Dějiny umění Latinské Ameriky



 

Dějiny umění Latinské Ameriky výřez přebalPřevážná většina knih o dějinách umění se soustředí na naše evropská témata, podle období pak převládá fokus na Itálii, Francii a samozřejmě na domácí uměleckou scénu. A pak je tu Amerika a její velká jména jako Jackson Pollock, Mark Tobey, Mark Rothko, Barnett Newman, Robert Rauschenberg a další. Světoznámých umělců by se dala vyjmenovat celá řada. Kdo však už dokáže zasvěceně hovořit například o umělcích polských, bulharských nebo litevských? Dějiny umění nemilují všechny země stejně, a proto vítám vydání knihy Dějiny umění Latinské Ameriky v nakladatelství Karolinum.

 

 

Kniha vznikla na základě přednášek Markéty Křížové a Moniky Brenišínové ve Středisku ibero-amerických studií Univerzity Karlovy v Praze, během nichž se teoretičky snažily poskytnout studentům základní přehled o dějinách umění Latinské Ameriky, který se teď dostává v knižní formě i k širší veřejnosti. Souborná publikace tohoto druhu na našem trhu doposud chyběla.

 

Umění Latinské Ameriky je specifické, a i když se s našim evropským uměním díky kolonizačním snahám prolíná a propojuje, přesto je jedinečné a svérázné. Už ze začátku knihy autorky poukazují na rozdílné životní podmínky, které panovaly a panují v latinskoamerických státech a které vyústily v jinakost umělecké tvorby. Umělecký vývoj totiž podmiňují například geografické podmínky či klima. ObaDějiny umění LA faktory se promítají asi nejvíce do architektury, ale jsou také rozhodující při získávání dobových artefaktů, které v tropických oblastech snadněji podléhají zkáze, což mnohdy vedlo k vytvoření mylných představ o stupni vývoje národů předkolumbovské doby. Tamní umění poznamenala také povaha a uspořádání latinsko-americké populace, v níž docházelo k míšení kultur domorodých a evropských, ale také afrických, jelikož Afričané byli do kolonií přiváženi jako otroci. Dalším specifikem, se kterým se badatelé při studiu umění setkávali, byla negramotnost místní populace. Navíc musíme brát zřetel i na evropský pohled na dějiny umění, který se po dlouho dobu vyznačoval tradičním rozdělením na umění vysoké a nízké, tedy opomíjením tzv. primitivních kultur, což vedlo k dlouhodobému přehlížení mimoevropských civilizací.

 

Kniha je rozdělena do sedmi kapitol. První se věnuje předkolumbovskému umění Ameriky. Právě při její četbě se může čtenář opírat o některé své znalosti o kultuře Mayů, Inků či Aztéků. Kdo by také neznal kulturu Nazca, která vytvořila na planině EL Ingenio nedaleko údolí Nasza mnohasetmetrové obrazce, které jsou dobře patrné z ptačí perspektivy. Takové informace totiž občas proniknou ve spojitosti s různými cestopisnými reportážemi či spekulacemi o mimozemských civilizacích i k běžnému člověku. Přínosem knihy je však právě bourání mýtů a mylných představ o těchto kulturách a jejich tradicích.

 

Druhá kapitola se zabývá uměním období tzv. conquisty (španělský termín pro dobytí indiánských území v Novém světě ) a rané kolonizace a poukazuje tak na vliv evropských států, především na portugalský a španělský, na toto území ve 14. a 15. století. Ústředním termínem je zde „transkulturace“, tedy bilaterální proces, který má za následek modifikaci kultur, jež jsou ve vzájemném kontaktu. Krásným příkladem je atriový kříž ze 16. století, který se nachází v klášteře San Augustín v Acolmanu v Mexiku. Indiáni totiž spojovali symbol kříže nejprve ne s Kristem a jeho utrpením, ale se svým předkolumbovským bohem ohně či stromem života, a tak kříž vypadá, jako by z jeho ramenou šlehaly plameny. Kniha ukazuje ale i mnoho dalších podobných příkladů.

 

Třetí kapitolou je Koloniální umění, umění 17. století, kdy se nejprve Španělsko ocitlo na vrcholu své moci, potom však nastala třicetiletá válka a Habsburkové ztratili velkou část své říše a v roce 1700 vymřela jejich španělská větev. Trůn obsadil rod Bourbonů, za jehož vlády proběhly v Latinské Americe četné reformy, které se zpětně odrazily i v kulturním životě místních obyvatel. Převažujícím slohem se stalo baroko, které bylo zároveň nástrojem církve a jejich protireformačních a rekatolizačních snah. V architektuře dochází k mísení barokní architektury s předkolumbovskými stavebními postupy a technikami. Také malbu, i když ta si zachovala určitá svá specifika, a sochařství silně ovlivňovaly evropské umělecké školy.

 

Umění 19. století – století nezávislosti odráží společenské změny, jenž vyvrcholily zrodem samostatných republik na území Latinské Ameriky. Tím se latinskoamerické státy vymanily nejen z politického područí, ale zbavily se i dominantního kulturního vlivu. Kapitola pojednává o převládajících směrech, kterými byly především neoklasicismus, romantismus, realismus a na sklonku 19. století pak i impresionismus a symbolismus. Zakládány byly také první královské akademie, jejichž úkolem bylo zavést „dobrý vkus“ do zámoří.

 

Asi největší prostor je věnován umění dvacátého století, které je rozděleno do tří kapitol. První s názvem Umění první poloviny 20. století zachycuje počátek dvacátého století, který je obdobím dominantního vlivu Ameriky, obdobím boje o sociální spravedlnost, obdobím reforem, zvýšeného zájmu o indiánské civilizace, ale také obdobím nástupu totalit. První světová válka a přerušení kontaktů s Evropou znamenaly pro latinskoamerické státy ekonomický rozvoj. Nepříznivě je však poznamenala velká hospodářská krize roku 1929. Na umění mělo mimo jiné vliv i etablování střední třídy, která se stala po bohaté společenské elitě zadavatelem uměleckých děl. Změnilo se i postavení umělců. Stejně jako u nás zakládali svá hnutí a začali cestovat po Americe i Evropě. Zajímavé je proto sledovat, jaké -ismy vznikly právě na území těchto států a k jakým výrazovým možnostem dospěla tato neevropská avantgarda.

 

Poválečné období bylo pro latinskoamerické státy dobou ekonomického vzestupu, který způsobil hospodářský úpadek Evropy. Konjunkturu si však většina států nedokázala udržet a v následujících desetiletích se jejich hospodářství propadalo, což s sebou neslo i řadu politických a hospodářských otřesů. Kuba následovala sovětský model, v Argentině, Brazílii, Paraguayi či Uruguayi se chopily moci vojenské junty a ve státech jako Bolívie, Kolumbie nebo Guatemala vznikly levicově orientované guerilly. Státy stíhaly také občanské války a terorismus. Velký počet Latinoameričanů se ocitl v emigraci. K demokratizaci došlo ve většině států až v 90. letech 20. století. Po válce však vznikla také řada institucí podporujících umělce a rozrostla se i spolupráce s USA a latinskoamerické umění se tak pomalu dostalo z periferie zájmu uměleckých teoretiků orientujících se převážně na západní centra. Společně s rostoucím zájmem se začínají vydávat i první publikace mapující tuto uměleckou tvorbu. Moderní umění Latinské Ameriky nabralo dva hlavní směry: abstraktní a figurativní.

 

Poslední sedmá kapitola má název Umění Latinos v USA a mapuje uměleckou činnost latinoameričanů žijících v USA. Má za cíl představit jejich díla z širší perspektivy kulturních dějin USA. V rámci této skupiny jsou zastoupeni lidé pestrého kulturního, etnického a národního původu. Někteří žijí v USA již po mnoho generací, jiní jsou čerstvými emigranty. Z těchto předpokladů pak vychází rozmanitost jejich díla a mnohotvárnost výrazu. Autorku textu Kateřinu Březinovou zajímala především zásadní témata, kterým se tito umělci věnují, jakož i změny ve vnímání a prezentaci jejich tvorby v posledních desetiletích.

 

Každá kapitola knihy čtenáře nejprve seznámí s politickými a společenskými podmínkami oblasti, jenž jsou nutné ke správnému chápání uměleckých specifik těchto národů. Následně jsou blíže popisovány umělecké tendence v jednotlivých zemích či uměleckých střediscích. Kniha se věnuje rovnoměrně všem třem odvětvím umělecké činnosti – architektuře, malířství a sochařství – , ale nezapomíná ani na užitou tvorbu, zejména keramiku a šperkařství. Seznamuje čtenáře se jmény nejvýznamnějších umělců a exemplárně se věnuje jednotlivým pracím. Je doplněna také o výklad pojmů, které nejsou v našem kontextu běžné. Tyto jsou vysvětleny odlišným typem písma na stránkách knihy, na kterých jsou užity, což je velkou výhodou pro čtenáře, a na závěr publikace je shrnuje rejstřík. Přínosný je také poukaz na vztahy mezi Českou republikou a Latinskou Amerikou a na artefakty, které se nacházejí v našich, převážně pražských, sbírkách.

 

Četba je poutavá tím, že se čtenář setkává s dobře a důvěrně známými a zároveň i s méně známými či neznámými informacemi. Jde o prolínání evropské tradice s domorodými. Jako jeden příklad uveďme vliv italských renesančních traktátů o architektuře, například Vitruvia, Leona Battisty Albertiho či Sebastiána Serlia, na podobu amerických měst prakticky během celého koloniálního období s přesahem do století 17. a 18., kdy v Evropě vrcholí baroko. Tento slohový anachronismus pak komplikuje dataci staveb podle identifikace slohů a stylů tak, jak tento postup známe z Evropy. Zajímavý je také počátek 20. století, kdy také v Latinské Americe vznikaly různé avantgardní směry. Jedním z nich je tzv. kanibalistické hnutí pocházející z Brazílie. Zakladateli jsou spisovatel Oswald de Andrade a básník a diplomat Raúl Boppep. Andrade formuloval umělecký program směru v manifestu z roku 1928, podle nějž mají latinskoameričtí umělci strávit západní umění a přetvořit je v nové, brazilské. Šlo přitom o otázku brazilské identity a sebereprezentace s návratem ke kořenům brazilské kultury a jejich využitím v novém moderním kontextu.

 

Protože se však jedná na našem trhu o jedinou soubornou práci zabývající se latinskoamerickým uměním, měla být podle mého názoru plánována jako obrazová publikace, která by čtenáře seznámila s díly latinskoamerických autorů, ke kterým máme ztížený přístup. Reprodukce kniha sice obsahuje, ale u většiny popisovaných děl se čtenář musí spolehnout jen na svoji vlastní fantazii, což je velká škoda. Kniha ale podává solidní přehled o latinskoamerickém umění, o hlavních uměleckých centrech v jednotlivých zemích a nejvýznamnějších uměleckých osobnostech, a může tudíž posloužit jako prvotní impuls k hlubšímu studiu, k čemuž je také určena.

 

 

Dějiny umění Latinské Ameriky

Křížová Markéta - Brenišínová Monika

Vydalo Karolinum 2018

ISBN 9788024631752

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 25 Červenec 2018 15:56 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB