Ztráta dítěte dozajista není v literatuře novým tématem, Pedro Carmona-Alvarez jej ale v románu A počasí se změnilo, přišlo léto a tak dál zpracovává tak, že to stojí za povšimnutí.
A co se stalo pak? Tuhle otázku nejraději pokládala v dětství Marita, hrdinka románu A počasí se změnilo, přišlo léto a tak dál, všem členům rodiny a chtěla do nejmenších detailů znát rodinnou historii. Ta však byla zahalena temným stínem. Hrdinčiny dvě sestry tragicky zemřely ještě před jejím narozením a Marita až později zjišťuje, nakolik to ovlivnilo její vlastní dětství. „Zvláštní. Jak se dětství vždycky zdá úplně obyčejné, dokud člověk nedospěje a nezačne ho probírat s ostatními. Teprve v tu chvíli si to uvědomí. Všechny ty zvláštnosti. V tu chvíli vidí jasně a pochopí, že mu vždycky jasné byly.“
Pedro Carmona-Alvarez (*1972) je norský spisovatel chilského původu a autor několika básnických sbírek a románů. Kromě toho se věnuje i redaktorské práci, překladatelství a své hudební skupině Sister Sonny. Hlavním tématem jeho románu A počasí se změnilo, přišlo léto a tak dál z roku 2012, který už byl přeložen do několika jazyků (do češtiny Jitkou Jindřiškovou), je ztráta dítěte a schopnost vyrovnat se s touto ztrátou.
Ačkoli po tragické události nic není (ani nemůže být) stejné jako dřív, čas plyne stále dál. To platí i pro Američana Johnnyho a Norku Kari, kteří prožívali šťastné manželství v USA, ale nyní musí udělat radikální řez za svou minulostí a uniknout před přízraky, které je pronásledují a jimiž se v jistém smyslu sami stali. Logickým východiskem se zdá být odjezd do Norska, odkud Kari pochází. Stačí ale změna místa k tomu, aby mohli začít znovu? Dominantou románu je jeho velmi strohý až minimalistický styl. Slova tu jdou až na samotnou dřeň, každé z nich zapadá přesně na své místo a žádné není nadbytečné. Autor navíc využívá proměnlivé vypravěčské perspektivy, a to nejen v rámci kapitol, ale dokonce i na úrovni jednotlivých odstavců.
Postava Kari, matky Marity, je pak vždy popisována zvenčí a čtenář nemá možnost nahlédnout hlouběji do jejího nitra. V románu vystupuje jako poměrně chladná a těžko proniknutelná postava, čemuž odpovídá i zvolená vypravěčská strategie, jež staví čtenáře na roveň ostatních románových postav, neschopných ke Kari blíže proniknout.
Autor také nezapře svou lásku k hudbě. Je to právě hudba, která Johnnymu pomáhá utišit jeho zármutek a zaplnit prázdno v duši. Vyprávění tak ozvláštňuje množství vášnivých debat mezi protagonisty románu o kladech a záporech různých zpěváků či alb, objevují se i úryvky z konkrétních písní. Přestože by se na první pohled mohlo zdát, že je odkazů na hudbu v románu až příliš, nepůsobí tyto pasáže nijak rušivě. Hudba má totiž v románu své jasné místo i účel a z pohledu postav nabývá téměř terapeutických účinků.
Ačkoli Carmona-Alvarez vypráví velmi dojemný a tragický příběhu, zdárně se vyhýbá přehnané sentimentalitě a v knize nenajdeme prvoplánové scény, kterými by usiloval ve čtenáři vyvolat soucit či smutek – tyto pocity k němu přijdou samy a zcela přirozeně. Autorovi se navíc podařilo vytvořit psychologicky velmi propracované postavy a nastínit dva odlišné způsoby vyrovnávání se s životní tragédií. Román začíná na samotném konci příběhu, postupně nás vrací zpět do minulosti a odhaluje, co k onomu konci vedlo, aby nakonec skončil tam, kde původně začal. Užití kruhové kompozice tak evokuje začarovaný kruh, což je motiv v daném kontextu velmi příznačný.
I po dočtení románu si leckterý čtenář položí otázku: „A co se stalo pak?“ Pro takové mám dobrou zprávu – autorův nejnovější román Bergenské mládežnické divadlo je volným pokračováním tohoto příběhu a pojednává o dalších osudech Marity. Nyní nezbývá než doufat, že ani tato próza neujde pozornosti českých nakladatelů, kterou si – jak ukázal román A počasí se změnilo, přišlo léto a tak dál – díla Pedra Carmona-Alvareze bezesporu zaslouží.
Přeložila Jitka Jindřišková, nakladatelství Dybbuk, Praha, 2018, váz., 184 stran.
