Recenze: O hodnotách

Kučerová výřez přebalVelmi potřebná reedice, tak by se dalo nejstručněji charakterizovat nové vydání zásadní publikace prof. Stanislavy Kučerové, letošní devadesátnice, emeritní děkanky Pedagogické fakulty MU Brno. Kniha nese jednouchý a všeříkající název Člověk – hodnoty – výchova. Přeloženo do delšího souvětí: Jaký význam má pro člověka vytváření hodnotových vzorců a jak se na něm může podílet výchova. Nebo také: Kam se dnes (podotýkám, kniha byla poprvé vydána už v r. 1996, ale její závěry neztratily nic na platnosti, spíše naopak) vytratily základní a až donedávna nezpochybňované etické a hodnotové etalony a kam se řítí svět, když se neřídí hodnotovými vzorci?

 

 

Kniha nese příhodný podtitul Kapitoly z filosofie výchovy, neboť autorka je pedagožka a z tohoto oboru ve své práci vychází, avšak jeho schematicky chápané dimenze překračuje právě směrem k širšímu porozumění světu, k filosofii, dokonce i praktické filosofii žití a jednání. Je pochopitelné, že v knize najdeme zásadní kritiku oněch „nových“ bezhodnotových časů, avšak není to kritika pro kritiku. Je to velmi korektně a deskriptivně věcně obnažená slupka líbivé současnosti, pro niž možná víc než kdy jindy platí ta věta z pohádky o Harry Potterovi: „Přichází čas, kdy je třeba se rozhodnout mezi tím, co je správné, a tím, co je snadné“.

 

Autorka člení knihu do logicky navazujících kapitol. Nejprve kapitola antropologická: co je člověk - biologicky, kulturně, sociálně, dokonce civilizačně?

Kučerová přebal

Kapitola druhá, axiologická: „Svět lidského chtění“. Co jsou hodnoty, jak vznikají, co, jak a proč vůbec hodnotíme, jaké jsou druhy hodnot (a v podtextu: jak se žije bez nich)?

 

Kapitola třetí, etická. Jakou roli má morálka, mravnost, etika ve světě hodnot, v soustavě hodnot, ve tvorbě hodnotových norem a dimenzí? Mluvíc o etice, těžko se autorka může vyhnout ošidné otázce: co je dobro? Za sebe bych možná připojil podotázku: je dobro a svoboda v protikladu? A pokud ano, kdy, proč, co z toho plyne? A co má vyšší hodnotu? Svoboda, či dobro? Nicméně kapitola pojednává o výchově k dobru, jistě by uměla být o řád objemnější a odpovědět na víc otázek. Vystačme si s konstatováním, že dobro bez svobody si nelze představit. Proto je na místě i výchova ke svobodě, protože svoboda s sebou nese nedílně i odpovědnost. A to je přece jedna z podstatných lidských a civilizačních hodnot!

 

Kapitola čtvrtá – estetická, aneb Krásno v soustavě hodnot. Jestli totiž na něčem kolem nás vidíme nejtransparentněji rozklad hodnotových systémů, pak je to právě svět „krásna“. Ne nadarmo Umberto Eco studoval paralelně dějiny krásy a dějiny ošklivosti, a o obém vydal pak ve stejnojmenných knihách náležitý počet. Jenomže tady se bavíme ještě o jiném, rovněž už dávno Ecem (např. v knize Skeptikové a těšitelé) popsaném aspektu, a to je pseudokultura soudobého komerčního („televizního“, „mediálního“) světa. Kučerová problém otevírá z pohledu pedagoga, odpovědného za to, čemu pak produkt výchovy bude ve svém životě říkat „vkus“ či „krásno“, chcete-li. Z druhého konce by k tomu své mohl velmi příhodně říci francouzský filosof Gilles Lipovetsky (kolmý pád estetiky spolu s etikou a odpovědností jakožto nezbytnou složkou budující společenskou kohezi popsal z různých úhlů v knihách Éra prázdnoty, Paradoxní štěstí, Věčný přepych, Říše pomíjivosti či Soumrak povinnosti).

 

A konečně kapitola pátá – kulturně pedagogická. Shrnující vše podstatné ze zjištění předchozího studia a analýzy v jeden kompaktní celek, který určuje kulturální dimenzi chování člověka – podle přijatých hodnotových etalonů. Není náhodou, že zde autorka cituje politologa Zbigniewa Brzezinského: „Bez kontroly. Chaos v předvečer 21. století. Všeobecný pokrok 20. století nebyl provázen pokrokem morálky v politice. Morální zmatek nepřispívá k pochopení dějin. Došlo ke zhroucení téměř všech tradičních hodnot. Étos konzumu se vydává za náhradu etických norem. Dezintegrující síly vytvářejí životní styl individuálního sebeuspokojení bez morálních zábran“.

 

Ano, není to optimistický závěr. Ale jedna kapka nepříjemné pravdy má větší cenu než hektolitr pohodlné lži. Podíváme-li se (jakkoli nemilé) pravdě do očí, pořád ještě máme šanci najít cestu z pasti. Hodnotová slepota vede do otroctví.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB