Pocta pozapomenutému výtvarníkovi Miloši Novákovi, který kreslil i Rychlé šípy


Miloš Novák: Kapitán Nemo. Nakladatelství PlusZa unikát úvodu roku 2019 lze bezesporu označit výtečně vypravenou Velkou knihu komiksů vynikajícího, a přece dnes pozapomenutého výtvarníka Miloše Nováka (16. 1. 1909 – 29. 9. 1988).

 

Naštěstí se v případě tohoto univerzálního, pragmatického umělce dochovalo i dost kresebných originálů, a tak mohou být nyní reprodukovány v kvalitě, jaké u nich nemohlo být doposud nikdy dosaženo. Stalo se i díky badateli a editorovi Tomáši Prokůpkovi, který soubor doplnil obsáhlou studií a který velmi trefně cituje Novákovo hodnocení v očích jeho dlouholetého kolegy a kamaráda: „Jeho pohotovost byla nelidská. Při práci se absolutně ničeho nebál.“

Ačkoli se objemná publikace zaměřila pouze na výběr z komiksů, Prokůpek výtvarníka dokázal představit ve všech souvislostech a daleko komplexněji. Už předsádky knihy to dokazují. Zdobí je totiž rovných 70 ilustrací k prvorepublikovému vydání cyklu Jirka, postrach rodiny (1935–1936). Jinak ovšem Novák ilustroval stovky dalších knih, a jak editor neopomene zdůraznit, tuto část jeho díla dosti připomněla publikace Vladimíra Prokopa Ilustrátoři dobrodružství (2017).

Co se týče obrázkových seriálů, v tomto svazku se jich posléze ocitlo 37, ale to včetně kratších stripů z Malého čtenáře let 1939-1940. Mnohé další stripy, ale i četné delší seriálové cykly byly z různých důvodů opomenuty. Řazení děl přitom primárně dodržuje chronologii, a tak je jedním z úvodních působivá, náročnou metodou kvaše zpracovaná adaptace Cooperova Lovce jelenů (1940–1941).

Miloš Novák: Velká kniha komiksůVýše zmíněnou chronologii potká jisté narušení pouze v těch případech, že se naskytla v rámci koncepce knihy možnost vytvořit tematicky a stylově kompaktní oddíl, i kdyby sebekratší. Příklad? Část nazvaná Klubácké komiksy (str. 60–75). Je ovšem realitou, že z nejméně pěti existujících Novákových seriálů toho typu nacházíme zde jen dva.

Editor svazku Tomáš Prokůpek a odpovědný redaktor Ondřej Müller v Edičním komentáři shrnuli zajímavě několik málo případů, kdy se originály přece nedochovaly, a bylo proto nutné přikročit k rekonstrukcím. V případě cyklu o Panu Vovsovi (Svobodné slovo, 1968) byla podobně rehabilitována dokonce většina z deseti jeho pokračování a zcela zmizel originál adaptace Jiráskova románu Z Čech až na konec světa, a tak byly jako zdroj zužitkovány retušované a nato kolorované tisky, které již roku 1997 připravil Petr Barč pro reedici díla v časopise Skaut-Junák.

Jenom „oprášené“ noviny jsou pak zdrojem nového vydání cyklů Přízrak chce tmu (1970) a Msta Neklanova (1971). – Oproti tomu originály kreslených příběhů Pomsta je sladká a Lignatone z konců 30. a 40. let sice existují, nepodařilo se nicméně dohledat místo otištění. A to je případ i několika dalších Novákových děl.

A následek? Jde o příběhy zveřejněné poprvé teprve roku 2019.

Editoři neponechali náhodě skutečně nic a byli pečliví. Došlo díky tomu i na to, že po řadě reedic bylo teprve ve Velké knize komiksů opraveno pořadí panelů na jednom důležitém místě v adaptaci Troskova Kapitána Nema. Jedná se o hrůzyplný moment, kdy obživne socha dinosaura a chce ukousnout hlavu jednomu z potápěčů.

Miloš Novák profesionálně začínal ve třicátých letech. Od roku 1936 ilustroval Vilímkova Malého čtenáře, a co se týká jeho seriálů pro jeho zadní strany (1939–1940), scénáře jsou nepochybně někdy přebírány ze starších zahraničních komiksů, ale pravděpodobně za to nemohl. Zřejmě to ani nevěděl – a dodala mu je už redakce. Nebylo tehdy ničím zvláštním, že byl putující motiv-anekdota zpracováván různými kreslíři i třeba po dobu půl století od nejstarší jeho známé verze.

Miloš Novák byl neobyčejně adaptibilním výtvarníkem, a dokonce dokázal převzít po Artuši Scheinerovi (1863–1938) figurku jeho Kulihráška. Nutno dodat, že ne pro komiks. Scenáristka Marta Voleská totiž za války navázala prozaickými knihami Kulihráškův národní slabikář (1940) a Kulihráškova veselá početnice (1941). A ty poněkud zapadly.

V letech 1941-1947 vytvořil Novák také seriálovému stylu se blížící obrázky do Wenigových knížek Na táčkách u Spejbla a Hurvínka a Příhody a čtveráctví Hurvínka a Máničky a roku 1941 poprvé ilustroval romány J. M. Trosky, a to Vládce mořských hlubin a Záhadný ostrov. V letech 1947–1948 namaloval obálky pro druhé vydání Troskových románů Nemova říše a Rozkazy z éteru. Po odmlce, koncem let šedesátých, připravil nové obrázky pro romány Kapitán Nemo a Zápas s nebem.

Jak připomíná Tomáš Prokůpek, souběžně se vynořovaly také komiksové adaptace Troskových prací, a to v časopise Větrník/Pionýr. Libretistou byl Svatopluk Hrnčíř (1926-2014), který si Trosku oblíbil už v dětství. „Adaptace novel Vládce mořských hlubin (1968) a Paprsky života a smrti (1968–1969) ne zcela přesvědčivě ztvárnil Miroslav Hrdina (1932–?), pročež při přípravě komiksové verze Kapitána Nema oslovil Hrnčíř raději Miloše Nováka,“ konstatuje editor.

Miloš Novák však nebyl jen ztvárnitelem dobrodružných sci-fi a přátelil se s mnohými kolegy-výtvarníky, nejvíc pak s Bohumilem Konečným. Někdy dokonce spolupracovali, a to si bral Konečný vždy na starost figury. Již počátkem padesátých let spolu také vytvořili sérii obrazů českých a slovenských hradů (po kterých spolu i cestovali) a dohromady s ostříleným novinářem Emilem Škaloudem vypracoval Novák už sám cyklus reportáží Padesátá rovnoběžka.

Se Škaloudem ovšem vytvořili také pětici sci-fi komiksů pro Svobodné slovo. S ohledem na poněkud diskutabilní konstrukci jejich scénářů, Velká kniha nakonec přetiskla jen ty dva, u nichž se podařilo dohledat originály: Po 7 tisíciletích (1970) a Host z vesmíru (1970). A chybí zde tím pádem úvodní Vzpoura androidů, ale i následné cykly Silonova zkáza a Boj o Larryho kótu.

Roku 1969 ilustroval Novák dokonce i ve svém době výjimečné české vydání bondovky Goldfinger, načež byly v letech 1969–1970 ve Svobodném slově zveřejněny hned tři jeho komiksová dobrodružství inspektora Dorgese. Příbuznost s Bondem byla zřejmá a snad i proto inspektor nepátral již dále. O to příjemnějším je dnes překvapením.

Na námětech a scénářích Novákových seriálů se jenom ve Velké knize komiksů podílelo sedmnáct autorů a připomeňme zde aspoň loni zesnulého Pavla Toufara. Napsal Strach z vesmíru (Svobodné slovo, 1971-1972) a Velký sen Václava Kadeřávka (ABC, 1976). Pro právě zmíněné ABC jinak Novák ztvárnil i některé díly cyklu Příběhy psané střelným prachem od Vlastislava Tomana.

Co víc, vstoupil okrajově i do světa Rychlých šípů. Na začátku let 70. zveřejňoval totiž Jaroslav Foglar ve Svobodném slově přepisy některých dílů svého slavného seriálu a – údajně – si sám Nováka vyžádal jako ilustrátora.

Podrobněji o Miloši Novákovi vypráví v závěrečné studii svazku Tomáš Prokůpek a autorem úvodního vzpomínání na otce je jeho stejnojmenný syn Miloš Novák (*1943), uznávaný kardiolog.

 

Velká kniha komiksů. Na scénáře různých autorů nakreslil Miloš Novák. Edičně připravil a doslov napsal Tomáš Prokůpek. Odpovědný redaktor a spoluautor Edičního komentáře Ondřej Müller. Úvod MUDr. Miloš Novák. Plus. Praha 2019. 232 stran. ISBN 978-80-259-1046-7

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

plakat

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB