Martin Petiška se novou knihou ptá, zda se chceme stát králi


Martin Petiška. Foto Petr Vilgus, Wikimedia, CC BY-SA 3.0„Podle toho, jak dnes sníte, bude zítra vypadat váš život.“ Diskutabilní heslo. Někdy však pravdivé. Pochází z úvodu nové knihy Martina Petišky (*1951) a hrdina svazku bez váhání prohlásí: „Já se tím heslem řídím celá léta, pomáhá mi.“

Pravděpodobně pomáhalo i pomáhá taktéž Martinu Petiškovi, byť je hodně povolaných a méně vyvolených. On sám by se mohl chlubit, že náleží k plodným autorům, ale je spíše skromný. Až nekonečnou se přitom zdá řada takřka již třiceti jeho povídkových sbírek vydávaných nakladatelstvími Baset, Nová vlna a dříve Karmelitánským nakladatelstvím. Loni Petiška dal do oběhu mimo tuto sérii svazky Ďábel lásky a Chceš být král?

Druhý připsal s velkou vážností tvůrce vesmírů „princezně Al a Jeho Veličenstvu, jejímu strýci (... a také kocouru Timofejovi)“, přičemž jméno hlavního hrdiny díla čtenáři připomene, že autorův otec Eduard Petiška (1924–1987) napsal i Staré řecké báje a pověsti (1958, rozšířeno 1964).

Když vyšly poprvé, tvůrcovu synovi bylo sedm let, a není proto divu, že bájemi zůstal celoživotně prodchnut. Koneckonců kniha vznikla do značné míry právě pro něj, tak jako i mnohé jiné práce Eduarda Petišky (například Martínkova čítanka) a narazíme v ní samozřejmě také na adaptaci starořecké legendy o Daidalovi a Ikarovi. Martin Petiška se moc rád vrací zvláště k prvnímu z těch hrdinů a využívá ho ve svém díle. Loni to nebyl zdaleka první návrat k Daidalovi; už dávno předtím autor bájnou figuru přitesal a vsadil do nového prostředí: 22. století.

Eduard Martin: Chceš být král?Tento rek se v Petiškových knihách stal svědkem mnoha podivuhodných galaktických dobrodružství. Vlastně je v jeho podání něčím jako magický komentátor Merlin v Excaliburu a mnohé z toho, co zahlédl, najdeme v knihách Největší skandál v dějinách lidstva, Manžel z Marsu, Manželka z Venuše, Milenky našich robotů, Půjčovna manželek, Milostné zmatky královny krásy a Co mají vědět ženy, aby byly milovány.

Skrze Daidala přitom můžeme poznat i svéráznou kosmickou aristokracii budoucnosti a známý britský autor Terry Pratchett (1948–2015), kdyby ještě byl naživu, registroval by ty příběhy jako konkurenci. I kdyby ne, jeho a Petiškova díla jsou některými prvky srovnatelná. Nejvíc to ovšem platí pro Chceš být král? Tak či onak je Petiška rozený vypravěč a fantasta s dětskou duší.

Novou knihu rozdělil do dvou částí s tituly Kocour, který kouřil dýmku (aneb Král, který rapoval) a Maškarní ples. Díly mají po deseti a patnácti kapitolách a uvádí je Předmluva konstruktéra Daidala. Vtipně následuje ještě Doslov k předmluvě a Doslov k doslovu k předmluvě. Ultimativně je nám zde předestřeno, že ve 22. století je prapravnukem profesora Kesslera (hrdiny řady Petiškových knih) už dost dlouho objevena takzvaná Kesslerova klouzavá konstanta. A právě díky tomu lze cestovat časem, respektive posunovat lidský věk po ose jakéhosi neviditelného měřítka jako „korálky náramku“. A když chceme, můžeme být znova mladými, lze se však zase vrátit do vyššího věku.

Je fakt, že autor tyto možnosti rýsuje poněkud vágně, s nepříliš vědeckými detaily, ale s tím se musíme smířit. Bylo by možné napsat, že to je pro Petišku dokonce typické a že mu to bylo recenzenty již vytýkáno, ale jde o záměr. O vědomý postoj, který má i kouzlo, a v reálu 22. století platí, co zdůrazňoval Arthur Charles Clarke: „Vyspělá technologie není rozeznatelná od magie.“ Putování vlastním životem bude dokonce, jak se zdá, ošetřeno zákonem. Ten ponese název LEX UNIVERSALIS – a nenajde se bytost, která by dle oněch stanov neměla „nárok na mládí“. Dokonce se podobný nárok stane jednou ze „svobod zaručených ústavami“ jako součást svobody projevu.

V našem příběhu se našel jeden z Daidalových osudů z „jeho předkesslerovské doby“. Daidalos ovšem byl kdysi zaskočen tím, že Eduard Martin (jméno, jímž Petiška knihu Chceš být král? podepsal) ztratil některé z příběhů, které mu jako agentovi zaslal k vydání. Byla to nehoráznost také proto, že právě Martin byl pověřen, aby Daidalova „dobrodružství z budoucnosti“ vydával u nás, ve dvacátém a jedenadvacátém století. Vyšla tedy už zmiňovaná řada příběhů, jež Daidalos předtím Petiškovi vyprávěl, ale následovala ona ztráta a muž z budoucnosti se odmlčel. Na dlouho? Ano, na pár desetiletí. A jednoduše Martina k jeho smůle přestal „zásobovat“ příběhy. Ve 22. století se totiž prý staly „celogalaktickými“ a v „Plutowoodu“ (obdobě Hollywoodu) s úspěchem filmovanými bestsellery.

Pak se ovšem cosi přihodilo. Objevily se zapadlé diskety a na nich další Daidalovy spisy. Juvenilie. Nato došlo k rozhovoru na terase rudolfínské restaurace v Brandýse nad Labem. Proběhl mezi „agentem“ Petiškou a Daidalem (jistěže se jedná o autorskou licenci) a druhý muž tomu prvnímu dovolil, aby vše zveřejnil. Jak zvíme, také jiní autoři budoucnosti však bývají zvědaví, co na jejich literární díla řekne... dejme tomu Jerome Klapka Jerome. To je i důvod, proč je nechávají v minulosti vydávat. Například Perseus si vybral za literárního agenta Franze Kafku a William Shakespeare byl ve skutečnosti jen agentem spisovatele Charlese Roubitschka, jehož hry dramaturgové „několika galaxií“ léta zarytě odmítaly.

A „Roubíček“ se Daidalovi v letištním baru na Orionu dokonce svěří, že uvěřil tomu, že je i jako autor Hamleta a Romea a Julie „debil“. Ale pak hry poslal díky vynálezu do minulosti, Shakespeare zásilku převzal co agentura a vše začalo být jinak.

Oba doslovy k předmluvě jsou kratičké. V prvním vyzývá Daidalos všechny ty, kteří znají „Kesslerovu klouzavou konstantu“ už v našem čase (a tací existují), aby jej navštívili v budoucnosti, pokud chtějí autogram. A Daidalova adresa? Modrá galaxie, Planeta Tulaoe, severní atol, ulice Cyrana z Bergeracu číslo 22.

V následujícím Doslovu k doslovu k předmluvě Daidalos zohlední i svého kocoura Timofeje, který bez zábran kouří a pije alkohol, ba hovoří lidskou řečí, a Timofej, zdá se, knihu Chceš být král? četl v rukopise, aby požádal Daidala o malý dodatek. Také kocour totiž rád poskytne autogram. A důvody se najdou, to je samozřejmé. Ještě to totiž nevíme, ale bez tohoto kocoura by Daidalos už nebyl mezi živými. On ovšem žije. Kde? Na planetě Vesmírné království, zvláštní tím, že tu lze zhmotňovat sny.

O něco podobného stojí takřka každý, ale nikoli každý má snů dost. Spolu s Daidalem, který odpovědně pracuje pro společnost Roboteum, a spolu s kybernetickým a geniálním Timofejem se poté čtenář může zhostit jistého prostého úkolu: v království je totiž třeba prodat... ne snad „luxy“ (jako to skvěle uměl otec Oty Pavla), ale kybernetické kominíky. Ale netajme, že prodeji vcelku oddaný Daidalos potká při práci svou vysněnou princeznu, ba dostane šanci jí osudově pomoci. Mladou dívku se totiž chystá připravit o královský trůn její dvojče…

Lze jen spekulovat, nakolik lze Petiškův kouzelně bizarní příběh interpretovat jako metaforu, ale možná to ani není třeba a spokojena bude většina čtenářů i bez toho. Autor je totiž rozveselí. Umně utkal fantastickou pohádku a fantaskno je zde až dadaisticky hravé. Slovní hříčky, tvoření novotvarů, svobodné nakládání s interpunkcí... To vše dílu dodává jistý půvab a také charakter dětskosti a během téhle četby si jednoduše nelze nevzpomenout i na Gormenghast od „malíře absurdních snů“ Mervyna Peaka. Avšak Petiškovy vize neobsahují tolik hrůz, což může a nemusí to být i jejich nedostatek. Ale ani negativní figury, které by někdo zoufale postrádal, v jeho příběhu naštěstí nechybí.

Martin Petiška už posbíral, připomeňme, přehršli ocenění. Některá se vztahují k literatuře, další také k jeho ostatním aktivitám. Z rukou Otty Habsburského přijal medaili Marie Terezie, obdržel i nejméně dvě prestižní mezinárodní vyznamenání (Paul Harris Fellow a Europragensis Ars) i cenu Tomáše Bati. Získal cenu Havran a vícero cen za „nejlepší detektivní povídku roku“ a jak cenu Společnosti Sherlocka Holmese, tak i cenu Společnosti Agathy Christie. V neposlední řadě pak medaili Franze Kafky a cenu Jakuba Arbese.

 

Eduard Martin: Chceš být král? Vydalo nakladatelství Baset ve spolupráci s nakladatelstvím Nová vlna. Odpovědný redaktor Zdeněk Rampas. Fotografie Ondřej Neff. Praha 2018. 272 stran

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB