nejlepší z rytců pro verneovky Léon Benett. Podle jeho vzoru Burian ztvárnil obálku Milionáře na cestách ve vydání z roku 1930 anebo padoucha z obálky Archipelu v plamenech (1931).

Při první práci na knize Zmatek nad zmatek vychází pro změnu z Rouxovy rytiny a jindy dokonce maluje pod dojmem z filmových plakátů (Plující město, 1930; Zemí šelem, 1948).

Burian díky vernovkám zachytil například i dr. Livingstona (str. 131) a také děs otrokářských pochodů Afrikou (str. 132–133). Skvěle uměl vždy vyhmátnout nejdramatičtější momenty. „Dick Sand se vrhl na Harrise, vyrval z jeho opasku nůž a vrazil mu jej do srdce,“ čteme pod ilustrací. „Výstřel zaduněl, a Kara-Tete padl mrtev na zem.“ Snad jediným problematickým momentem jsou tak příliš selankovité závěrečné obrázky. Grant zde působí jako Ježíš Kristus, anebo některá jiná biblická postava.

Fantastické prvky ve verneovkách

Neff charakterizuje Verna ve svých komentářích také z hlediska míry fantastičnosti a povšiml si jeho obezřetnosti. V knize Do středu Země nevíme, zda obrovský pračlověk nebyl jenom podzemní vidinou. Jinde už fantastičnost dnes ani nepostřehneme. Klaudius Bombarnak (1892) se odehrává ve 20. století a transkaspická dráha umožňuje dojet do Pekingu, i když tenkrát sahala pouze k Samarkandu.

Nelze si také nepovšimnout některých absurdit. Účastníci Glenarvanovy výpravy za Grantem podnikají neúnavně až stokilometrové pochody, aniž zvíme, čím se živí. A jindy Verna přistihneme, že vědomě žertuje. Příklady? Sopka na severní točně či fiktivní ostrov Tabor v Pacifiku.

Ale je pravda, že mnohdy ani nemohl znát topografii místa, i vysnil si Janin průliv protínající Antarktidu. Anebo přikročil k vylíčení podzemního Pazinského potoka (Nový hrabě Monte Christo), ačkoli průzkum propasti uprostřed Istrijského poloostrova ještě nebyl ukončen.

V Pěti nedělích v baloně pracuje s nedoloženou teorií, podle které vítr v různých výškách vane různým směrem. Nu, a kdyby se Nautilus opravdu z hlubiny šestnácti kilometrů vynořil za čtyři minuty, letěl by rychlostí 240 km za hodinu.

Náklady knih nebyly obrovské

Závěrem s Neffem už jen zkroťme dnešní představu o okamžité čtenosti verneovek. Do autorovy smrti totiž nebylo vytištěno víc než 31 tisíc výtisků Patnáctiletého kapitána a nejúspěšnější Cesty kolem světa za 80 dní vyšlo 108 tisíc kusů. Spolu s Pěti neděli v baloně je to jediná verneovka, která v té době přesáhla náklad 50 tisíc výtisků. – I co bychom chtěli? Ani Jules Verne to neměl lehké.

 

Ondřej Neff: Podivuhodný svět Zdeňka Buriana. Ilustrační tvorba k dílu Julese Verna. Sestavili a doplňující texty napsali Ondřej Müller a Rostislav Walica. Lektoři: Pavel Herian, Jaroslav Holub, Jiří Pošva, Jiří Sedláček. Ve společnosti Albatros Media vydalo nakladatelství Plus. Praha 2018. 472 stran

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB