Beletrie k poučení


Šimeček výřez přebalNebrala jsem tu brožurku s názvem Manifest (ne)přizpůsobivosti do rukou se zvláštním potěšením. Říkám brožurku, neboť tak nějak formátem i úpravou působí. Vzala jsem ji ke čtení proto, že znám autora, Filipa Šimečka, je ročník 1985, svěží mladý muž, pedagog, bývalý knihkupec, publicista.

 

 

Jinak se na tu knížku dívám po přečtení. Chytla mne, četla jsem ji jedním dechem, byť nemá zvláštní zápletku ani dramatickou linku, dokonce ani téma, které by bylo něčím atraktivní. Ale je. Kdo potřebuje mít jasno v oblasti jejích reálií, přijde si na své. Knížka mě vtáhla, je vskutku čtivá a hlavně, autor píše zasvěceně, nemlátí prázdnou slámu.

 

Hned jsem se v knížce našla. Věty „Protože jste nám loni pomohli vyplněním dotazníku, dovolujeme si vám nabídnout“ nebo „Protože jste náš dobrý zákazník, posíláme vám…“ dobře znám a vím, jak jsem vždycky při tomhle telefonu naštvaná, protože to nebývá pravda.  Šimeček ví, odkud ty věty pocházejí, zná filozofii podobných „firem“, ví, že v téhle džungli je možné všechno, Šimeček přeballež, podraz, ví, že tam pracují většinou lidé, kteří zoufale potřebují peníze a třeba přijmou i práci být Ostravákem – sprejem si nastříkat šaty, ty potom smrdí šnapsem a úmyslně obtěžovat cizince, protože, a věřte, zní to logicky, Plzeň jim nabídne pivo, Pardubice perník a Ostrava páchnoucí pobudy. Jinak by prožitek hostů moravskoslezské metropole nebyl autentický.

 

Šimeček je v obraze, jeho hlavní hrdina, Operátor 13, Podkladový konzultant nebo individuum č. 1984B hledá práci, byť už jednu má, možná dokonce dvě, ale ze všech výplat dohromady není schopen zaplatit ani nájem. Tak hledá a odhaluje podivnou, dalo by se říci zločineckou logiku zaměstnavatelů, ukáže i smělost těch, kteří proti ní chtějí z očí do očí bojovat, ale nejde to, tihle mafiáni jsou zatím všemocní a neprůstřelní, nelíbí-li se ti to, běž… obvyklé zaklínadlo… Právo? Morálka? Čest? Spravedlnost? Nebuďme naivní. Šimečkův literární subjekt (s titulem magistr) se zkouší kloudně obživit, ale nemá úspěch, nakonec se chce uchýlit k psaní, píše na zakázku články na různé „internetové weby“, ale zasahování do textů, změny významu apod. jsou pro poctivého psavce nepřijatelné. Zkouší se napojit na firmu, kde se za peníze píší seminárky, diplomky, disertačky, ale běda, všude zvůle, vychytralost, okrádačka. Povědomí o skutečných hodnotách však neztrácí, soukromé vztahy hlavního hrdiny jsou vřelé, plné důvěry a pochopení. Věříme mu. Jeho žena Marianna je vysokoškolačka, právě na stáži v Holandsku, další ženské postavy se míhají tak rychle, jak rychle se otvírají dveře navštěvovaných firem.

 

To všechno je stylisticky perfektní, nic mě při čtení nerušilo. Pointa je promyšlená, nasazuje knížce korunu. Dočítám s uspokojením, že hlavní hrdina knihy (v celém textu nenajdeme jeho jméno) napsal dobrý rukopis, ale kdo inkasuje? 

          

Knížky s podobným zaměřením bývají sice vynalézavě kritické, avšak často literárně pod psa, většinou je hned odkládám. V případě Filipa Šimečky a jeho Manifestu (ne)přizpůsobivosti jsem neprohloupila.

 

 

Nakladatel: Petr Štengl
Rok vydání: 2017 (1. vydání)
Počet stran: 88 stran
Vazba knihy: brožovaná
ISBN: 978-80-87563-57-1

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB