Detektivka po sibiřsku



Boukal výřez přebalEtnolog Tomáš Boukal (*1977), v současnosti působící na Katedře sociální a kulturní antropologie Filozofické fakulty Univerzity Pardubice, nedávno debutoval v oblasti beletrie detektivním thrillerem Hřbitov nevěst (nakl. Mladá fronta).

 

 

Ukázku z knihy můžete číst ZDE

 

Příběh je volně inspirován skutečnými událostmi, které se udály v okolí uralského města Nižnij Tagil a přivádí nás do nevlídného sibiřského podzimu s jeho příliš krátkými dny a vtíravým chladem. Přímým vypravěčem je český etnolog, který v oblasti pobývá kvůli profesnímu zájmu o zbylé domorodé obyvatelstvo a jeho zvyky. Hned v úvodní kapitole je konfrontován s bolestí matky, jejíž dcera byla nalezena mrtvá na nechvalně proslulém „hřbitově nevěst“, masovém hrobě mnoha mladých dívek a žen, které byly pohřešované i celé roky, zneužívány jako sexuální otrokyně, mučeny a nakonec zavražděny neznámým pachatelem. Děsivé případy, které se v obdobných variacích neustále vracejí napříč knihou, dostanou rychle osobní rozměr, když se hrdina zamiluje do mladé dívky, jejíž sestra dvojče právě tímto způsobem zmizela, a rozhodne se tak o celé situaciBoukal přebal na vlastní pěst vypátrat něco víc.

 

Největší devízou románu je jeho nadmíru realistická atmosféra, čemuž napomáhá jazykové zpracování blízké reportážnímu stylu. Autor s oblibou využívá krátkých, stručných vět a elips, také dialogy mezi postavami, nejsou-li obezřetně nahrazeny pouhým opisem situace, udržuje většinou stručné. Dokáže skvěle popsat každodenní bezútěšnost světa, v němž nikoho nic nečeká, kde lidé žijí zapomenuti a v bídě a své utrpení léčí levným alkoholem. Všudypřítomná špína v domech opilců, rozklad kdysi snad prosperujících vesnic a kolonií, zima a tma v kontrastu s rozlehlou a krásnou, ale děsivou přírodou či momenty, kdy autor s lehkostí a jakoby mimoděk popisuje zvyky obyvatel, s nimiž přichází do styku, patří k nejlepším pasážím knihy. Výrazný je rovněž pocit nostalgie, který obzvlášť vystupuje v pasážích se starým Michailem, ale v menší míře prochází celým příběhem.

 

Problematická je naopak samotná detektivní linie. Máme zde sice zápletku, není nouze o zmizelé dívky ani o mrtvoly, ale motivace hrdiny pro to, aby se začal o případ – zkorumpovanou milicí dávno uzavřený – zajímat víc než jen povrchně, působí poněkud nevěrohodně. Stejně tak jako jeho touha v pátrání pokračovat, protože je velmi brzy zjevné, že jeho snaha musí vyústit v lepším případě v neúspěch, v horším pak v tragédii. Etnolog není (v kontrastu s běžným žánrovým územ) výjimečně nadaným detektivem – často tápe, sám neví, čeho se vlastně snaží dosáhnout, a nechává se vést spíše intuicí. Jeho postup připomíná hledání jehly v kupce sena a příliš spoléhá na náhodu. Věci se prostě dějí a lidé, které má (nebo by naopak neměl) potkat, se příhodně vynořují a zase mizí. Zatímco realističnosti to překvapivě prospívá (právě jako fakt, že vše sledujeme výhradně očima vypravěče), budované napětí tím naopak trpí a zploštěny jsou i četné epizodicky se objevující postavy. Táňa a Nataša, lidské trosky utápějící svůj život stejně jako ostatní v alkoholu, mají svůj protiklad v Marině a Zině, do nichž autor naopak schematicky koncentruje pozitivní vlastnosti.

 

V doslovu Boukal krátce osvětluje své východisko: „Snažil jsem se představit si, jak by mohl obyčejný člověk bez zvláštních schopností nebo přípravy čelit podobnému zlu.“ Odpověď je nasnadě a představuje zároveň klad i zápor celé knihy. Takový hrdina totiž skutečně zlu podobných rozměrů čelit nemůže a nedokáže. Autor se tohoto prizmatu důsledně drží a dotahuje tím beznaděj ve vyvrcholení románu až ad absurdum. Je takový závěr pravděpodobný? Snad. Poslouží ale taková linie dobře detektivnímu příběhu? Ukončení je vůbec vzhledem k rozvržení knihy neočekávaně rychlé a z perspektivy detektivky či thrilleru neuspokojivé. Zařazení do žánru tak paradoxně knize neprospívá a čtenářova očekávání mohou být snadno zklamána, pokud se dá nalákat obálkou, slibující mu „sibiřskou detektivku“.

 

Zajímavým doplňkem knihy, který si bezpochyby zaslouží zvláštní pozornost, je soundtrack (13 skladeb opatřených českými, anglickými a ruskými texty, z větší části autorskými, jinde jde o zhudebněné básně A. S. Puškina nebo K. H. Máchy), jež je k nalezení na kanálu Hřbitov nevěst na YouTube (či přímo přes QR kód v knize). Tomáš Boukal, mezi jehož zájmy patří kromě autorské hudby také malířství, sám navrhnul i působivou obálku. Knihu jako celek je však nelehké ohodnotit. Milovníky klasických detektivek či thrillerů pravděpodobně neuspokojí, ale jako oddechová četba svůj účel plní, bonusem je pak již zmiňovaná realističnost, o niž Boukal úspěšně usiloval. Největším problémem zůstává po dlouhém a postupném rozjezdu nečekaně rychlý závěr, který by si zasloužil výrazné rozpracování. Ačkoli šlo bezpochyby o spisovatelův záměr, působí to bohužel, jako by autorovi náhle při psaní došel dech.

 

 

Nakladatel: Mladá fronta
Rok vydání: 2018 (1. vydání)
Počet stran: 224
Vazba knihy: vázaná
ISBN: 978-80-204-4717-3

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 26 Duben 2018 08:42 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB