Hrůzná poušť Yondo za Dveřmi na Saturn



 

Smith výřez přebalClark Ashton Smith (1893-1961) už byl tady připomenut, a to i ukázkou: ZDE. To jméno pěkně zní, ale jistěže jak komu. Ve středoevropských končinách populární není. A psal brak. S výjimkami. Z prachu braku se totiž občas zdvihlo víc. Znalci vám řeknou, kolikrát měl Ashton to štěstí. Jenže problém! Co znalec, to jiné číslo.

 

 

Clark Ashton Smith však určitě byl neopakovatelný kalifornský básníka a prozaik, který v bdělém stavu maloval slovy. Současně patří k výtvarníkům.

 

Albatros jeho plátna zatím bohužel nevydal, nicméně přichází se skvělou knihou dvaadvaceti povídek (a jednoho písňového textu), s knihou Mimo prostor a čas. Jde o první svazek z dvou a vybrané textySmith přebal působí dosti rozmanitě. - Třeba Genius loci je ohromující, skutečně „atmosférický“ horor první kategorie; ale Dostaveníčko v Averoigne jen předvídatelná a schematicky trapná vampýří historka věru už dnes chabého kalibru. Je jako z psacího stroje ochablého hollywodského scenáristy. - Gorgona naopak perlí ryzí hrůzou a Tkadlec v hrobce upomene na Švýcara Gigera. Až surreálně kombinuje motiv mumie s děsem, jenž nás v šeru jímá před obří pavučinou. Ghúl se odehrává za „vlády kalifa Vatheka“, známého ze stejnojmenného románu Williama Beckforda, ale Ashton byl zcela nevyzpytatelný: mění styly příběh od příběhu.

 

Symboličnost Osudu Avoosla Wuthoqquana zapůsobí násobenou pointou. A u Čarodějova návratu máme pocit, že snad text Smithovi tajně přepustil jeho přítel Lovecraft. Ten jej občas zmiňoval ve svých pracích a čtenáři časopisu, do nějž oba psali, to kvitovali s povděkem. Je tu, pravda, místné si uvědomit, že tento magazín měl v USA a vůbec anglosaském světě dostatek čtenářů; kdyby ti dva tvořili v češtině, zemřeli by hlady.

 

Školní vzdělávání Smithovo trvalo jen pět let – a jinak churavěl, čímž už vyvstaly prvé otázky. Z čeho složit jeho pravdivý a celoživotní chorobopis? A následkem kterého handicapu se mu stalo psaní terapií, jak sám přiznává? Ať je to, jak chce, nepochybujeme, že od dětství disponoval velmi solidní a zvláštní slovní zásobou, jíž nabyl zarputilou četbou slovníku angličtiny.

 

Tvořit začal již v jedenácti - a pod vlivem Poea a pohádek Tisíce a jedné noci - a psal a psal a poprvé se odmlčel roku 1935; to zemřela jeho matka. Ale psychicky strádal i, a to následkem úmrtí hned tří dalších blízkých osob během pouhých dvou let. Nebyl s to se soustředit a stagnoval, neboť zemřeli Robert Ervin Howard (1936) i Howard Phillips Lovecraft (1937) i Ashtonův otec (den po Vánocích 1937).

 

S Lovecraftem a Howardem tvoříval Smith (1928-1935) ústřední trojici v už zmíněném časopise Weird Tales (1923-1954) a tím, že oni oba odešli mladí, přispěli bezděky svým legendám a jejich díla se stala kultem. Ashtonova ne. Na rozdíl od zmíněných žil i v letech čtyřicátých a padesátých a... Nezáří. A přestože je v nejlepších textech lepší Lovecrafta i Howarda, není komerčně úspěšnou ikonou, a co pro něj hůř, v posledních dvaceti letech života se živil i fyzickou prací.

CAS neměl tento svět tak úplně v lásce a následkem toho prchal do snů. Už v sedmnácti měl napsán román Černé diamanty a vydány čtyři povídky. Také se stal chráněncem sanfranciského básníka a novináře George Sterlinga (1869-1926), který je dnes a pod jménem Russ Brissenden znám z Martina Edena, a roku 1912 sestavili ti dva první Smithovu knihu Poutník po hvězdách.

 

V letech 1913-1921 sice Ashdon trpěl, zdá se, následky jakéhosi psychického kolapsu, a přesto vydal Ódy a sonety (1918) se Sterlingovou předmluvou. Smithova třetí kniha Eben a krystal (1922) je z téhož roku, kdy otevřel první (obdivný) dopis od Lovecrafta.

 

Roku 1925 mu vyšla další kniha básní Santalové dřevo a fantasta Donald Wandrei o něm rok nato zveřejnil článek Vládce snů (1926); Sterling téhož roku požil kyanid.

 

A Weird Tales? Časopis zprvu měl finanční potíže, a to navzdory tomu, že tam právě Smith dodával verše už od prvního čísla. Asi po pěti letech (1928) ovšem Ashton naplno přešel k psaní povídek. To již magazín prosperoval. Ashton tam prodával po povídce měsíčně a ještě překládal Baudelaira (i jej a právě jej zde akceptovali).

 

Vedle francouzštiny se naučil španělsky a napsal posléze takto sbírku veršů. Od září 1928, kdy Weird Tales pobavily čtenářstvo povídkou Devátá kostra, tvořil pro tento magazín prózy a během čtvrtstoletí uveřejnil na jeho stránkách přes šedesát povídek, které si zprvu také ilustroval. Psal ovšem i jinam a jen do roku 1937 umístil do časopisů (mnohdy poněkud nízké úrovně) okolo stovky próz. Lovecraftovi roku 1930 prozradil: „V povídkách si nejradši vytvářím vše sám, i včetně prostředí.“

 

Jistěže nelhal. Psaní říkal „verbální černá magie“, metafory užíval dle vlastního tvrzení jako zaklínadla a výtvarnému redaktorovi Weird Tales sdělil, že píše příběhy „myšlenkově a stylisticky“ tak vzdálené psychologickému ustrojení normálního čtenáře, že nemohou čekat valnou přízeň mas. Usmiřuje ho ale, že tu zbytkovou skupinu zasahují mocně.

 

Pod Lovecraftovým vlivem si Smith začal dopisovat mj. s Augustem Derlethem, Donaldem Wandreim, Frankem Belknapem Longem a dalšími spřízněnými dušemi – a pod názvy Zothiquema a Gnirdon jeho představivost v září 1932 zkonstruovala fiktivní světadíl budoucnosti osídlený lidmi i démony. Zrovna tak vysnil středověkou provincii Averoigne, sužovanou upíry, a také prehistorický kontinent Hyperboreu. Posloužila k rozvíjení Lovecraftova mýtu Cthulhu v takřka třiceti povídkách a Smithovou fantazií se stal rovněž ryze mimozemský svět Xiccaroh. Budoval ovšem i příběhy z Marsu či Atlantidy, kterou zval Poseidonis. A pak... Roku 1932 vydal u Huga Gernsbacka svou prozaickou knižní prvotinu Nesmrtelní z Merkuru. Rok nato přišel svazek Zdvojený stín a roku 1937 Zaříkávání, i když tehdy pod jiným titulem. V letech 1942 a 1944 sice Smith jako literát stagnoval, ale i tak se objevují jím samým sestavené sbírky Mimo prostor a čas a Ztracené světy.

 

Následovaly svazky Genius loci (1948) a Ghůl a seraf (1950) a roku 1951 výbor z básnického díla Temný zámek. Roku 1958 se ještě dožil výboru Kouzla a milostné elixíry a do smrti také sbírky Zrůdná poušť Yondo, následovala však série mrtvic a konec (14. srpna 1961). Jak tomu někdy bývá, začaly mu však po smrti vycházet knihy hojněji.

 

Z roku 1965 jsou sebrané Básně v próze, roku 1970 bylo samostatně publikováno Pět básní pro George Sterlinga a Márnice (báseň v próze, na niž pět let předtím zapomněli), v letech 1970-1973 vyšly dík Linu Carterovi jeho práce prvně knižně pro širší veřejnost (svazky Zothique, Hyperborea, Xiccarph a Poseidonis) a roku 1971 se objevily Vybrané básně. Uchystal je nebohý Ashton osobně, ale už 22 let předtím.

 

24. září 1972 měla též premiéru televizní adaptace Čarodějova návratu (1931) s Vincentem Pricem. Roku 1972 vyšla sbírka nepublikovaných ještě veršů Grotesky a fantastiky (a zároveň jde o první soubor jeho kreseb), rok poté se objevil i první komplet Clarkových esejů Planety a dimenze a také kniha Dennise Rickarda Fantastické umění Clarka Ashtona Smithe. Bibliografii Vládce snů vydali roku 1978 a tzv. Černá kniha (1979) je deník, jak si jej Smith vedl zhruba od roku 1929. Trilogií povídek pro širší publikum se staly publikace Město zpívajícího plamene, Poslední zaříkávadlo a Stvůra z proroctví (1981-1983) a v letech 1987-1988 došlo i na sérii sešitů Clark Ashton Smith bez cenzury a poprvé tak byly ignorovány verze přejinačené redaktory. Kult tedy přece vznikl a v původní podobě známe dnes i jeho povídky Matka ropuch (nezdařile roku 2011 adaptovanou filmem The Theatre Bizarre), Obyvatel propasti a Hrobky Yoh-Vombisu.

 

Komplet jeho básní v próze Nostalgie neznáma se objevil roku 1988. Jen rok poté opatřil autor Psycha Robert Bloch předmluvou Podivné stíny, už druhý soubor Smithových esejů, ale i divadelních her, próz a variant próz a konspektů. Ďáblův zápisník (1990) shrnul psavcovy sloupky z deníku Auburn Journal a roku 1995 dokonce vyšla audionahrávka, na níž Ashton recituje již koncem padesátých let jedenáct svých básní. Roku 2003 se čtenářům dostalo i obsáhlého výboru z jeho dopisů již v letech 1995 a 1996 znovu vyšly komplety povídek ze světů Zothique a Hyperion, ale tentokrát za pietního přihlédnutí k fragmentům rukopisů. Tyto průklepy, pravda, ovšem ze třetiny shořely za požáru Ashtonova domu (1957).

 

Právě vydaná kniha Mimo prostor a čas obsahuje i zdařilý doplněk Lovecraftova mýtu Cthulhu Příběh Satampry Zeirose a povídky Utajený potomek, Dveře na Saturn, Lovec ze záhrobí, Pohřební bůh či Ostrov mučitelů, přičemž i pouze naposled jmenovaný horor dobře ilustruje kvality jím plozených vizí a brilantní sevřenost textů. A Smith bez problémů kombinuje styl vypravěčky Tisíce a jedné noci se slohem Poeovy Masky Červené smrti.

 

Závěrem snad jediná výtka. Překladatel Antonín Handl činí (str. 13) z nepozornosti dámu ze spisovatele Manly Wade Wellmana.

 

Clark Ashton Smith: Mimo prostor a čas. Vybrané spisy. Svazek I. Přeložili Linda Bartošková (Kosatíková), Ondřej Hanus (písňový text) a Antonín Handl (předmluva Stephena Jonese z roku 2001). Ilustroval Jakub Gajdošík. Odpovědný redaktor Ondřej Hanus. Vydalo Plus ve společnosti Albatros Media jako 8. svazek edice Pandaemonium řízené Ondřejem Müllerem. Praha 2018. 344 stran. ISBN 978-80-259-0054-3

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 02 Červenec 2018 10:43 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB