Žantovský Petr: Média a politika v digitálním světě


 

Žantovský výřez přebalPetra Žantovského jako novináře a politického komentátora není třeba představovat. Dokonce ani jako vysokoškolského učitele, který se soustavně zabývá problémy médií a masové komunikace a zprostředkovává seznamování české odborné i laické veřejnosti s aktuální odbornou literaturou svého oboru. Většinou tyto doporučené texty doprovází odkazy na historické události moderní doby a na tituly z oboru politické filosofie evropské nebo americké provenience. Ani to v době současné rozsáhlé nadprodukce prací nejrůznější povahy zasvěcených atraktivní „mediální problematice“ není příliš obvyklé.

 

 

Pro jeho pracovní metodu je typické, že klade otázky, kterým neubližuje definitivními odpověďmi, definicemi nebo axiomy, a ke kterým doporučuje svým čtenářům nejen zamyšlení nad věcí, ale i reflexi aktu myšlení nad věcí samou. Opakovaně takto postupoval a tuto svou metodu prezentoval v již vydaných pracích Česká politika a média po roce 1989 (2013), Mediální manipulace a krize v ČT v roce Žantovský přebal2000 (2015). Ale také v souborech aktuálních komentářů in Otevřené dopisy (2017) nebo Příběhy s otevřeným koncem (2018).

 

Jeho poslední, zde recenzovaná práce, kterou nazval Média a politika v digitálním světě, je souborem dvaceti osmi autorových přednášek a veřejných vystoupení na odborných konferencích a seminářích z let 2014-2018. Kromě Slova úvodem (ss. 7-9), ve kterém vysvětluje, proč svou práci rozdělil do čtyř tematických okruhů – Česká média v prostoru a čase, ss.11-84, Česká média a geopolitika, ss. 85-167, Ve víru mediálních manipulací ss.169-242 a Veřejnoprávní Rubikon, ss.243-307, je zde doslov Stanislava Perknera, z Dept. of Social Science na Humphreys University (Stockton Ca) a poznámkový aparát včetně seznamu použitých pramenů a literatury. Někdy i odborné literatury, se kterou autor pracuje jako s kriticky posuzovanými prameny. Vedle odkazů na časopisecké a internetové zdroje (to vše na ss. 311-319) jsou zde také tituly relevantních zákonů ČR týkajících se provozování rozhlasového a televizního vysílání (s. 318) a statistická data vztahující se k televiznímu vysílání v ČR (na ss. 350-357). Všech 509 poznámek a odkazů na použité prameny a literaturu je uváděno v souvislostech s komparativní kritikou a vybízením k vyhledáván dalších zdrojů.

 

Ještě jednou zdůrazněme, že seznam použitých zdrojů je výběrový a přes svůj rozsah není jeho cílem pořídit úplnou bibliograffii, která je v současné době postižena rakovinovým, patologických bujením, na kterém se podílejí zahraniční i čeští autoři měrou až neuvěřitelnou. Proto je na Žantovského publikaci pozoruhodné, že kriticky zkoumá, aniž se utápí v dobově pokleslé terminologii „lidí od novin“, a srovnává soudy a hodnocení, které nejsou definitivní, ale dovoluje nad vybranými texty přemýšlet a docházet k vlastním nikoliv „instantním“ závěrům.

 

Že si Žantovský nevybírá z hlediska metodologického a obsahového ze současné nadprodukce téma na okraji zájmu, dokazuje rozsáhlejší stať Václava Bělohradského Od veřejného prostoru k mediasféře (in Právo 27/11 2018 s. 7), který sice reaguje na aktuální furore, připomínající historický furor teutonicus, dotýkající se předsedy vlády a jeho rodiny, ale odkazuje na svou definici „tribunalizace mediasféry“, jejíž kořeny hledá v téměř konfliktním vztahu mezi „pomalostí veřejného prostoru ve srovnání s rychlostí médiasféry“. Také tento autor pojmenovává souvislosti „médií a politiky v současném světě“, a ptá se nepřímo, podobně jako Žantovský, zda nežijeme v době totality hodnot, zda se „hodnoty“ jakékoli územní provenience nestaly nástrojem znehodnocení lidské existence.

 

Podobně blízko aktuálním „iluzím o svobodě internetu“ byl opět nedávno Bohumil Kartous in Britské listy, textu pod názvem Veřejné krmení kokonů v Matrixu 24/7 (22/11 2018), který zde napsal, že „…odhalit skutečnost, že na českém internetu působí skupina lidí, kteří se snaží bojovat s promyšlenou a organizovanou manipulativní kampaní, otevírá zajímavý pohled do digitální éry. Nic proti tomu, když Bohumil Kartous u Čulíka na Britských listech píše své silně levicově laděné texty, je to jeho svoboda, ale pomocí obtěžování a výhrůžek nutit jiné lidi, aby zanechali svého psaní a publikování, které se jim nelíbí, mi přijde stejný morální suterén jako psát smyšlené zprávy o vlaku plném muslimských imigrantů u Chebu.

 

Žantovský, stejně jako oba zde citovaní autoři rozdílných názorů, neříká nic jiného a navzdory tomu, co o nich budou tvrdit agitátoři nebo „zamlčovatelé“ v České televizi, o nichž se ve své práci také zmiňuje, a to bez snahy absolutizovat hodnoty, je také jednou hodnotou v Evropě z nejváženějších - kritická skepse. A když už tak rádi vzpomínáme na Jana Patočku, tak to jeho nezapomenutelné „A co když je to jinak!“

 

 

Žantovský, Petr: Média a politika v digitálním světě

Vendryně: Nakladatelství Beskydy 2018

ISBN 978-80-87431-47-4

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP