Třetí medicína

Email Tisk PDF


Ždichinec 3 medicina výřez přebalPracoval v nemocnici i ve vědeckém výzkumu, jako odborný lékař pracuje v ordinaci dodnes. Za léta své praxe poznal mnoho lidských příběhů a neobvyklých průběhů nemoci i způsobu uzdravení, ale nevyhnutelně i konec života v případech, kde už medicína nebyla schopna pomoci.

 

 

Lidský život je svým biologickým programem, uloženým v dědičných vlohách – genech, limitován, ale lze ho do určité míry prodloužit. Má tedy smysl hledat a objevovat nové cesty a možnosti, jak učinit pozemský život lepším. Z této myšlenky vychází kniha Třetí medicína doktora Bohumila Ždichynce, která čtenářům předkládá perspektivy nové medicíny přinášející možnost lepšího zdraví v měnícím se světě (v informacích a radách na podkladě dotazů pacientů, s uvedením zajímavých příběhů a případů z lékařské praxe).


Objemná (přes 500 stran), obsahově nabitá publikace, čítá 46 kapitol a podává široký obraz počínající vnímáním podstaty života, přes projevy nemoci, možnosti moderní medicíny, obranné mechanismy přežití lidstva, sociální stres, sociální choroby a potřebu jejich systémového léčení. Autor rozkrývá řadu otázek a reaguje na ně jako praktický lékař i vědec – dozvíme se např. o Ždichynec 3 medicina přebalmodelování lidského mozku, o renesanci vývoje bioprotéz, o biočipu vyhledávajícím a ničícím nádorové buňky, o využití nanotechnologie v lékařství, o propojení lidské a umělé inteligence, o medicínských mikrorobotech. A nastoluje další témata, na něž lidstvo neustále hledá odpovědi, jako třeba smrtelnost versus nesmrtelnost, jak funguje medicína proti stárnutí, či zdali minul nás biblický věk, nebo je ještě před námi? Co je příčinou stárnutí – je to v genech a metabolismu, anebo existuje ještě jiný princip dlouhověkosti, který neznáme? Je smrt nevyhnutelná? Postmoderní svět je posedlý nestárnutím. Neopotřebí se moderní člověk povrchností? Základem dlouhého dožití je dědičnost a zdá se, že velkou roli hraje i zdravá výživa.


Ostatně genetika zaujímá v knize dost podstatnou část, neboť vědcům nedá spát a nutno dodat, že současné objevy v genetice jsou revolucí v biologických dějinách. Genetická rozmanitost lidstva a veškerý planetární život jsou navzájem protkány miliardami nejrůznějších vztahů. Geneticky jsme na Zemi všichni se všemi spřízněni, ale i přes obrovskou vnitrodruhovou podobnost nejsou lidé geneticky identičtí. Namístě je tudíž otázka: dokráčí lidstvo ke svému počátku a následně zanikne, nebo bude vývoj pokračovat dál?


A to není zdaleka vše. Dalším závažným tématem dnešní doby a doby budoucí se stává např. účinek antibiotik a vznik rezistence k nim. Aneb nic není definitivní, příroda se nedá obelstít a musí vždy kráčet před člověkem – selektivními mechanismy proti antibiotikům vygenerovala multirezistentní bakterie, které v další éře lidské existence přenášejí zdraví lidé jako bacilonosiči. Blíží se postantibiotická éra? A co teprve kmenové buňky, které jako by se staly moderním zaklínadlem. Nahradí klonování transplantace a je naklonovaný jedinec autentickým jedincem? Do světa sci-fi se promítá otázka: osídlí lidské klony vzdálený vesmír? A co když jsme podobnými klony vzdálených civilizací nakonec my sami!


Vraťme se však k samotnému titulu publikace – Třetí medicína. Co tím autor myslí? Odpověď zní: Pod zorným úhlem věčnosti jednou i současná medicína bude minulostí. Nebojme se při současném technologickém vývoji zároveň obrátit k historii a tradici medicíny. Poučme se a vezměme si z historie a tradičních metod to nejlepší, co se osvědčilo. Zkusme z moderního pohledu medicíny přehodnotit a využít prakticky tyto výsledky tisíciletých pozorování. Poselstvím této knihy je trvale udržitelný život s respektováním fyziologických přístupů k zachování a upevňování tělesného a duševního zdraví. MUDr. Bohumil Ždichynec vychází z celostního pohledu na problematiku zdraví a nemoci. Pro dosažení zdravého životního stylu nepodceňuje osvědčené přístupy přírodní medicíny a srozumitelně vysvětluje nové objevy na poli současné medicíny, umožňující přirozenější zásahy do chodu lidského organismu.

 


Třetí medicína, vydal Aesculapus, Praha 2016

 

 

Ukázka z knihy:


Od Golema k robotovi
Golem má ve zmodernizované formě mnoho společného s robotem, jenž se objevil ve slavném filmu Metropolis z roku 1927 od Fritze Langa. Robot je napodobeninou živé dívky, která vede revoluci dělníků a kterou je nutno zpacifikovat, aby se udržel starý pořádek. Metropolis představuje vývoj od golema k robotovi. Společnost je spoutaná moderními technologiemi; dochází k propojení člověka a stroje v představě kyborga. Přízračná je transmise Mariiny duše do její repliky, zatímco dnešní realitě se blíží mechanická ruka doktora C. A. Rotwanga. Sci-fi příběh se mezitím rychle dostává do reálného života.


Magický den ve vývoji moderních robotů - první předchůdce kyborga
Magično je reálné v tom, za co je považujeme, ale za skutečně přelomový, svým způsobem magický den ve vývoji moderních robotů můžeme považovat 24. srpen 1998, kdy si Kevin Warvick, profesor kybernetiky na univerzitě v Raedingu, nechal voperovat pod kůži vysokofrekvenční radio-identifikátor – a označil se za historicky první kybernetický organizmus - tedy za prvního kyborga.

 


Obsahem tohoto pojmenování je seberegulující systém člověk - stroj
Kevin si nechal voperovat pod kůži předloktí sto pinový čip. Byl dlouhý jeden centimetr a obsahoval sto pinů, to je výstupů, na které se musely napojit nervy ze zápěstí, aby z nich bylo možno detailně snímat impulzy. Ve Warwickově domě a laboratoři byly instalovány snímače kódu, které čip vysílal. Snímače předávaly informace počítačům a ty následně zpracovávaly zadané úlohy. Díky důmyslné technologii se tak profesorovi otevíraly a odblokovávaly dveře, bez nutnosti používat magnetickou kartu nebo číslicový kód. S jeho příchodem a odchodem se rozsvěcela a zhasínala světla a spouštěly i vypínaly elektrické spotřebiče v místnostech. Biokybernetická ruka přesně kopírovala sevření Kevinovy dlaně podle impulzů z nervové soustavy, které zpracovával implantovaný čip.

 


Propojení lidské a umělé inteligence
získalo nový rozměr, když čip byl napojen na internet a dostal svou vlastní IP adresu. Tím mohl komunikovat s jinými počítači v síti. Výsledkem byla do té chvíle nepředstavitelná možnost ovládat robotickou ruku na vzdálenost větší než pět set mil. Důležitý byl zpětný přenos informace od ruky k čipu. Nervová soustava byla stimulována zevními podněty a výsledkem určitých impulzů byl intenzivní pocit dotyků na ruce.


Průlomovým poznatkem byl i výsledek pokusu, při kterém vědci na univerzitě v Tübingenu (Německo) zavedli jemnou skleněnou elektrodu do mozku 56letého pacienta, ochrnutého po mozkové cévní příhodě. Elektrodu napojili na počítač, který analyzoval signály z pacientova mozku. Nemocný sledoval kurzor na obrazovce s pomocí biologické zpětné vazby (biofeedback) se naučil pohybovat kurzorem po obrazovce pouhou silou mysli a tak byl poprvé navázán přímý kontakt mezi lidským mozkem a počítačem. Tato technika (tzv. brain gate) se dále rozvíjí a dnes lze umístit několikamilimetrový čip přímo na povrch mozku a pacient je v podstatě schopen řídit všechny procesy ovládané počítačem.


Rozvoj technologií přímého rozhraní mozek-stroj (BCI, brain-computer interface) patří k nejdynamičtějším směrům moderní vědy a techniky. Tyto technologie umožní motoricky hendikepovaným lidem překlenout klasické techniky ovládání počítače, které jsou založeny na svalové aktivitě rukou nad klávesnicí a myší.


Také ve Švédsku a Itálii sestrojili vědci robotickou ruku. Pacientovi, kterému musela být amputována ruka, spojili nervy v paži s čipy v mechanické ruce. Výsledkem bylo, že se z pomocí metody biologické zpětné vazby naučil ovládat pohyby prstů a vrátil se mu do nich hmatový cit.

 


První skutečný kyborg - britský umělec Neil Herbisn
Za prvního skutečného kyborga je považován britský umělec Neil Herbisn, který se narodil do černobílého světa a teprve nyní, v dospělosti, mu umožnil technologický pokrok začít používat k vidění speciální elektronické oko, jímž rozeznává barvy, které sice nevidí, ale rozeznává pomocí sluchu; elektronické oko barevné frekvence přeměňuje na vibrace. Neil sice očima barevně nevidí, ale slyší a díky „třetímu“smyslu, spojujícího sluch se zrakem, dobře vnímá. Neil začal mít barevné sny a vytváří i pozoruhodná díla, například zvukové portréty slavných osob; kromě toho má schopnost vnímat i infračervené a ultrafialové záření, což mu činí dobrodružným nakupování v obchodním domě a tak si nově uvědomuje, že software na jeho hlavě se stal opravdovou součástí jeho těla.


Schopnost proměnit myšlenku v čin umí i umělá inteligence a to díky fázovým rozhraním mezi mozkem a počítačem, která zachycují na povrchu hlavy elektrické signály vysílané mozkem, registrované elektroencefalogramem. Elektroencefalogram odráží pouze střední aktivitu milionů mozkových buněk- neuronů tvořících signál s omezeným prostorovým a časovým dosahem.

 


Mozkové protézy
S těmito technologiemi se někdejší magie stává skutečností.


Vědci na Univerzitě v Kjótu naučili pokusné osoby pohybovat rukama a nohama robota pouhým myšlením; použili při tom speciální helmu snímající elektrické signály z mozku, které zapisovali jako elektroencefalogram. Američtí vědci John Donoghua a Leigh Hochberg z Brownovy univerzity (Providence, Rhode Island, USA) použili zařízení umožňující přímou registraci aktivity mozkových buněk- neuronů prostřednictvím 96 mikroelektrod implantovaných do mozkové kůry pětadvacetiletého pacienta, který před třemi lety utrpěl zranění míchy. Ochrnutý pacient nyní může pohybovat kurzorem na obrazovce, otevřít a sevřít ruku protézy a používat umělou paži prostřednictvím elektrod implantovaných do mozku, které přenášejí vůli tohoto pacienta.

 


Rozhraní mezi mozkem a počítačem (BCI)
je důmyslný komunikační systém obcházející biologické výstupní kanály mozku, to je obvodové nervy a svaly. Na vývoji těchto technologií se podílejí odborníci z vědních oborů matematiky, biofyziky, psychologie, fyziologie a neurologie, nejnověji pak mikroelektroniky a nanotechnologie. Další úspěch jistě přinese vývoj počítačové techniky.


Počítače fungují velkou rychlostí, jelikož elektrické signály se šíří takřka rychlostí světla. Objem informací, které je schopen přenést laserový paprsek, je téměř neomezený. Elektrický tok v počítačích řídí spínače (tranzistory), umožňující zesilovat intenzitu procházejícího elektrického proudu. Počítače se vyvíjejí dnes tak, že dochází k stále větší miniaturizaci počítačových čipů; to je pro představu malá křemíková destička o průměru 20- 30 mm, obsahující stamilióny tranzistorů. Destička se skládá z mnoha vodivých a polovodivých vrstev, do nichž se pomocí UV ozáření (má vlnovou délku 10 nanometrů - tj. deset miliardtin metru) a kyseliny vyleptají tranzistory. Tato technologie, jejíž zjemňování dosud pokračuje, se ovšem nevyhnutelně zastaví u tranzistorů na hranici velikosti atomů, neboť - podle kvantové teorie - začnou z vodičů prosakovat elektrony (princip neurčitosti).


Zdá se, že jasnou nadějí pro rozvoj BCI technologií bude metoda paralelního zpracování dat, tedy podobná metoda, s jakou pracuje při zpracování dat lidský mozek. Počitačové řešení se při tom rozdělí na spoustu drobných částí, které se budou zpracovávat paralelně a pak se znovu spojí.

 


Učící se roboti
Existují již prototypy robotů, snažících dívat se na svět podobně jako člověk. Počitač takového robota nejprve rozloží pozorovanou skutečnost na mnoho skupin dílčích obrazů (Poggiův stroj, USA) a zpracovává je postupně ve vrstvách tak, že připojuje jednu vrstvu ke druhé. Další typ takto koncipovaných robotů, označovaných termínem Lagr (Learning applied to grand robots) má již určitou schopnost se učit a to metodou „pokus-omyl“. Doba, kdy bude možné zcela spojit síť mozkových buněk (neuron) s počítačovými systémy se nezadržitelně blíží.
Jednou bude možné vypočítat složitá zadání prostě jen hlavou, najít v počítačových knihovnách libovolný údaj pouhou myšlenkou, nebo vyléčit nemocné trpící částečnou dysfunkcí mozku. Mozkové buňky (neuron) zpracovávají elektrické impulzy rychlostí pouhých tři sta kilometrů za hodinu, ale paralelně v obrovských neuronových sítích mozku, kdežto v počítačích se šíří signály obrovskou rychlostí světla. Spojení obou předností v přenosu informací má předpoklad zdokonalit potenciální možnosti lidského mozku. Některé elektronické součástky, například tranzistory, jsou již dnes v rozměrech nanodimenzí. Jestliže lidské buňky měří okolo deseti čtverečních mikrometrů, vešlo by se do každé možná více než sto miniaturních tranzistorů.

 


Sdílení operací mezi roboty

Einthovenská univerzita v simulovaném nemocničním pokoji vyzkoušela otevřený systém RoboEarth, v němž roboti budou vzájemně sdílet operace. Zatím je u dosavadních robotů překážkou nutnost programování prakticky jakéhokoli úkonu. V tomto experimentu tato překážka byla překonána sdílením informací mezi třemi roboty. Pacient v pokusu požádal o sklenici mléka, mapovací robot Avi zaznamenal dispozice místnosti včetně polohy postele a tyto informace převzal další robot, pověřený úkolem předat sklenici s mlékem na stolek nemocného. Celý systém je ve vývoji: vedle encyklopedie potřebných informací a „online mozku“ je v jeho databázi i digitalizovaná lidská řeč, takže robotický systém rozumí už jednodušším povelům.


James Barrat, autor knihy „Náš konečný vynález“(Our Final Invention) je přesvědčen, že umělá inteligence bude pro 21. století tím, čím byl parní stroj pro 19. století a elektřina pro 20. století. Usuzuje z faktu, že každoročně se rozpoznávací schopnosti umělé inteligence zdvojnásobí, zatímco lidské zůstávají na stejné úrovni. Podle Neila Jacobsona z výzkumného institutu NASA Singularity University v Kalifornii algoritmy zvyšující umělou inteligenci dosáhnou za deset let takové úrovně, že strojová umělá inteligence překoná tu lidskou.


Například čínská firma Hon Hai z Tchaj-wanu buduje vysoce specializovanou továrnu na roboty, kde budou stroje vyrábět samotní roboti a zastanou tak práci půl milionu dělníků. Již dnes je ale jasné, že bude zapotřebí budovat myslící stroje s takovými bezpečnostními prvky, aby roboti vybavení umělou inteligencí nezískali převahu nad člověkem. 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 07 Prosinec 2017 12:09 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB