Druhé světy jsou ideálním materiálem pro zájem o Lužické Srby

Email Tisk PDF

 

Domašcyna přebalKnižní vydání Druhé světy lužickosrbské spisovatelky Róžy Domašcyny (na fotografii vpravo dole) umožnila českým čtenářům Městská knihovna Vansdorf, která se v posledních letech společně s organizací Společnost přátel Lužice stará o osvětu ohledně vzkvétající české sorabistiky. Knize chybí jen lepší grafická vizáž.

 

 

Druhé světy na sebe, co se týče grafické podoby, upozorňují abstraktními ilustracemi, o které se postarala česká výtvarnice Lenka Vaňková. Ty jsou hezké, ale, pro dětského čtenáře, kterému je podle mého názoru určena první část knihy nazvaná Pohádky, pověsti pozoruhodnosti této lužickosrbské autorky, poměrně nevhodné. Kdyby byly na titulní obálce a v první části knihy použity věcné ilustrace navazující na text, bylo by to, domnívám se, vhodnější. Dětského čtenáře nebo rodiče přemýšlejícího o tom, co jen by své ratolesti dal k narozeninám, k svátku nebo pod stromeček by totiž mohla ilustrace Pintlaška (lužickosrbská obdoba českého Budulínka), nebo třeba Pumpota (hornolužický hrdina, čaroděj a mlynářský krajánek, který za pomocí kouzel trestal mlynáře, jež špatně zacházeli s chasou) na obalu knihy přitáhnout ke knížce více než abstraktní ilustrace.

 

Kromě grafické podoby (pomine-li se, že kniha objektivně působí nízkonákladově) nejde autorům, kteří se na vydání pamětí v současnosti asi nejaktivnější lužickosrbské spisovatelky podíleli, mnoho vytknout. Je trochu škoda, že Druhé světy nemají jasně vymezenou hranici toho, komu jsou vlastně určeny. Již výše bylo uvedeno, že první část knihy „Pohádky, pověsti pozoruhodnosti" je určena především dětem. Druhá „Intimní intermezzo", třetí „Přemostění hlubin" a čtvrtá část nazvaná „Dvoj- a vícejazyčně" je pak určena spíše starším a dospělým čtenářům. Jestli na této nejednoznačnosti, komu je kniha určena, dílo nějakým způsobem tratí, je těžké odhadnout. Samozřejmě, čtenáři, který se o lužickosrbskou literaturu dlouhodobě zajímá, je toto celkem jedno, ale čtenář, který se s lužickosrbským tématem setkává poprvé, může být poněkud zmaten.

 

Výbornou věcí jsou naopak závěrečné poznámky k textům, ve kterých jsou neznalému čtenáři (mimochodem se to výrazně hodí i čtenáři, který se o lužickosrbskou tematiku zajímá dlouhodobě) vysvětleny lužickosrbské motivy. Čtenář se tak může dozvědět o tom, kdo je to nykus, co jsou zač lutkové, kdo jsou to grabi nebo kdo je to zmij a samozřejmě i mnoho dalšího z lužickosrbských realií, s čím našinec v českých končinách nepřijde běžně do styku. Lze se takRóža-Domašcyna mimo jiné dozvědět i to, že hovězí s křenem, o kterém se ve Druhých světech též píše, je sváteční jídlo podávané například na lužickosrbských svatbách.

 

Velmi zajímavou a podnětnou částí je i čtvrtá část díla nazvaná Dvoj- a vícejazyčně. V tomto oddíle je vynikající báseň Cykly, ve které autorka krásně ukázala smutný fakt, a sice to, jak se v několika posledních generacích měnila společenská situace lužické srbštiny coby používaného jazyka.

 

„Druhé světy užitečně rozšiřují naše dosavadní znalosti díla Róži Domašcyny a současné lužickosrbské literatury vůbec. Netroufl bych si soudit, zda i té německé," píše na závěr své kritiky na Druhé světy Jan Vaněk jr. v Česko-lužickém věstníku (číslo 1/ leden 2017). Podle mého názoru to nicméně ani nebylo účelem této knihy. Druhé světy poměrně jasně uvádějí čtenáře do problémů současné lužické srbštiny a lužickosrbské komunity v Německu. Jsou proto ideálním dílem, které může kohokoliv přivést k dalšímu většímu zájmu o nejmenší západoslovanský národ.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 04 Prosinec 2017 12:09 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB