Rothova varianta Kafkovy Proměny

Email Tisk PDF


roth výřez přebal„Muselo se stát Toto, abych zjistil, že se těším nezdolnému duševnímu zdraví.“ Str. 24

 

 


Před pár lety konečně česky vyšlo Rothovo Ňadro. O té knize bylo popsáno už moře papíru, stejně jako o Rothovi, ale několikařádkovou úvahu si přesto dovolím.


„Ženy závidí mužům penis. Víc anebo méně. I víc anebo méně vědomě.“ Právě tento výrok je místo, odkud se odvíjí ta část Rothových úvah, která ho dovedla k sepsání Ňadra.


Alfa samec Philip Roth je šikovný a nejspíše si tehdy položil už vzápětí tyto tři logické otázky: „A chlapi? Co my? Závidíme ženským vagínu či ňadra?“


Ještě mu tenkrát, připomínám, nebylo ani čtyřicet a patrně někdy během souložení jej napadalo: „Zrovna jsem penis. Skoro jen. Anebo snad při sexu sofistikovaně přemýšlím?“


Přemýšlel, anebo potom, i napadlo ho: Co napsat román o muži, který se přes noc stane údem?


Proč bych i tuto knihu ke svým předešlým nepřifařil?


A nebyla by horor?


Udělal to a známý hrdina Kafkovy Proměny prodělal proměnu přes noc, takže i Roth se (furiantsky) rozhodl, že transformaci nastartuje půlnocí. Na straně 9 doslova vypráví:roth přebal


„Odbíjela právě půlnoc, kdy v hororech běžně nastává čas proměn – a v New Yorku navíc doba, kdy člověk jen těžko sežene doktora.“


Tolik tedy na úvod, ale nyní nechme plavat veškeré nepřístojné spekulace a spokojme se se zjištěním, že proměnu v obří penis spisovatel po zralé úvaze zavrhl a nahradil ji transformací svého osmatřicetiletého hrdiny (o výšce 183 centimetrů) v ňadro (o délce 183 cm). Ale pozor. Neznamenalo to, že by hrdinovi i přiřkl ženské cítění. Prs místo toho vybavil ohromnou bradavkou a v roli nového Samsy se i dál vnímal co lačný penis.


Nu, a nejen z toho důvodu, že Roth začal vyprávět odbíjením oněch půlnočních hodin, řadí dnes Stephen King Ňadro mezi (asi tak) padesát nejpůsobivějších hororů druhé poloviny 20. století. Sice je možné, že ve své knize Danse Macabre jmenuje tu knihu i z poněkud „akademických“ důvodů (a totiž proto, aby vůbec získal šanci „napasírovat“ slovutné Rothovo jméno mezi autory literatury spíš jen populární, ne-li přímo brakové), ale řekl bych, že Ňadro možná místy obsahuje i humor (jako jest při jistém úhlu pohledu humorná Proměna), nicméně hrůzy a tragiky generuje tisíckrát víc. A jsem i názoru, že nebylo třeba nic vysvětlovat. Roth možná nemusel říkat, z čeho proměna pramenila, a skutečně příčiny naznačuje leda vágně. Ale... naznačuje je a dokonce vysloví části vědeckých teorií - a rozebere skrz ně jak psychické pozadí věci, tak aspekty podobné tomu, co nacházíváme v lékařských diagnózách. Konkrétně mluví o endokrinní imbalanci a...


Zde je to však jedno. Přesto... Stejně jako Proměnu lze tudíž tenhle příběh zařadit nejen mezi horory, ale i do poličky se sci-fi. Ač...


Vezmu-li odvedle H. G. Wellse, Roth na něj překvapivě nemá. I on sice umí věrohodně a s logickými důsledky vylíčit vsazení něčeho nereálného do všednodenní reality, ale srovnám-li Ňadro s nezapomenutelným románem Neviditelný a i jen s Podivuhodnou návštěvou, H. G. podle mého názoru triumfuje. I tu mořskou pannu, i anděla s křídly uměl vklínit do našeho světa s grácií, geniální samozřejmostí a nonšalancí. Kdepak; na to Roth nemá.


Je ovšem fakt, že možná ani mít nechce. Jednalo se mu tedy „o víc“? O čempak, k čertu, tohle šílené Ňadro je?


Také o tom, co máte říkat, když jste za blízkým v nemocnici. Rovněž o tom, co máte vyprávět, když chodíte za starým rodičem do domova důchodců. A když tam chodíte opakovaně. O tom, jak mluvit s člověkem na lůžku, když není naděje. O tom, jak lhát. A kniha Ňadro vypráví též o tom, nakolik jsme během podobných návštěv herci.


A právě prostřednictvím návštěv u „Rothova Řehoře Samsy“ je na minimálním prostoru předvedena úzkostná, o to však skutečnější otcovská láska. Ta, která se (jakkoli to zní neuvěřitelně) strachy hned tak nerozpustí před synem ve tvaru giga-prsu, kolébajícího se v nemocniční síti! Což je asi taky nejhezčím přínosem této knihy.


A Roth? Dodejme, že svému hrdinovi sice odebral po proměně zrak, nikoli ale sluch, řeč a chtíč. A Ňadro není jen kuriozita, jak nám tvrdili za socialismu. Ani nejde jen o banální parafrázi Proměny (a Gogolova Nosu) a celek obsahuje i jeden skutečně vynikající zvrat.


Jaký? Následkem jedné z návštěv se Rothův hrdina začne celkem logicky domnívat, že přece jenom není ňadrem, jak jej od začátku všichni ubezpečují, ale „jen“ šílencem, který si vše představuje a fakticky halucinuje. I sluchově. Co v tu chvíli udělá? Vitálně, s čistou myslí začne s onou fixní ideou bojovat a pravdu hledá právě u otce.


A co myslíte, že mu hodný tatínek poví?


Působivými aspekty novely jsou však rovněž úvahy o smysluplnosti studia za podobných okolností a náš hrdina tu sice poslouchá z desek Shakespeara (a zde si Roth neodpustí ódu na ještě tehdy žijícího Laurence Oliviera), ale... Což má analyzování dramat pro obří prs smysl?


Mám-li k Ňadru výhrady? Chybí tu Bůh a za druhé... Sice není mnohomluvné (jako některé jiné Rothovy knihy), ale... Pochopil jsem zde důvod, proč Rothovi asi nikdy neudělí kýženou Nobelovu cenu za literaturu.


Mohou za to, mám pocit, ty sekvence jeho knih, které jsou možná jen provokací kvůli provokaci (a vyšším prodejům). Posuďte však sami, neboť Rothova Řehoře ocituji:


„Hodlám vydělat balík peněz, kamaráde. Myslím, že to nebude obtížné. Když dokážou stadion Shea naplnit Beatles, proč bych to nedokázal já? Budeme to muset spolu promyslet, ovšem k čemu bylo veškeré naše vzdělání, když ne k tomu, abychom se takové věci promýšlet naučili? Číst další knížky? Psát další literárněkritické stati? Další kontemplace vyšších věcí? Co takhle kontemplace nižších?


Vydělám stovky tisíc dolarů – a pak si pořídím děvčátka, dvanáctileté a třináctileté holčičky, tři, čtyři, pět současně, nahé, chichotavé a všechny najednou mi budou lízat bradavku. Chci je od rána do večera, dychtivé zvrhlé holčičky, budou mě lízat a sát, dokud se úplně nerozpustím blahem. A že je dokážeme najít, to víš taky. Když je dokážou najít Rolling Sones, když je dokáže najít Charles Manson, tak jich nejspíš pár při našem vzdělání najdeme taky.“


Zrovna tak je pak otázkou Ňadra pointa. Představuje ji totiž báseň Starobylé torzo Apollóna (1908) od Rilkeho a interpretována byla v této situaci už několika způsoby. Těžko bych některý ale vybíral a kdo ví, třeba ani nemám nárok je probírat. Zrovna ženská ňadra mě zajímají víc esteticky než eroticky.

 


Philip Roth: Ňadro. Přeložil Jiří Hanuš. Mladá fronta 2015. ISBN 978-80-204-3842-3

 


Citace
Bohužel to, co se se mnou stalo, dosud nikdo nikdy nezažil: vymyká se to chápání, vymyká se to soucitu, vymyká se to komice. Jistě, existují lidí, kteří tvrdí, že jsou na pokraji konečného vědeckého vysvětlení; také existují lidé, kteří mě věrně navštěvují, projevují mi soucit, jenž zjevně nezná mezí; a pak tam venku ve světě existují další – proč by neměli? -, kteří se nedokážou ubránit smíchu.


A já jsem s nimi občas zajedno, abyste věděli: rozumím jim, cítím s nimi, chápu, co jim na tom připadá jako žert. Ale nečiní mi to žádné potěšení. Kéž bych se tak dokázal smát déle než několik vteřin – kéž by můj smích nebyl tak krátký a trpký. Ale právě na další radostný smích se možná můžu těšit, pokud ve mně v tomto stavu dokážou lékaři udržovat život a pokud to já po nich i nadále budu chtít.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB