Novela Cizinci v noci vypráví o křehkosti podzimní lásky


 

Kent Haruf. Foto: nakladatelství VyšehradOceňovaný americký prozaik Kent Haruf (1943–2014) byl až do loňského roku, kdy nakladatelství Vyšehrad vydalo pod názvem Cizinci v noci jeho poslední novelu v překladu Aleny Snelling, českému čtenáři neznámý. Lze jen doufat, že se v dohledné době dočkáme i vydání dalších jeho děl.

 

Ve zmíněné knize sledujeme Addie, která už není zrovna nejmladší a jejíž soused Louis je na tom zrovna tak. Oba ovdověli již před dlouhou dobou, jejich děti jsou dávno dospělé a oni zůstali sami ve svých domech v jednom malém americkém městě. Addie se cítí osamělá, hlavně za nocí, kdy se marně snaží usnout. Chybí jí někdo, s kým by mohla věci sdílet, s nímž by si povídala a jehož blízkost by ji utěšila ve chvílích osamění. Proto udělá něco docela šokujícího – požádá Louise, kterého zná jen povrchně, tak jak se sousedé na malém městě obvykle znají, aby za ní přišel na noc. Trochu si popovídat, zahnat samotu. A Louis nakonec přijde.

 

Haruf se soustředí na ústřední pár, ostatní postavy zůstávají jen načrtnuté, slouží však jako nezbytné katalyzátory příběhu. Addie je pečující i ztřeštěná, odvážná i bojácná, a s Louisem, zpočátku váhavým, se zajímavě doplňují a vyvažují. Tam, kde se ona bojí, je on tím, kdo má více sil. Tam, kde on tone v rozpacích, je ona neústupná a svá. Jejich vztah se prohlubuje, otevírají se jeden druhému, podporují se podivuhodně přirozeně, nenásilně a s nadhledem, který umožňuje jen čas, reflektují chyby, kterých se v minulosti dopustili, stejně jako bolestivé a traumatizující momenty svých životů.

 

Tak jako je rodina silným spojujícím prvkem příběhu, je zároveň i motivem problematizujícím. Stárnoucí lidé jsou do značné míry opuštění a ponechaní sami sobě, přesto však do nich jejich okolí vkládá jistá očekávání. Lidé se dívají a soudí – a nejvíce právě ti nejbližší.

 

Kent Haruf: Cizinci v nociHaruf užívá příhodně nekomplikovaného jazyka a celé své dílo staví na dialozích, a to především na těch, jež se odehrávají mezi ústředními protagonisty. Je tu patrná snaha o imitaci mluvené řeči, ale i pokus reprodukovat skrze ni pocity, které jeho postavy prožívají.Téměř se neužívá uvozovacích vět, veškeré dialogy probíhají formou nevlastní přímé řeči, přičemž změna mluvčího se graficky zdůrazní novým odstavcem, a proto není těžké se v textu orientovat.

 

Nad komorním dílem o křehké podzimní lásce visí i doba jeho vzniku, autor jej totiž psal na samém sklonku života, během svého boje s rakovinou, a vydání se už nedočkal. Za zmínku stojí rovněž filmová adaptace Our Souls at Night z roku 2017, kterou v produkci společnosti Netflix natočil režisér Ritesh Batra a kde v hlavních rolích zazářili Jane Fondová s Robertem Redfordem. Adaptace se poměrně věrně drží předlohy, některé momenty však vyostřuje, což příběhu ve výsledku prospívá. Teprve filmové zpracování také umožňuje sympatizovat i s postavami, které zůstaly v knižní předloze na okraji a hrály pouze nevděčnou úlohu sobců zaslepených předsudky.

 

Nakladatelství Vyšehrad, Praha, 2018, 144 stran, váz.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP