Jak to bylo s Robinsonem

 

RobinsonCrusoe plakát„Osamělost nemůže přivodit nic než zoufalství. Je to otázkou času. Je možné, že zprvu starosti o živobytí, potřeba přežít, upoutávají nešťastníka sotva uniknuvšího vlnám, že požadavky přítomnosti jej zbavují obav z hrozeb budoucnosti... Až pocítí svou osamělost, odloučení od svých bližních, až ztratí naději uvidět znovu vlast i ty, které miluje, - o čem má nakonec přemýšlet, za co má trpět? Jeho ostrůvek je mu celým světem. Veškeré lidstvo se omezuje na něj samotného, a až přijde smrt, v té opuštěnosti smrt strašlivá, bude mu jako poslednímu člověku v poslední den světa.“ - Jules Verne

 

 

 

Robinson je nejvydávanější dobrodružnou kniha pro mládež a zrovna tak tou světově nejpřekládanější. Asi i nejčastěji adaptovanou (za těch už 299).

 

Poprvé vyšel 25. dubna 1719 pod ne zrovinka nejstručnějším titulem Život a nezvyklá a překvapující dobrodružství Robinsona Crusoea z Yorku, námořníka, který prožil 28 let na neobydleném ostrově Ameriky, blízko ústí řeky Orinoko, když byl vyvržen na břeh po ztroskotání lodi, při němž zahynuli všichni muži kromě něho. S vylíčením toho, jak byl nakonec podivně zachráněn piráty. Psáno jím samým.

 

Pokoutní vydání z podzimu 1719 tajuplně navíc dodá: Doručeno příteli.

 

Nu, stalo se a osočovat lidi za nepůvodnost umí skoro každý. Jenže v třeskutém případě autora tohoto bestselleru je to místné. Tak jako Šolochov nepsal (s výjimkami některých kousků) ani Tichý Don, ani Osud člověka, tak jako Bezruč nesložil Slezské písně, tak jako Saturnina možná koncipoval Neff, ani Daniel RobinsonCrusoe 1Defoe není jediným autorem knihy knih.

 

Zato byl hbitý. Pozorný. Uměl chodit mlhavým Londýnem své doby, postrádal řadu zábran a kdo ví, zda by jinak přežil.

 

V Robinsonově případě takřka určitě zcizil (a upravil) práci dnes dávno zapomenutého státníka jménem Robert Harley, pro kterého zištně pracoval, ale jehož zradil bez jakýchkoli skrupulí.

 

Dodatečně každý podobně konající autor a každá stejně se prohřešivší autorka prohlašují cosi jiného. Stvoří smyšlenou legendu - a Defoe nebyl jiný. Měl to vymyšlené. Řekl, že jde o jeho vlastní alegorickou autobiografii a že prý máme chápat tři klíčové momenty Robinsona (útěk z domova, ztroskotání lodi a nalezení lidské šlépěje) jako metafory.

 

Ani filuta Tarantino nikdy nevysvětluje vlastní díla a rovněž DD takticky neupřesnil, co dotyčné metafory symbolizují. Úplně hloupé to nebylo. Ztroskotání se dá ztotožnit s mladickým autorovým odchodem z akademie (a sedí dokonce Robinsonův věk), jenže je srovnatelné taktéž s pozdějším Mistrovým bankrotem.

 

Od spisovatelova bankrotu k napsání románu totiž uplynulo 28 let, nu, a zrovna v polovičce té doby si Defoe prokazatelně poznamenal: „Už čtrnáct roků žiju v ústraní za útoků a svárů a většinu toho času odloučen od rodiny."

 

Dvacet osm let žil taky Robinson na „svém“ ostrově, i když... Právě tady se nedbalý autor dopustil v názvu knihy lapsu. Robinson totiž na ostrově žil „jenom“ 27 roků, 24 z toho sám. Ale v titulu románu bohorovně stojí číslo 28. Defoe si, já tomu věřím, vysoce vážil vlastního času (time is money) a ze zásady po sobě nečetl, co jednou hodil na papír.

 

Po - nutno říct – nečekaném úspěchu Robinsona vydal 20. srpna 1719 slabý román Další dobrodružství Robinsona Crusoea, která jsou druhou a poslední částí jeho života, jehož příběh je následující.

 

Sedmdesátiletý stařec má synovce a vezme jej na „svůj“ ostrov v deltě jihoamerické řeky Orinoko. Vylodí se, Robinson rázně urovná tamní nedobré poměry a spolu s Pátkem oba pokračují v plavbě do Brazílie. Ale cestou ztratí právě Pátka. Ten padne v kruté řeži s indiány a jeho smrt se odbude asi tak na řádku a jako mimochodem.

 

Z Brazílie plují na Madagaskar. Robinson je tam znechuceným svědkem toho, že synovec masakruje místní obyvatelstvo, a znechucení dá najevo, takže je vyhozen z lodi. V Indii se nicméně spřáhne s jistým anglickým „obchodníkem“ a podnikají „výdělečné“ plavby do Indonésie. Během té třetí jsou buď omylem nebo snad po právu považováni za piráty a dobří lidé je zaženou do Číny, odkud se Robinson vrátí carskou Sibiří. - Navzdory tomu, že byla kniha spíš propadák, napsal Defoe i třetí díl a poskytl mu důstojný titul Vážné úvahy během života a podivných dobrodružství Robinsona Crusoea.

 

Kniha vyšla 6. srpna 1720 a sešpendlena je z úvah psaných původně pro dobové anglické časopisy. Poněkud překvapeně čteme: „Pravý poustevník nepotřebuje ostrov. Má ho v sobě.

 

Nebo: „Tím nejostudnějším hříchem je lhaní a vymýšlení si historek. Ale hřích není vytvářet podobenství.“ A Defoe vzal atakem i pohany. „Nemyslím,“ říká, „že by se náboženství mělo hlásat mečem. Ale kdyby se tak evropská knížata chtěla spojit!“ To by prý bylo něco. „Jak snadno by smetla Turky, Persii a vyhladila i jméno Mohameda, toho nejhoršího podvodníka.

 

Spojme se proti pohanství, divošská část lidstva spočine na kolenou a válka přinese věčnou čest dobyvatelům.“

 

Je ovšem fakt, že tuto agresivitu nedští Defoe, nýbrž jeho hrdina. Robinson. A putuje Sluneční soustavou, v níž objeví mimozemský rozumný život.

 

RobinsonCrusoe 2I když vlastně pouze na Měsíci. Zato na „Satana“ naráží znova a znova. „Nespočetné jeho legie jsou nepřetržitě zaměstnány,“ zvíme. „Oponují Bohu a vládnou divošství obou Amerik, Tatarů, Číně, Japonsku, Africe. Všude tam zaměstnává Satan miliony poslů a mnozí byli i na mém ostrově. - Copak by se lidojedi jinak vraceli přes moře z takové dálky, jen aby zrovna tam žrali jeden druhého?“

 

Zatímco dvě pokračování čtou jen badatelé, původní Robinson přetrval, ba zůstává bestsellerem. Jen roku 1719 vyšel devětkrát. A to včetně prvního případu v dějinách, kdy byl román tištěn na pokračování do novin.

 

Už roku 1721 vyšla v Londýně rovněž adaptace Simona Tyssota de Patot a v Německu (nezapomeňte, že Robinson byl poloviční Němec) později příběh zpracovali G. A. Gräbner a Joachim Heinrich Campe (1746-1818).

 

Tzv. Mladší Robinson (1779–1780, 2 díly) druhého z nich vycházel od roku 1797 opakovaně taky u nás a dle Ottova slovníku jen do roku 1874 dosáhl pětaosmdesáti vydání! Onoho roku 1797 vyšla však například i v Rize dětem určená adaptace George Friedricha von Parrot Robinson der Jüngste a jednou z upravovatelek se stala i baronka Pauline Isabelle Montolieu de Bottens. Začaly vznikat taky knihy pouze odvozené a z nich dodnes neztrouchnivěl Švýcarský Robinson (1812), jehož autorem byl pastor Johann David Wyss.

 

A neodešel zcela ani Kormidelník Vlnovský (1841) kapitána Marryata, natož pak Korálový ostrov (R. M. Ballantyne, 1857). Co naopak za obzor zapadlo?

 

Například čtyřdílná kniha Johanna Gottfrieda Schnabela Die Insel Felsenburg (1731-1743) přepracovaná pak Ludwigem Tieckem. Ale i takzvaná Česká robinsonka (Frankfurt a Lipsko 1793) téhož autora. A roku 1796 v němčině vyšel (souběžně v Lipsku i Praze) román Český robinson, jehož titulní hrdina Traunhold pochází z Plzeňska.

 

Dostane se ale do světa a před lidojedy jest ochráněn domorodkou jménem Coralis, dcerou ch náčelníka. Až když „ženský Pátek“ zesne, vrací se Traunhold do Španěl k původní snoubence Laurettě a ještě víc zvíme v druhém dílu (1800).

 

Zapomenuty byly taky další robinsonády, jako například Cooperův Kráter či knížka Emma neboli Robinson pro slečny (1834) z pera paní Woillez.

 

Odumřel Robinson ledové pustiny (1835) od Fouineta a Robinson písků pouště (1837) J. B.-J. Champagnaka. Nu, a kapitán Thomas Mayne Reid (1818–1883) nenapsal jen Bezhlavého jezdce, ale také Nejnovějšího Robinsona (česky 1854); zatímco francouzský spisovatel Gustave Aimard (žil stejně jako Reid v letech 1818-1883) oslavil svou knihou Alpského Robinsona (1888, česky 1913).

 

Spíše kuriozitou je pak německá verze Lesageova Gil Blase s titulem Španělský Robinson a vznikl i Dvanáctiletý Robinson paní Malles de Beaulieu, další Robinson písků pouště od paní de Mirval, Le Petit Robinson de Paris ou le triomphe de l´industrie známé dětské autorky podepisující se Eugénie Foa či Robinson Crusoe in words of one syllable od Mary Godolphinové. Příbuzenství neskryjí ani Dobrodružství Roberta Roberta od Louise Desnoyerse, zahrnující hrdinovu pouť na Měsíc, a robinsonády nadchly Františka Běhounka a samozřejmě Julia Verna, který jich napočítal už úvodem své kariéry půlstovku.

 

Jak uvádí Luboš Antonín v článku Staří Robinsoni našich hradů a zámků (Tvar 21/2006), došel později Josef Johanides dokonce k 233 robinsonádám (jen do roku 1895), i vyjmenujme jich jen pár: Robinsonova osada.

 

J. V. Houška: Nejnovější Robinson čili Osudy a dobrodružství anglické rodiny v širých stepích severní Ameriky zabloudilé a Dvacet měsíců na pustém ostrově RobinsonCrusoe 3(1874)

P. J. Šulc: Malý Robinson Crusoe (1885), Anderlík: Český Robinson Crusoe (1886), Robinsonka (1893) a Robinsonka na Balkáně (1893).

 

Klostermann: Robinson na Otavě (1911), Hanuš: Robinson na Želetavce (1929)

 

Tatranský Robinson

Vladimír Thiele: Robinzon Véna Kuk (1948), André Dhotel: Robinson od řeky (1964)... Nicméně tato invaze variací má i zádrhel. Jaký? Spisovatel, jenž bezděky udělí název celému žánru (což se Danielu Defoeovi podařilo), nemusí totiž být vynálezce žánru číslo jedna. A tak například již kniha jistého Henry Nevila zvaná Pinesův ostrov (1668) je ve skutečnosti TOU PRAVOU předlohou Wyssova Švýcarského Robinsona. A nikoli tedy Robinson.

 

Závěrem i pár slov k naprosto neskutečnému počtu českých vydání TOHO SKUTEČNÉHO Robinsona a jistě, vyšel u nás poprvé až roku 1797, nicméně teprve (skoro) 100 roků nato (1893) došlo na první překlad poměrně přesný, byť ani on ještě není vzornou českou verzí originálu. Ta totiž vyšla teprve roku 1920 a ve stopovém nákladu.

 

Až do konce 19. století bylo toto dílo do češtiny opakovaně transponováno pouze z němčiny. A následuje značně redukovaný seznam českých vydání, po některých z nichž pase hrstka sběratelů jako šílená.

 

Mladší Robinson k příjemnému a užitečnému obveselení velkých i malých dítek (1797, 1808, podle Campeovy úpravy)

 

Mladší Robinzon. Knížka zvláštní, šlechetné mládeži české k poučení a vyražení (1827, 1836, švabachem 1853, podle Campeovy úpravy přeložil Václav Matěj Kramerius)

 

Robinson mladší. Knížka ušlechtilé mládeži české (1838, podle Campeovy úpravy)

 

Nejstarší Robinson, jeho šťastné i nešťastné příhody (1864, podle Campeovy úpravy přeložil Václav Matěj Kramerius)

 

Robinson Crusoe. Příběhy dobrodružného jinocha na pustém ostrově (1869, 1870, 1879, 1886, 1892; podle Gräbnerovy úpravy napsal Václav Leopold Moser)

 

Robinson mladší. Knížka ušlechtilé mládeži české k poučení a zábavě, jižto sepsal J. G. Kampe (1869, 1887)

 

Robinson (poprvé zřejmě 1872, třikrát 1886, 1931, 1940; podle německé úpravy adaptoval P. J. Šulc)

 

Podivuhodné příhody Robinsona na pustém ostrově (1874, 1886, 1904, 1927, 1928; podle Gräbnerovy adaptace)

 

Robinson a jeho divodružné příhody (1875, „mládeži stručně vydal František Doucha“)

 

Robinson (1884, podle Campeovy úpravy vypráví Antonín Mojžíš)

 

Robinson Crusoe (1887, „vypráví F. J. Andrlík“)

 

Robinson Krusoe. Cesty a příhody Robinsonovy na zemi a na moři (dvě vydání 1888, dle překladu Campeovy úpravy od Jana V. Nováka vypravuje volně Oskar Höcker)

 

Život a podivuhodná dobrodružství Robinsona Crusoa, jak je sám vypravuje (sešitově 1893, knižně 1894 a 1910, překlad J. M. Lounský a Jaroslav Svákovský, 120 ilustrací Waltera Pageta, roku 1943 vyšlo s obálkou Zdeňka Buriana)

 

Robinson Krusoe. Příběhy jinocha na pustém ostrově (1897, 1912, 1917, 1920; vypráví František Ruth)

 

Robinson Krusoe (1900, pod jménem Jaroslav Tvrdý upravil překladatel krvavých románů Václav F. Bambas, mimo jiné ilustroval Václav Čutta)

 

Robinson Crusoe (1908, vypráví Miloš Vlaďan)

 

Robinson Krusoe (1915, 4. a 5. sešit edice Různé pohádky nakladatele Stibůrka)

 

Robinson Crusoe. Příhody dobrodružného jinocha na pustém ostrově (1920, úprava Moserova překladu Gräubnerovy úpravy od Michaela Marhana, ředitele chlapecké obecné školy v Karlíně)

 

Robinson Crusoe (1920, tato katastrofická úprava vyšla jako dvojčíslo 10 a 11 Nakladatelství Českého Deníku v edici Soubor nejkrásnějších děl literárních ve stručných výtazích)

 

První opravdu přesný a úplný překlad Robinsona vyšel u nás roku 1920 díky Tiskovému odboru československé Ochrany mastek a kojenců a pořídil ho Albert Vyskočil.

 

Robinson Krusoe (1922, úprava J. V. Flos)

 

Robinson Crusoe (1923, podle Campea dál upravila Ludmila Grossmanová-Brodská)

 

Robinson Krusoe. Dobrodružné příběh jinocha na pustém ostrově (1923, 1930; vypravuje František Ruth)

 

Robinson (1924, vypravuje S. Rouštecká. Vzdělávací sbor Jednota „Máj“ nechal tuto knihu tisknout ve Vídni.)

 

Robinson Crusoe. Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoe (1926, přesný překlad Alberta Vyskočila upravil V. H. Brunner)

 

Podivuhodné příhody Robinsonovy na pustém ostrově (1927, 1932, 1937; upravená Gräbnerova adaptace)

 

Robinson Crusoe (1930, úprava Moserova překladu Gräubnerovy úpravy od Stanislava Jauora)

 

Robinson Crusoe. Život a podivuhodné příběhy Robinsona Crusoe (1932, česky vypravuje Miloš Maixner)

 

Robinson Crusoe. Podivuhodná dobrodružství trosečníka na pustém ostrově (1932, uvedeno, že „přeložili“ Jaroslav Božkovský a Jiřina Mnichovická)

 

Robinson, jeho osudy, zážitky a dobrodružství (1932, úprava Maxe Regala, obálka Zdeněk Burian)

 

Robinson Crusoe. Podivuhodné příběhy trosečníka na pustém ostrově (bez data, nové české zpracování upravil odborný učitel Frank Wenig)

 

Robinson Crusoe. Jeho život a podivuhodné příběhy (1933, vypravuje B. Hloušková, ilustrace Jiří Wowk)

 

Život a podivuhodné příběhy Robinsona Crusoe (1934, vypravuje Otakar Růžička, ilustrovali Vojtěch Preissig a René Klapač. Toto cenné vydání obsahuje rozkládací dvoustranu s prostorovým modelem plachetnice.)

 

Robinson Crusoe (bez data, vypravuje Otakar Růžička, 7. sešit Malých pohádek Máje)

 

Robinson Crusoe, jeho osudy a dobrodružství a nebezpečí (1937, 1938, 1939; ilustrace Jiří Wowk)

 

Život a podivuhodná dobrodružství Robinsona Crusoe, jak je sám vypravuje (1938, Lounského a Svákovského překlad upravil J. Bošek, ilustrace Walter Paget a obálka Zdeněk Burian)

 

Robinson Crusoe. Dobrodružství na pustém ostrově (1940, 1948; podle Moserova překladu Gräbnerovy úpravy upravil Karel Vlasák)

 

Robinson Crusoe (1940, pro 245. sešit Rodokapsu „přeložil“ Jan Horník)

 

Podivuhodná dobrodružství Robinsona Crusoe (1941, překlad Albert Vyskočil, ilustrace Thomas Stothard, 12. svazek melantrišské edice Pramen četby)

 

Robinson Crusoe (1941, 1942, 1946; Příběh Robinsona Crusoe podle díla Daniela Defoe vypravuje Albert Vyskočil. Ilustrace František Tichý)

 

Robinson Crusoe (1942, zkrácený překlad Bohumil Tožička a Oleg Vojtíšek)

 

Robinson Crusoe (1946, „překlad“ Quido Palička)

 

Robinson Crusoe (1956, novým režimem pověřený adaptátor Josef Věromír Pleva tehdy vyšel z Gräbnera)

 

Robinson Crusoe (2005, pozoruhodná adaptace českého autora sci-fi a kapitána plachetnic Františka Novotného)

 

Hlavní zdroj: Jiří Pošva: Lexikon dobrodružné literatury

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 07 Květen 2018 08:13 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB