Praha, město sta věží a stovek kaváren



 

Bendová výřez přebalKniha historičky umění Evy Bendové (*1976) s názvem Pražská kavárna – minulost a současnost (Verzone 2017) naštěstí nemá nic společného s dnes hojně skloňovaným zpolitizovaným pojmem „pražská kavárna“ (jak hned na začátku podotýká sama autorka), nýbrž pojednává o kavárenských podnicích, které již po tři století spoluutvářejí jedinečného genia loci české metropoli. Přesnější titul by ostatně zněl „Pražské kavárny“, neboť dotyčná publikace je vskutku spíše čtivým průvodcem po jednotlivých kavárnách a jejich historii, než-li odbornou monografií věnovanou fenoménu samotnému. Tomu se ostatně Bendová věnovala (spolu s dalšími autory) již v knize Pražské kavárny a jejich svět (2008), která vyšla u příležitosti stejnojmenné výstavy v Muzeu hlavního města Prahy.

 

Čtěte ukázku z knihy ZDE

 

Pražskou kavárenskou tradicí se ovšem zabývá podrobněji i v úvodu své nové knihy, kde se dotýká její možné periodizace (s vrcholem od konce 19. století do druhé světové války), typologizace (s četnými příklady ze zahraničí) či proměny (postupný přesun kavárenského života z centra na dřívější periferii). Osvětluje zde rovněž vlastní záměry – za hlavní cíl publikace, která prý vznikala díky různým okolnostem sedm let, označuje snahu představit „pestré typy kaváren jak po dispoziční nebo umělecké stránce, tak po stránce společenské“. V delší stati nazvané Kavárna jako zrcadlo moderního světa se zaměřuje na různé sociální aspekty kavárenského prostředí – skladbu a motivaci návštěvníků, funkci kaváren i jejich pověst ve společnosti. Nakonec se autorka pokouší zodpovědět otázku, kde se v Praze poprvé vařila káva, což podle ní vyžaduje pečlivé studium archivních pramenů, neboť novější texty – dokonce i ty současné – dotyčné údaje více či méně upravují a deformují (sama ovšem uvádí pouze rok udělení práva k vaření kávy (1714 Jiřímu Deodatovi), nikoliv datum zahájení provozu první kavárny). Má bohužel pravdu – dokonce i ve zmiňované knize Pražské kavárny aPrazska kavarna obalka jejich svět se objevuje (pravda, nikoli v příspěvku Evy Bendové, nýbrž v textu Dominika Hrodka) tvrzení, že Deodat si první kavárnu v Praze založil roku 1711! Přichází také s hypotézou, že káva se dostala z Vídně (první kavárna po obléhání Turky roku 1683) nejprve do Brna (již 1702) a odtud poté i do Prahy.

 

Těžiště publikace ovšem představuje 68 hesel věnovaných jednotlivým zaniklým i dosud fungujícím pražským kavárnám, které jsou rozděleny v závislosti na své poloze celkem do sedmi oddílů, počínaje podniky na Starém Městě a vyhlídkovými kavárnami v Bohnicích, Nuslích a Krči konče. Výběr kaváren je samozřejmě – zvláště směrem k současnosti a jejich přibývajícímu množství – do jisté míry diskutabilní, dozajista však koresponduje s proklamovaným autorským záměrem. Nutno také podotknout, že na přiložené mapě je vyznačeno dalších bezmála 40 kaváren (osobně jsem kvitoval například zařazení v knize absentující Literární kavárny Řetězová či kavárny Potrvá). Přestože hesla nejsou co do rozsahu ani podrobnosti nijak vyčerpávající, přinášejí řadu zajímavých informací z oblasti historie, architektury, dějin umění apod., doprovázených četnými citacemi (zejména vzpomínek návštěvníků z řad umělců), a nezřídka nabízejí též poznatky obecnějšího charakteru.

 

Příběhy kaváren jsou pro autorku příběhy míst a lidí, i proto věnuje (někdy až přílišnou) pozornost architektonickým záležitostem a s oblibou vyjmenovává jejich známější návštěvníky, mezi nimiž pochopitelně hrají první housle literáti. O tom, že prostředí, atmosféra a společnost hrály mnohdy větší roli než kvalita nabízené kávy, svědčí i vzpomínka Johannese Urzidila na Malostranskou kavárnu (tehdy ještě Café Radetzky, dnes Starbucks Coffee), jejíž hosty nedokázala odradit ani „nejhorší káva celého Rakouska-Uherska, vařená z věčného lógru“. S ohledem na uvedené množství vskutku vyhlášených podniků, pyšnících se dlouholetou tradicí, architektonickými kvalitami i slavnou klientelou, je pak značně udivující autorčino zjištění, že pouze jediná pražská kavárna byla dosud obdařena odbornou monografií (Karel Holub: Velká kavárna Slavia / Grand Café Slavia, 1998).

 

Kniha Evy Bendové je zasvěceným, a přitom čtivým průvodcem světem pražských kaváren, který nad mnohé jiné bedekry z řad pragensií vyniká svou přehledností, grafickou úpravou i kvalitou obrazového doprovodu (archivní fotografie a aktuální snímky Josefa Ptáčka, obojí v černobílém provedení). A přestože časy největší slávy již mají (nejen) pražské kavárny bezpochyby za sebou, množství a rozmanitost kaváren vzniklých po přelomu tisíciletí svědčí o tom, že kavárenská tradice v české metropoli vzkvétá i nadále, byť třeba na jiných místech a v jiné podobě, než tomu bylo v minulosti.

 

 

Nakladatel: Verzone

Rok vydání: 2017 (1. vydání)

 

 

Počet stran: 224

Vazba knihy: vázaná

ISBN: 978-80-87971-16-1

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 11 Červen 2018 08:46 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB