Po stopách psance Mengeleho


Zleva: Karl Richard Baer, Josef Mengele, Rudolf Höss, Osvětim 1944. Foto: Karl-Friedrich HöckerPřízrak nacistického zlořádu jako by se po více než sedmdesáti letech od konce druhé světové války stále vznášel nad zuboženými národy. Téma, které dosud není vyčerpáno a s nímž se světová literatura stále konfrontuje, rok 1945 rozhodně neuzavřel.



Příběhy význačných nacistických činitelů totiž mnohdy pokračovaly dál, byť často pod novou identitou a s jinými kulisami. Takový příběh vypráví i pronikavý román francouzského nezávislého novináře a spisovatele Oliviera Gueze (*1974) Zmizení Josefa Mengeleho (Garamond 2018), za nějž byl jeho autor v roce 2017 oceněn prestižní Renaudotovou cenou. Knihu (ukázku z ní najdete ZDE) do českojazyčného prostředí svým vynikajícím překladem uvedl Zdeněk Huml.

Olivier Guez: Zmizení Josefa MengelehoGuez na románu pracoval tři roky a Mengele jej prý prvních šest měsíců provázel i v tíživých snech. Není divu, nad čtením mnohých pasáží, především těch, kde jsou líčeny hrůzné projevy Mengeleho svérázného přístupu k lékařskému výzkumu, se i otrlému čtenáři tají dech. Nejsou to však nechvalně proslulé pokusy osvětimského lékaře, obsedantně zkoumajícího tělesné anomálie, co tvoří ústřední téma knihy.

Tím je poválečná, civilní etapa Mengeleho života na jihoamerickém kontinentu, kterou zahájil roku 1949 v perónovské Argentině, vřele nakloněné myšlence nacismu i jejím uprchnuvším evropským vyznavačům. Mengeleho se značnou část jeho „exilu“ držela štěstěna, byl finančně podporován rodinou, nadto projevil velkou houževnatost a výjimečnou profesní flexibilitu. Právě zásluhou těchto vlastností se nakonec dočkal milosrdné smrti na svobodě, o kterou jej lovci nacistů ani po třicetiletém pobytu v Jižní Americe nedokázali připravit.

První polovina padesátých let byla pro „pána evropských temnot“ obdobím více než příznivým – požíval výhod přátelství s nacistickými prominenty uskupenými okolo buenosaireského časopisu Der Weg a pod ochranná křídla si jej vzal slavný pilot Hans-Ulrich Rudel, který mu později pomocí své sítě Kameradenwerk pomáhal při mnohých nucených přesunech. Ve druhé polovině padesátých let se však karta obrací – nacistické zločiny proti lidskosti a jejich nepotrestaní pachatelé jsou stále častějším tématem palčivé společenské diskuse. V listopadu 1956 je vydán zatykač na Adolfa Eichmanna, o dva roky později západoněmecká vláda zřizuje Centrální úřad pro objasňování nacistických zločinů.

Na samotného Mengeleho je zatykač vydán až na samém konci padesátých let. Dočasným útočištěm se mu stává německá osada v Paraguayi, kde posléze, ač mezinárodně stíhaný, získává občanství, a následně Brazílie, po únosu Adolfa Eichmanna poslední bezpečné místo. Svoji totožnost však dlouho neutají, kola spravedlnosti se už nedají zastavit. Z Mengeleho se stává psanec – paranoia jej provází na každém kroku a důvodné obavy z vyzrazení z něj vysávají životní sílu.

Jen dílem náhody izraelská tajná služba Mosad načas přerušuje pátrání a přidává mu dalších pár trýznivých let, během nichž bývalému prominentovi začne chátrat zdraví i vztahy s lidmi, kteří nad ním doposud drželi ochrannou ruku. Spíše neúspěšné pokusy o navázání bližších vztahů se v důsledku Mengeleho narcistní povahy rok za rokem sčítají, až mu zbyde poslední věrný, s nímž stráví poslední dny svého života. V předtuše smrti 7. února 1979 vstupuje v doprovodu svého společníka do vln Atlantiku, kde ho zradí jeho neoblomné srdce. Klidu po smrti ale nedojde – po exhumaci a potvrzení totožnosti se Mengele sám stává studijním materiálem – kosti nelidského lékaře a antropologa dostávají k dispozici medici saopaulské univerzity.

Zmizení Josefa Mengeleho v jednotlivých oddílech akcentuje dílčí fáze Mengeleova poválečného života a jeho postupný úpadek – ze samolibého „paši“ se stává „krysa“ na útěku, člověk zbavený všech lidských práv a svobod, štvaná zvěř. Není to ovšem osoba osvětimského lékaře, kterou nám Guez tak dynamicky přibližuje. Jsou to naopak Helmut Gregor a Peter Hochbichler, falešné identity Josefa Mengeleho, které ilustrují skutečně neuvěřitelnou, bezohlednou a vlastní morálkou vykoupenou životaschopnost tohoto samozvaného „strážce čistoty rasy a alchymisty člověka“, jímž se Mengele až do konce svého života cítil být.

 

Přeložil Zdeněk Huml, nakladatelství Garamond, Praha, 2018, brož., 232 stran.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

plakat

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB