Tak trochu netradiční dialog

Email Tisk PDF

 

Gál Fedor podepisuje svoji knihu foto fb galKaždý z nás se tu a tam setká s člověkem, se kterým se prostě nedá vést smysluplná diskuze. Co nám v takový moment zbývá? Zbaběle prohlásit toho druhého za hlupáka, protože jeho názory se neslučují s těmi našimi, a spěšně opustit místo setkání? A co když má matka Forresta Gumpa pravdu? Pro hlupáka je každý hloupý. (na snímku Fedor Gál, podepisuje svoji knihu)

 

 

Kniha e-mailové korespondence nazvaná Přes ploty (Větrné mlýny 2017) dává tušit, že konfrontace bolí. O to víc bolí střet mezi názorově zcela odlišnými interpretacemi palčivých historických i současných událostí. Kam se může dostat diskuze mezi symbolem občanského aktivismu, disidentem a v neposlední řadě dokumentaristou Fedorem Gálem (*1945), jež je mimo jiné autorem časosběrného dokumentu o popálené romské dívce Natálce, a mladým revoltujícím národním socialistou anonymně vystupujícím pod přezdívkou @Matěj? Těžko si lze představit odlišnější konstelaci panelu diskutujících. A přesto právě tito dva spolu skutečně diskutují už od roku 2009 a nezdá se, že by jim došel motivický arzenál. A že je to dialog vskutku neotřelý a originální, dokazuje množství obálka knihy Přes plotyrozebíraných témat, která jsou přes svoji třaskavost a komplexnost často tabuizována či přehlížena. Namátkou vyberme několik z nich: vztah slovenského „vůdce“ Jozefa Tisa ke Třetí říši a jeho role jako státotvůrce, neustále zpochybňovaná existence holokaustu (především v americkém mediálním kontextu) a vnímání židovství jako společenství, náboženství, rasy i národa, který svou činností intenzivně bránil vzniku stabilních národních států, podobenství mezi vztahy Němců a Čechů za První republiky a současnými vztahy Maďarů a Slováků, vznik a vzestup extremistických politických stran u nás i na Slovensku (Okamura, Konvička, Kotleba), role Ruska na geopolitické mapě v 21. století. Nezůstávají však pouze u těchto aktuálních společenských problémů. Oba dva autoři o sobě mezi řádky vypovídají tím víc, čím více se jejich korespondence rozrůstá do obsahové šíře. Existenciální krize přicházejí nehledě na intelektuální vyspělost, život semílá svými kolesy všechny bez rozdílu. @Matěj ztrácí jednu práci za druhou, a musí se tak neustále stěhovat do ciziny a zase zpět na Slovensko. Fedor Gál pociťuje stáří nejen v konfrontaci s mladým a argumentačně schopným @Matějem.

 

Formát e-mailové rozpravy se jeví jako velmi vhodný pro vyhrocené názorové spory, kterých v knize najdeme vskutku bezpočet. Ona třaskavost témat, věkový rozdíl a naprosto odlišná životní zkušenost zákonitě staví barikády a bariéry mezi oba diskutéry. Avšak jejich vzájemná otevřenost, schopnost empatie, možná tolerance, ochota vůbec tuto diskuzi vést, nenechat se uzavřít do sociální bubliny, která již ze své podstaty není schopná přijmout odlišný názor, než je ten můj, testuje hranice dialogu až k jejich limitním hodnotám. Jak prohlásil T. G. Masaryk: „O hranice se nevyjednává, o ty se tvrdě bojuje.“ A tento tvrdý souboj o hodnoty, souboj, který se blíží k nejzazším hranicím dialogu, může sloužit jako prevence před boji, které by nastaly, kdyby tento dialog neproběhl. A to je jeho skutečná hodnota a poselství. Je správné nahlédnout Přes ploty.

 

 

 

 

Ukázka z knihy:

 

 

Dobrý den, Matěji.

 

 

Není pochyb, že mí a vaši předkové byli Slováci. Jen ty mé téměř všechny vyvraždili. V Sachsenhausenu, v Osvětimi, v Terezíně, v Treblince, …, abych vyjmenoval alespoň ta místa, o nichž skutečně vím, že tam umírali. Mám považovat za dostatečný důvod to, že když se usmívali, připomínali komusi karikaturu ze Stürmeru?

 

Chci vás ujistit, že v osmdesátých letech jsem se neukazoval na veřejnosti proto, aby mě bylo vidět. Dodnes považuji jakékoli utrpení za svůj problém.

 

Nejraději medituji při suchém červeném. Mám ho ještě asi deset lahví ve sklepě. Na studium by vám to asi nestačilo. Z drog jsem závislý výhradně na nikotinu. Kouřím od základní školy. Jak šel čas, byly to Detvy, Bystrice, Lípy, Globusky, Sparty, Marlbora, … dnes lehké Davidoffky. Ten zlozvyk mi dost vadí, ale už se ho asi nezbavím.

 

                                                     F. G.

 

Pěkný zbytek dne, Fedore,

 

věřím, že o osudech svojí rodiny a spolu s tím i o osudech všech evropských Židů jste přemýšlel tuny hodin. Jste opravdu přesvědčen, že hlavní motivace tohoto procesu spočívala v pudové nenávisti vyplývající z rasy? Nikdo není bez viny a žádná akce nezůstane bez reakce — odpusťte prosím klišé, ale tak jednoduché to asi nebude. Rád bych se vyhnul trapnému antisemitismu, ale sám dobře víte, kolik Židů bylo před válkou na Slovensku a kolik toho vlastnili (4 % obyvatel, 39 % hospodářství). Je mi jasné, že pro vás je to indikátor šikovnosti, ale pro mě jako pro Slováka je to indikátor vykořisťování. Dobře vím, že dnes je to podobné. Jen v době národních států (a tuplem, jde-li o mladý národní stát), to byl problém, který uznávali i sami Židé. Nic z toho nedokáže ospravedlnit násilí, ale vězte, že konečné řešení začalo v roce 1942, když byl na stole požadavek bezpodmínečné kapitulace a německý záměr dát vám domov na Madagaskaru byl dost štědrý.

 

Ten Stürmer byl asi netaktní vtip, ale může vás zahřát u srdce, že šéfredaktora pověsili (rád vám přetlumočím jeho poslední slova).

 

Davidoffky mi nechutnají, mám-li možnost, upřednostňuji tabák z Virginie. On daily basis kouřím červená Marlbora. Červené suché… mám rád těžká vína, burgundské apod. Ta zemitá chuť mě vždy dostane.

 

Pokud jste neměl LSD, určitě jste o tom alespoň četl? Závislost neexistuje a otevírá obzory.

 

Musím běžet, na viděnou, M.

 

 

 

 

Nakladatel: Větrné mlýny

Rok vydání: 2017 (1. vydání)

Překlad: Zelinský, Miroslav

Počet stran: 402

Vazba knihy: brožovaná

ISBN: 978-80-7743-217-0

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 05 Listopad 2017 10:41 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB