Roku 2017 vyšel další svazek Sebraných spisů Ladislava Klímy

Tisk
Share on Myspace

 

Klíma výřez spisy 3 přebal - kopieOpravdu vyšel a radujme se tedy, skutečně je tomu tak, i vyberu úvodem pár Klímových více i méně provokativních myšlenek:

 

 

„Co je nejvíce solí v oku každého státníka? To, že nelze zabavit citáty ze slavných mrtvých mužů.“

„Jedna ze základních otázek: má být duch mužem či dítětem?“

„Máš-li velmi vážné vzezření, stačí, aby ses – ne pousmál – jen ušklíbl na lidi, a získáš si jejich srdce.“

***

 

 

Kdož ví, zda si Ladislav Klíma nepoznamenal naposledy uvedenou sentenci po nějakém zadumání se nad osobností slavného klauna Bustera Keatona! A jistě, Klíma spisy 3 přebal - kopiezdá se vám to spíš méně pravděpodobné. Já však říkám: „Vyloučené to není.“ A osm set čtyřicet stran má celý náš třetí svazek Spisů, který byl ovšem vydán teprve jako čtvrtý (z celkových šesti). A vynořil se víc než dvacet let poté, co Spisy vkročily do světa čtvrtým svazkem Velkého románu (1996).

 

Už léta sice byl ohlašován pod (poněkud delším) titulem Philosophica žurnalistica, ale nakonec došlo na bezprostřednější název: Svět atd. Proč? Právě těmihle slovy už těžce nemocný Klíma označoval svou prvotinu Svět jako vědomí a nic a zde ta slova vymezují celý okruh jeho publicistiky a filosofování.

 

První část svazku přitom zahrnuje kritické vydání prací Klímou samým knižně (oddíl I.I) anebo časopisecky (I.II) publikovaných (469 stran), zatímco ta druhá předkládá texty z pozůstalosti. Ať už ucelené (II.I) či jen zlomkovité (II.II); a vlastní Klímovy práce v knížce přitom dosáhnou až na stranu 663. Za tou pak následuje neméně poutavý poznámkový aparát.

 

Klímovy texty k nám doputovaly v nikdy ještě nezveřejněných podobách a vyčištěny od chyb, o kterých sice povětšinou věděl, co však mu to bylo platno! Už většinou nemohl nic dělat, i bohorovně ony nedostatky ignoroval. Úpravy jsou však tady a samozřejmě je provedla Erika Abrams, a to jak s přihlédnutím k časopiseckým různočtením, tak s přihlédnutím ke všem dochovaným rukopisům.

 

Vedle tří knih vydaných už za Klímova života (1904, 1922, 1927) smíme tak studovat i sedm dalších textů z dobového tisku (např. Trvání po smrti a Neodporovat zlu), čtyři hotové práce, které se do tisku z různých příčin nedostaly (včetně Pojednání o Ospravedlnění dobra od Vladimíra Solovjeva), a konečně dvacítku tors rozličného stupně rozpracovanosti (O Jihočeších, Budoucnost české literatury, Budoucnost Israele, O proletariátu či myšlenky k nedokončenému traktátu Primát Snu).

 

Ladislav Klíma totiž plánoval i knihy o české a židovské otázce, přičemž za podstatu židovské nátury měl dle očekávání a zcela správně vůli.

 

A jistěže i koncentrované dosahování cílů.  „Hledí-li člověk na Žida, ještě více na židovskou ženu,“ napsal, „má často náhle illusi, ne na člověka že hledí, ale do nesmírných dálek, ztajemnělých melancholickými mlhami; má dojem, že Žid musí vskutku vidět krajinu, ozářenou plným sluncem, jako ji Arijec vidí při tříčtvrtečním zatmění slunce; a cítí, že nejen není oprávněn, Židy soudit, ale ani o nich soudit.“

 

Po Velkém románu, denících (1) a dopisech (2) zbývá tudíž vydat „už jen“ Romaneta a novelly (5) a Dramata (6) a osobně v nejmenším nepochybuji, že na to dojde. Nejdéle během deseti dalších let. Živě, i když bezděky, si přitom vzpomínám, že jsem první z těchto svazků půjčil básníku Josefu Hrubému, jenž za knihy docela správně nikdy moc neutrácel. A stále vidím, jak mi knihu vrací - s poněkud otřeseným a až nesouhlasným výrazem v dobrácké tváři. Rovněž on však si (a navzdory veškerým svým výhradám ke Klímovu způsobu života) uvědomoval pravdivost filosofova postřehu, který se roku 2017 ocitl na 211. stránce třetího svazku: „Skutečný samotář samotou nejen že netrpí – necítí ani, že je sám, jako zdravý necítí své zdraví. Není mu problémem, samozřejmostí je mu.“

 

A Klíma samotářem i filosofem byl, jak nelze vyvrátit, a už v mládí se, připomeňme, učil německy (právě) četbou filosofů Schopenhauera a Nietzscheho. Dle vlastních slov je oba „zvládl“ v Záhřebu a tímto stylem za půl druhého roku. A zamiloval se je „jako hezké holky“.

 

Zatímco druhý z nich prý Ladislava víc „povznesl a posílil“, Schopenhauer jej víc naučil.

 

Ale závěrem nalistuji na str. 468 něco obyčejnějšího. Pár Mistrových odpovědí na anketní otázky časopisu Tribuna z 1. 1. 1926. „Kterých 5 knih byste doporučil našim politikům?“

 

„Žádnou. Protože neumějí číst, a kdyby uměli, ani by je nenapadlo mařit čas takovou zbytečností.“

 

Ladislav Klíma: Sebrané spisy III. Svět atd. Uspořádala, k vydání připravila, poznámkami opatřila a sazbu zhotovila Erika Abrams. Redaktor Jan Šulc. Vydal Torst. Praha 2017. 840 stran. ISBN 978-80-7215-560-6

 

 

Ukázka

 

V hospodě

Mlč tam důsledně – a budeš hlupec nebo fouňa nebo obé. Mluv o vyšších věcech, - k nimž běžná politika patří jako vepřík do korunovačního sálu -, a vychloubáš se jen svou hloupou učeností. Zavři v napjatém přemýšlení oči, - a spíš, jsa patrně opilý. Přeslechni otázku, která mohla být člověkem, na nějž ani nehledíš, adressována stejně na kohokoli jiného jako na tebe, - nebo nevěz, čta, o čem se vedle mluví -, a jsi přiblblý. Pohlaď v zamyšlení tácek pod svým pivem, - není pochybnosti, že chceš smazat pár čárek. Piš – samozřejmě zachycuješ jen genialní hovory kol tebe a dostaneš plno nabídek, že vylíčeny ti budou životy přítomných, abys udělal z nich romány. Kresli a náhodou na někoho popatř: beze sporu kreslíš jeho velezajímavý visage. Počítej něco na papíře, a jejich první myšlenkou je: koho chce ošidit? Komponuj, dávaje si prstem takt – a jsi potrhlý. Přejdi párkrát sem tam lokálem, - a utekl jsi z Kosmonos; za tichého blázna budou tě ostatně považovat ve všech těchto případech, vyjma ten s táckem a s počítáním.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 03 Leden 2018 10:22 )