Jiří Suchý nejen o pánu Bohu



 

Suchý výřez přebalV sedmatřiceti kratších i delších kapitolách (včetně hrstky úvodů a závěrů) vypráví klasik české poezie a génius písňového textu Jiří Suchý o zkušenostech s objevováním nápadů, přístupu k češtině i těch momentech, kdy se literární dílo začne přímo pod rukama tvůrcovýma pojednou psát „samo“ (a lze se ptát, kdo vlastně hýbá píšící rukou a odkud).

 

 

Jenom „materialistická příroda“ onou hybatelkou nebude, ví Jiří Suchý, a předkládá čtenáři taktéž úvahy Podoba Boha (s velkým B) a Podoba ďábla (s malým ď).

 

O Bohu uvažuje opatrně, jistě však jako o tvůrci kosmu. Dumá chvíli nad zlou možností, že by ani vůbec nebyl, ale je nepochybně člověk věřící. Nelze ale vyloučit, podotkněme, že si Suchý škodí, když sesuchy Klaun otrocky probírá několika málo místy ne zcela přesně přeložené Bible, a je dobře, že tuto interpretuje po svém, přečasto však objevuje Ameriky.

 

A ač předem víme, že takové objevování přijde (a viz moudré upozornění autora hned na straně jedna), úplně to Mistra neomlouvá.

 

Dojde totiž třeba i na známou pasáž, o niž se nedávno otřel papež: A neuveď nás v pokušení. Ta má spíše znít: A nenech nás upadnout v pokušení. Ale zde Jiří Suchý bohužel na Františkovu výhradu nereaguje, protože text vznikl již předtím, a jen vágně konstatuje, že zde zřejmě modlitba prosí pána Boha, aby nám pomáhal odolávat úkladům ďábla.

 

V pokušení totiž uvádí ten.

 

Suchý se zamyslí rovněž nad definicí talentu, omezeností paměti a křesťanstvím a církví jako takovou, avšak nefilozofuje, užívá „selský rozum“ a zdůvodňuje to mj. bezelstně tím, že by jinak oslovil méně čtenářů.

 

Ochomýtá se taky okolo šance na existenci duše, kritizuje ryzí ateisty a několikrát se vrací k Desateru a speciálně k Šestému přikázání. Ze strategického hlediska udělal ovšem podle mého názoru další lapsus tím, že přímo v textu přiznává, jak dlouho knížečku dával dohromady. Patnáct let. Z toho hlediska totiž výsledek neobstojí. Nebo jen bídně. Ale za přečtení tyhle bardovy úvahy (proložené navíc několika adekvátními ukázkami z jeho prací i vč. hry o doktoru Faustovi) stojí.

 

 

Jiří Suchý: Klaun si povídá s Bohem. Ilustrace Jiří Suchý. Galén. 120 stran. Praha 2017. ISBN 978-80-7492-330-2

 

Ukázka

Jo když je mi nejhůř

Zvedám oči vzhůru

Tam kde tuším songy

Andělskýho kůru

Jo když je mi nejhůř

Zvedám oči k nebi

Tam kde tuším ruce

Probodnuté hřeby

Já nemám zdání

Kdo ty ruce probod

A nevím ani

Kde se pomoc hledá

Vím jen to

Že když mi teče do bot

Že je tu něco co mi

Oči vzhůru zvedá

Možná že ty ruce

Se mi jenom zdají

A andělské kůry

Vůbec nezpívají

Nevím kde je pravda

Vím však že když zvednu

Svoje oči vzhůru

Nedopadnu ke dnu

Stoupám k tobě Bože

Nechci světa svody

Děsí mě však to že

Nezvládnu ty schody

A tak abych k Tobě

Byl o trochu blíže

Za pomoci zdviže

Zbav mě zemský tíže

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 17 Červenec 2018 12:41 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB