„Milý Honzo, umřels, nebo co?“



 

Přidal výřez přebalKaždý, kdo čte rád knihy o knihách, by neměl opomenout korespondenci dvou vynikajících překladatelů a básníků Jana Zábrany (1931–1984) a Antonína Přidala (1935–2017), uspořádanou literárním historikem Jiřím Opelíkem do svazku nazvaného Když klec je pořád na spadnutí (nakl. Torst).

 

 

Dvacet jedna let (1963–1984) si psali dopisy – kniha jich obsahuje celkem 164 –, sem tam se vídali, sdělovali si názory na to, co právě překládají, komentovali stav literatury, doporučovali si zajímavé autory. Jejich psaní jsou pozoruhodná i tím, že v nich najdete minimum soukromých zpráv. Jednou či dvěma větami navzájem pozdravují protilehlé členy rodiny nebo se krátce zmíní o zdravotních Přidal přebalobtížích, které je na krátký či delší čas skolily.

 

Pak už se vše týká literárního světa. Čtenář se stává svědkem důvěrného rozhovoru dvou velmi nadaných inteligentních bytostí, které milují literaturu, mají své oblíbené autory, řeší starosti s vydáváním, probírají téma „pokrývačství“, kdy překladatele, co měli politické utrum, pokrývali v tirážích svými jmény kolegové. Postupně se tak před čtenáři jejich korespondence vynořuje konec šedesátých let s politickým uvolněním a většími šancemi se v překladatelském řemesle uplatnit. Ne ovšem na dlouho. Přicházejí léta sedmdesátá a s nimi utažení šroubů, včetně zákazů vydávání konkrétních knih, rušení literárních časopisů a vyhazovů nepohodlných lidí z nakladatelství. Osmdesátá léta naznačují drobnější úlevy, ale co je to platné, když v roce 1984 Jan Zábrana umírá.

 

V knize se to hemží zajímavými tituly a ještě zajímavějšími autory. Babel, Conrad, White, Singer, Bunin, Rosten, Pasternak, Lodge, Doyle… to je jen drobný výčet jmen, jejichž knihy mají pánové před sebou na pracovním stole. Hodiny a hodiny prosezené za psacím stolem, vzájemná konzultace překladů až do roviny jednotlivých slov či vět, různé varianty překladů jednoho díla. Nezanedbatelná je také jejich vlastní tvorba, kterou si společně komentují a v níž se navzájem podporují. Velmi často se v knize objevuje pocit zmaru nad tím, čemu se právě věnují. Vyjde kniha? Nevyjde? Kdy? Hned, za pět či deset let, nebo snad nikdy? Nejistota je všudypřítomná. Má cenu překládat, když tušíme, že výsledek naší práce se nedostane ke čtenářům? I přes tyto pochyby ovšem stále buší do svých strojů, vysedávají dlouho do noci, donekonečna pilují text, aby se za něj nemuseli stydět a odpovídal jejich představám.

 

Díky tomu můžeme dnes číst výtečně přeložené romány a básně ruských, anglických a amerických autorů, radovat se z jejich vlastní básnické tvorby, pročítat Přidalovy eseje či Zábranovy povídky. Knihu doplňují archivní černobílé fotografie a obsahuje též přílohu v podobě zaznamenaných rozhovorů s oběma autory. Smutný je pohled na otištěná parte a četba posledních rozloučení s těmito výjimečnými muži, které si navzájem poslaly jejich manželky – byť Dagmar Přidalová tak učinila o třicet let později než Marie Zábranová.

 

Nakladatelství Torst vydalo vskutku objevnou knihu, pojednávající o údělu dvou vynikajících překladatelů v nelehkých časech, která je výstižným dokladem toho, za jak složitých podmínek často vznikaly literární překlady a vydávaly se knihy – nebo také nevydávaly.

 

 

Ukázka z knihy:

V Praze 20. 8. 1980

Jan Zábrana (strojopisně) Antonínu Přidalovi

 

Je mi z toho všeho tísnivo, čas letí... vlastní práce jde pomalu... honoráře se zpožďují.., rodina potřebuje prachy... člověk má pocity uštvaného a zkopaného psa... a tady od tebe někdo chce, abys vykazoval vnější projevy jakési autority, jakéhosi znalce... Jo znalce toho, jak smrděj různý hovna, jak říkával nebožtík J. L. Fischer, když jsem mu zamlada chodil za dcerou. Budeš-li mít chuť a chvíli, napiš. Ale pokud fofruješ, tak to nech až na podzimní setkání, nerad bych otravoval zas já Tebe. Moc se mi v myšlenkách zjevuje Tvůj popis toho víc než desetiletého ježdění ve vlaku do Prahy, těch infernálních cest, traumat a všeho. Tohle jsou autentické dějiny naší generace, ale kdo o nich ví, když si je aspoň nepoodhalíme jeden druhému?

 

Tak zatím. Myslím na Tebe, vzpomínám.

 

Tvůj Honza Z.

 

 

Nakladatel: Torst

Rok vydání: 2018 (1. vydání)

 

 

Počet stran: 502

Vazba knihy: vázaná

ISBN: 978-80-7215-563-7

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 14 Červen 2018 07:02 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB