Mistr zvuku v čele Revoluce! podle Binara

Binar výřez přebalSpolečenské změny visí ve vzduchu a je jen otázkou času, kdy se objeví vůdce, který stane v čele revoluce a nespokojený Lid přivede do nových časů. Ale ještě než k tomu dojde, Dušánek Beránek, mistr zvuk z rozhlasu, stane před soudem obviněný z vlastizrady, neboť při náhodné kontrole objeví dvojice policejních strážníků v jeho botách revoluci. 

 

 

 

Nový román významného tuzemského spisovatele Ivana Binara (*1942), nazvaný lakonicky Revoluce! (Pulchra 2017), působí na první pohled jako kafkovsky-humorný výlet do světa zbytečně nelidského policejního a soudního systému v jakési dystopické, ale nepříliš vzdálené budoucnosti naší republiky. Pomalejší komorní začátek ale rafinovaně přechází ve svižné románové vyprávění o jednom krvavém společenském převratu, které obsahuje všechny ingredience potenciálního hollywoodského trháku – lásku, zradu, zlobivé děti i ruského cara.

 

Děj se v první části (nazvané „Před“) točí kolem zmiňovaného Dušánka Beránka, jehož jedinou zvláštní schopností je dar výtečného, ale selektivního sluchu, Binar přebalkterý mu umožňuje v podstatě jenom jedno – přeslechnout ve většině případů vážnost problémů, do kterých se dostal. Šestatřicetiletý Dušánek, jehož největším dosavadním prohřeškem byla neochota pomáhat mamince s klepáním koberců, čelí vykonstruovanému soudnímu procesu s naivní vírou v příčetnost a soudnost světa, ve kterém žije. Ten ovšem na Dušánkovu faktickou nevinu nebere žádný zřetel.

 

V druhé části knihy („Po“) začíná ta pravá revoluční jízda, na niž si autor v předchozí části pečlivě poskládal družinu hrdinů, kteří jsou natolik nesourodí, co se týče motivací i vlastností, že s nimi může dokázat cokoliv. Včetně svržení režimu.

 

Vypravěč v mnohém mentálně zrcadlí hlavní postavu – k vylíčeným událostem přistupuje bez přílišného hodnocení nebo citovosti, ale popisuje je s jakýmsi naivně přímým pohledem na svět a uvádí tak čtenáře do pravidel fungování společnosti, ve které se román odehrává, a zároveň baví nezřídka čistě slovním humorem.

 

Podobně jako v Binarově zřejmě nejznámějším díle – novele Jeníkova práce (1996) –, i zde stojí hrdinové proti dobře šlapajícímu soukolí systému, nad kterým zdánlivě nemají se svou nicotnou silou žádnou šanci zvítězit. Ale oproti temnější Jeníkově práci v Revoluci! pro jejich dobro pracují šťastné náhody a humorné zvraty, jakoby se osud jejich světa odvíjel nikoliv podle předpokládaných logických kauzalit, ale podle toho, jaké řešení situace by mohlo vyústit v nejzábavnější zvrat.

 

Binar v pečlivě konstruovaných kulisách s jistotou vodí své postavy – spíš figurky, než propracované charaktery –, z nichž každá má své místo v revoluční mašině, kterou shodou šťastných náhod uvedou do pohybu. A i když na samotném konci i tahle revoluce poněkud nepřekvapivě pozře svoje děti, cesta, kterou skrze ni čtenáře provádí, je příjemně promyšlená, zábavná, a především groteskní v obou významech tohoto slova – nejen směšná, ale i podivná a bezstarostně brutální.

 

Z pravidel lehce posunuté reality, ve které se kniha odehrává, vychází nejen většina humoru příběhu, ale i občasné mrazení a pocity nepříjemné tísně – a to ve chvílích, kdy takřka slapstickově drastický svět, plný kutálejících se čerstvě popravených hlav, začne v určitých rysech až nepříjemně připomínat ten náš současný. Ať jsou to jízlivé politické postřehy o hradních poskocích, kteří fakticky prezidentují víc než prezident, nebo třeba nepříjemné zákonitosti o fungování Lidu, jenž v románu tvoří jakousi jednolitou masu plebsu, jehož ochotu k revoluci odstartuje až zrada národem milovaného hokejisty, který proti vlastnímu týmu nastoupí v dresu Pobřeží slonoviny, protože líp platí.

 

Úskalí mnoha současných knih, které se pokoušejí satiricky komentovat stav dnešní společnosti, spočívá v tom, že stačí, aby uplynulo pár let, a mnohé z jejich humoru vyčpí nebo se stane pochopitelným jen pro pamětníky doby jejich vzniku. U Revoluce! se, troufám si tvrdit, povedl opak. Skvěle odpozorované nešvary státního aparátu, transformující se demokracie i lidských povah jsou sice nepříjemně povědomé, ale zároveň natolik obecně platné, že budou srozumitelné nejen letos či za rok, ale třeba až do příchodu příští revoluce…

 



Ukázka z knihy:

Dušánek nechtěl, aby ho u soudu někdo obhajoval. K čemu je obhájce nevinnému? Vždyť se ničeho nedopustil, obhájí se sám. Řekne jim, jak to bylo s těmi botami doopravdy. Přece nebude sám sobě něco strkat do bot, když jde na procházku jarním lesem. A ještě k tomu revoluci! Copak je blázen? To musí pochopit každý. K čemu je dobré okrádat zaneprázdněného advokáta o čas? Vždyť může být jinde užitečný. - Bývala by to docela rozumná úvaha, kdyby v tom Dušánek nevězel po uši. Přidělili mu obhájce ex-offo, a basta. Basta fidli!

 

Jmenoval se Matyáš Bruder, měl pět dětí a musel je uživit. Byl to fikaný fiškál a dobře věděl, co ještě lze a co už není možné, i kdyby se jeden rozkrájel. Dobře věděl, že případ revolucionáře Dušana Beránka, bývalého mistra zvuku, je už rozhodnut. Rozsudek je napsán, i když není ještě na papíře. Jakápak obhajoba! Obviněného navštívil jenom jednou, po uzavření vyšetřovacího spisu, protože to byla jeho povinnost.

 

„Ještě nic není ztraceno, pane Beránku. Vždyť ještě nevisíte, hlavu máte stále na krku pevně přirostlou,” řekl Dušánkovi muž, který vstoupil do kobky nula nula šest s objemným fasciklem papírů pod paží. „Jsem doktor obojího práva Matyáš Bruder, váš obhájce.”

 

„Dušan Beránek, mistr zvuku.”

 

„Já vím, já vím, máte to napsáno zvnějšku na dveřích pod číslicí nula nula šest, jenže bez toho mistra zvuku, zato tam máte napsáno obviněný, a proto jsem tady. Ale vbrzku se to změní, jakmile vám žalobce doručí obžalobu, bude z vás obžalovaný. A pak, ani se nenadáte, budete odsouzený. Na to vezme jed.”

 

„Já nepotřebuji, pane obhájce, obhájce, při vší úctě k vaší profesi, vždyť jsem se ničím neprovinil,” usmál se Dušánek na právníka, který mu připadal trochu potrhlý. Není divu při pěti dětech vedených neautoritativní výchovou alternativní manželky, při dětech nezvedených. 

 

 

Nakladatel: Pulchra

Rok vydání: 2017 (1. vydání)

Počet stran: 336 stran

Vazba knihy: brožovaná

ISBN: 978-80-756-4024-6

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB