Dan Brown: Mezi oběma břehy úspěchu



Dan Brown foto web danbrown comZhruba před měsícem se na pultech českých knihkupectví objevil Počátek, nejnovější román amerického spisovatele Dana Browna. Bude jistě zajímavé sledovat, nakolik se mu podaří rozdělit čtenářskou obec na dva nesmiřitelné tábory. Je totiž všeobecně známo, že Brown má nejen celou řadu příznivců, ale také odpůrců. Zatímco pro jedny je neúnavným hledačem pravdy, druzí jej považují za autora brakové literatury, který se přiživuje na slavných uměleckých dílech. Samotný Brown ale může být nanejvýš spokojen – jeho romány nenechávají čtenáře chladnými a skvěle se prodávají.

 

 

 

Já sám se hrdě hlásím k těm, kteří chovají Dana Browna ve velké oblibě. Nepovažuji ho sice za autora výjimečně oduševnělých děl, který jednou bude v čítankách dělat společnost Normanu Mailerovi nebo Umbertu Ecovi (ne že bych chtěl tyto dva spisovatele srovnávat), ale jeho thrillery jsou podle mě velmi čtivé, napínavé a podnětné. Alespoň ty, ve kterých se objevuje postava neohroženého symbologa Roberta Langdona (rozhodně si ale Digitální pevnost a Pavučinu lží dříve nebo později přečtu).

 

Robert Langdon, popisovaný jako „Indiana Jones v tvídovém saku“, se stal hlavním hrdinou už pěti Brownových románů. Je to mimořádně sympatická postava (a Brownovo alter ego), staromládenecký intelektuál, který propojuje staré (konzervativní) myšlení s novým. A pokaždé se tak nějak náhodou ocitne v situaci, Dan Brown Počátekkdy má být učiněn nějaký zásadní objev – a kdy je v sázce i jeho vlastní život. Žádný div, že na filmovém plátně propůjčil Robertu Langdonovi svou tvář samotný Tom Hanks, jeden z nejpopulárnějších herců současnosti!

 

První Brownův román s Robertem Langdonem nazvaný Andělé a démoni (2000) bych rozhodně označil za zdařilý, byť jeho rozuzlení pro mě bylo do jisté míry zklamáním. O tři roky později byl ale zcela zastíněn Šifrou mistra Leonarda (2003), která se stala obrovským bestsellerem. Jak by také ne, když v ní Brown nechal Roberta Langdona pátrat po Svatém grálu. A aby těch čtenářských lákadel nebylo málo, zabýval se v Šifře mistra Leonarda její autor i samou podstatou víry a otázkou, zda Ježíš Kristus mohl mít s Máří Magdalénou potomka. Zatímco někteří představitelé katolické církve se na Browna mračili, miliony čtenářů na celém světě si vychutnávaly četbu tohoto znamenitě napsaného thrilleru, jenž se zanedlouho dočkal velmi úspěšné filmové adaptace.

 

Budu sice v menšině, ale ze všech Brownových románů s Robertem Langdonem mám nejraději ten třetí. Nese název Ztracený symbol (2009) a je pozoruhodný mj. tím, že se jeho děj neodehrává v Evropě, nýbrž v samém srdci Spojených států, ve Wahingtonu D.C. Nemyslím si, že by Brown jeho prostřednictvím pouze oslavoval svoji vlast. Spíše si jen chtěl trochu pohrát s její historií, s politickým odkazem velikánů, jakými byli George Washington, Thomas Jefferson či Benjamin Franklin. Velikány americké historie, kteří hledali svoji inspiraci v Evropě. Autorova pozornost se zaměřila především na učení svobodných zednářů a teorie noetiky. Přijde mi trochu smutné, že zrovna Ztracený symbol se filmové podoby (na rozdíl od Andělů a démonů, Šifry mistra Leonarda a problematického Inferna) dosud nedočkal a zřejmě už ani nedočká (filmové Inferno stihl osud velkého propadáku).

 

Jak už jsem naznačil v předchozím odstavci, Inferno, čtvrtý Brownův román s Robertem Langdonem, je velmi rozporuplným počinem. Sice se skvěle čte a zabývá se velmi zajímavými a odvážnými myšlenkami (např. jak ulevit přelidněné planetě), jeho vyústění však po sobě zanechává velmi nepříjemnou pachuť. Což je, uvážíme-li to nemalé množství působivých dějových zvratů a zajímavých odkazů na Danteho Božskou komedii, které mu předcházejí, opravdu škoda. Jako by se tentokrát Brown rozhodl šokovat čtenáře za každou cenu. Nebo jen neodhadl tu správnou míru? Inu, stane se.

 

Počátek, zatím poslední Brownův román s Robertem Langdonem, už ale dopadl o poznání lépe, z mého pohledu dokonce výtečně. Jeho děj se tentokrát odehrává ve Španělsku, kdo se ale těší na zápletku tepající tamní politickou situaci (katalánský boj za nezávislost), bude zklamán. Brown tentokrát hledá odpovědi na dvě otázky, které jsou tak staré jako samo lidstvo: Kdo jsme? A kam směřujeme? A toto hledání je velmi vzrušující, přičemž odpovědi, jež autor tentokrát nabízí, rozhodně mají něco do sebe. Čímž ale rozhodně nechci říci, že by Brown přišel na něco, nač nepřišli lidé, kteří jsou v této věci povolanější než on.

 

Dana Browna jsem nikdy nepovažoval za umělce. Pouze za řemeslníka, dá-li se to tak říci. Ovšem řemeslníka mimořádně šikovného, řemeslníka, který si vždy dokáže najít zajímavé téma a poutavě jej zpracovat. A to i navzdory skutečnosti, že postupuje stále podle téže šablony. Lze pochopit, že se Brownovy knihy nelíbí každému. Ostatně jen málokterý jiný spisovatel je dnes zahrnován takovou přízní a zároveň nepřízní jako Dan Brown, který letos v červnu oslaví své čtyřiapadesáté narozeniny. A který mezi oběma břehy úspěchu proplouvá se stejnou lehkostí, s jakou píše své romány. Snad se už brzy dočkáme dalšího...

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB